29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Ztráty i zisky z vládní krize

25.12.2010

Už během minulého víkendu si při pozorování eskalujícího sporu mezi Věcmi veřejnými a občanskými demokraty člověk připadal jako v Jiříkově vidění, když se z avizovaného vysvětlování různých rolí v pokusu vyvádět peníze z Fondu životního prostředí vyklubala vážná interkoaliční roztržka, ve které ale šlo o něco zcela jiného. A když se v úterý dopoledne dokonce nezdál pád vlády zdaleka nereálný.

I když asi neměly Věci veřejné připravený plán pro takovou situaci, ve které si lze naopak dobře představit ODS okamžitě rokující se sociálními demokraty, kterým by se tak znenadání otevírala cesta k podílu na moci. Vznik velké koalice, navíc vlastně jako vedlejší produkt korupčního skandálu, by značná část veřejnosti sice asi spolkla těžce, ale do voleb je nyní tak daleko, že by si s tím politikové ČSSD a ODS možná nedělali hlavu. Ale ačkoliv byla nálada hodně vyostřená, vláda by i bez následného zásahu prezidenta republiky zřejmě ještě vydržela. Členové poslaneckého klubu takzvaných „véčkařů“ nechtěli hlasovat ani s vládními kolegy ani s levicí. A sociální demokraté a komunisté nezbytných sto a jeden hlas nemají. Jenomže vláda nepodržená jedenou z koaličních stran by musela zákonitě oslabit a spíš by se čekalo, kdy přijde nějaký další a už rozhodující úder.

Do hry ale takřka jako příslovečný Deus ex machina vstoupil Václav Klaus, nepřehlédnutelně stojící za současnou vládou a stal se garantem utajované dohody mezi ODS a VV, jíž sám Klaus označuje coby „nestandardní“. Její obsah se ovšem už počíná odkrývat, jak ukázala rychlá rezignace policejního prezidenta Oldřicha Martinů, výmluvně oznámená po audienci u Klause. Spekuluje se také o tom, že by se do funkce ředitele Státního fondu životního prostředí vrátil dnes už ex-ministrem Pavlem Drobilem odvolaný Libor Michálek. Na prvý pohled jde o dvojitý úspěch Věcí veřejných a ústupek premiéra Nečase. Ale vše má své pro i proti. Nečas se skutečně nechal do hry o policejního prezidenta zatáhnout zbytečně hluboko. Na Martinů, kterého bůhvíproč tak hájil, mu totiž jinak nemuselo příliš záležet.

Pokud si ale nyní Věci veřejné vyvzdorovaly právo vybrat nového šéfa policie, budou to zase muset činit jak obezřele, tak zároveň poměrně svižně. Uvidíme, jak se jim povede. A vratká pozice ministra vnitra Johna se vládní krizí mohla jen těžko upevnit. A problematická by se mohla ukázat i případná reinstalace Michálka do čela fondu. Víme o něm vlastně jen tolik, že má nechuť k podloudným praktikám a určitou odvahu. Ale to z něj nemusí automaticky činit optimálního manažera, na kterého teď bude mnohem víc vidět. Součástí dohody je pak podle všeho také to, že zase ODS by měla jmenovat ředitele generální inspekce bezpečnostních sborů, Nejprve se ovšem musí dosud neexistující instituce zřídit a hledání jmen akceptovatelných celou koalicí může být předmětem dalších sporů.

Z těch předcházejících vyšel po středě jednoznačně nejlépe prezident Klaus v nečekané roli garanta pevnosti koalice, která se při sto osmnácti hlasech ve sněmovně nemusela na Hrad doposud příliš ohlížet. Klaus se díky značným politickým zkušenostem ale stal jakýmsi málem protektorem vlády a před veřejností nadto zabodoval coby úspěšný hasič hrozícího požáru. Ale pokud zůstane mezi vládními stranami napětí, ani on nemůže zabránit případnému koaličnímu krachu, který se může lehce přiblížit při takřka jakékoli další sporné otázce. Značná rivalita přece panuje už měsíce mezi ODS a TOP 09 a je za ní evidentní boj o dominanci na pravém křídle politického spektra. Věci veřejné, které neuspěly při dvojitých podzimních volbách a spadly jim preference, pak mohou mít silnější sklon k populismu a koketovat se sociálními demokraty. Což by vládní jednotu permanentně podrývalo. Rozhádaná koalice by těžko obhajovala nepopulární reformní kroky, na které se chystá už v příštím roce. Ačkoliv před sebou měla v létě víc než slušné perspektivu, po půl roce si líže nečekaně hluboké rány. To se zdá dost brzo. I když nakonec ve středu večer zvedli všichni koaliční poslanci ruku proti návrhu sociálních demokratů vyslovit kabinetu minstrů nedůvěru. Pokud má ale vláda vydržet až do řádných voleb roku 2004, pak musí co nejrychleji na prvou krizi zapomenout a s vykasanými rukávy se pustit bez vzájemných šťouchanců do práce. Zmařit vlastními chybami šanci vládnout v nelehkých časech s historickou majoritou ve sněmovně, na to by asi voliči hned tak nezapomněli.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6