Klíčový svědek v kauze nákupu letadel CASA, armádní pilot pplk. Ing. Karel Daňhel, se díky nezákonnému vyzrazení utajované informace některými poslanci konečně dozvěděl, proč se stal nepřítelem státu: bral prý úplatky.

Na čtvrtek 12. července 2012 byla poslanci parlamentu narychlo svolána jednání dvou komisí, které jako jediné bezzubě dohlíží na činnost vojenské tajné služby a Národního bezpečnostního úřadu. Hlavním důvodem bylo podání vysvětlení ředitele vojenského zpravodajství gen. Páleníka a zástupců NBÚ k případu armádního pilota pplk. Karla Daňhela, který svědčil v případu nákupu letadel CASA a kterému byla nedávno odebrána bezpečnostní prověrka za blíže nespecifikovaná bezpečnostní pochybení. Smyslem utajeného jednání bylo vysvětlit poslancům okolnosti, za kterých byla pplk. Karlu Daňhelovi prověrka odebrána.

S politováním musíme uvést, že vojenské zpravodajství adekvátně nereagovalo na výzvu naší organizace k vysvětlení záhadného prověřování pplk. Daňhela a paradoxně do případu vneslo ještě více pochybností. Způsob komunikace komise s médii po jednání komise s ředitelem služby gen. Páleníkem je pak dokonce nutné označit za nezákonný a jako takový bude muset být šetřen příslušnými policejními orgány a NBÚ.

Naše organizace považuje za vhodné upozornit na některá úskalí tohoto případu. Ten se totiž, aniž by to bylo na první pohled patrné, postupně stává klíčem ke zdravému rozkrývání lobbistických zájmů usilujících o udržení pozic směrem k ministerstvu obrany. Domníváme se, že je to velmi dobré znamení a bez ohledu na to, které jedince tato bouře bude po určitý čas střídavě potápět či naopak vyzdvihovat na piedestal spravedlnosti, ve finále může dojít k podrobnému rozkrytí temných vlivových struktur. Jak se říká… A k tomu nám pomáhej Bůh.

Proto již nyní nevyzýváme pana generála Páleníka k tomu, aby se snažil cosi vysvětlit, tuto možnost totiž promarnil. Vyzýváme naopak novináře, aby usilovně hledali pravdu. Najít ji mohou, i když to dá práci a zdá se to nemožné. Z výsledku ale může Česká republika dlouho těžit a my věříme, že to bude stát za to.

Protože jsou ve hře tajné služby, nebude od věci k onomu rozkrývání přistoupit s trochou hravosti a fantazie, nakonec, samy služby nás občany svým přístupem a kreativitou k takovému pojetí přímo vybízejí.

Začněme s několika fakty.

Naše organizace doporučila předsedovi Stálé komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství, aby položil gen. Páleníkovi několik konkrétních otázek. Po jednání komise veřejnost nejenže na tyto logické obecné otázky nedostala odpověď, ale skrze únik z utajovaného jednání se naopak dozvěděla, že gen. Páleník poslancům předal jakousi nahrávku, která dokládá, že Karel Daňhel bral úplatky, konkrétně prý od firmy Omnipol, a dokonce byl údajně placen doslova "kdekým". Bohužel, tito sdílní poslanci už nesdělili, koho vlastně na nahrávce slyšeli hovořit, zda se tedy jedná přímo o Karla Daňhela či někoho jiného, případně koho, ani nevíme, co vlastně přesně dotyčný říkal. Zda hovořil o kapřících či jestli bez okolků plánoval porcovat konta managementu zbrojařských firem.

Pilot Daňhel se proti takovému osočení poslanci tvrdě ohradil, zrovna tak společnost Omnipol. Karel Daňhel naší organizaci během telefonního rozhovoru přísahal, že si žádné úplatky nikdy nevzal. O obchodech společnosti Omnipol se státem si můžeme myslet cokoli, ale rozhodně se nedomníváme, že by jejich management byl tak hloupý, aby po úniku této utajované informace kategoricky toto obvinění odmítl, pokud by si nebyl jistý, že je to skutečně tak, jak tvrdí, tedy že je to celé nehorázný nesmysl. Ani Omnipol nemůže vědět, jaké nahrávky mohou kde existovat a kdo na nich co říká. Omnipol se neschovává za alibistická vyjádření, nestáhl se do pozadí, ale naopak kategoricky tvrzení odmítl jako lež, a to s vědomím rizika, že nahrávka se klidně může objevit v médiích, jak bývá v České republice mnohdy zvykem. Z toho vyplývá, že si je Omnipol patrně jistý. Domníváme se, že když se už poslanci rozhodli polovičatě vyzradit utajovanou informaci, neměli by pouze takto "konkrétně naznačovat" a uvádět své názory, ale měli by veřejnost informovat korektně. Takové vyzrazení napůl je nefér. A obzvlášť od poslanců s vlastním máslem na hlavě. Minimálně tři poslanci z této komise vykazují bezpečnostní riziko podle zákona, ale zároveň podle zákona nemusí být prověřováni NBÚ, protože jsou to poslanci a jako takoví nepotřebují prověrku.

Jan Vidím (Vidím byl na dovolené s Bartákem a Smržem)

Ivana Řápková (Wikipedia: Ivana Řápková)

Petr Hulínský (Hulinský končí v čele pražské ČSSD. Krátce po pádu koalice s ODS)

Mohou se tedy seznamovat s utajovanými informacemi, ale nesmí takové informace vyzrazovat. Jenže jaký smysl by pak mělo slyšení generála Páleníka, kdyby jakési záhadné polopravdy neunikly následně na veřejnost? Jak asi tak může být relevantní názor poslance Vidíma, přítele Martina Bartáka, na informace od ředitele služby Páleníka, rovněž přítele Martina Bartáka? Obzvlášť když víme, že bývalý náměstek a ministr obrany Martin Barták už před několika dny hovořil v médiích o Karlu Daňhelovi jako o nedůvěryhodné osobě a sdělil veřejnosti informace, se kterými by v žádném případě neměl disponovat. K tomu si můžeme dovodit, že zájmem Martina Bartáka by mohlo být Karla Daňhela diskreditovat, a to nejenom kvůli svědectví v kauze letadel CASA. Poslanec Jan Vidím, Martinem Bartákem vyznamenaný za jakýsi přínos rezortu obrany, tvrdí, že "Důvody pro odejmutí bezpečnostní prověrky panu Daňhelovi jsou nad slunce jasnější a naprosto průkazné a nemají vůbec nic společného s jeho svědectvím v kauze CASA na policii." Oproti tomu Lidové noviny citují poslance Babáka, který má jiný názor. Babák uvedl, že z nahrávky pochopil, že Daňhel může být korunním svědkem. Ovšem je jediný, kdo z komise hovoří v tomto smyslu. Komise jako taková mlčí a žádné prohlášení nevydala. O své schůzi nezveřejnila na internetu ani slovo, ani není zřejmé, kteří členové komise se jednání zúčastnili. Předseda Seďa se odmlčel a přestal komunikovat.

V médiích se ovšem vyjádřil i sám generál Páleník, jehož sdělení pokládáme za velmi důležité.

Páleník si měl podle vyjádření v tisku poslancům stěžovat, že v rozkrývání korupce s nimi nespolupracovali protikorupční detektivové. "Působí to dojmem, že ÚOKFK s ním uzavřelo obchod. Že pro ně byl Daňhel prostě cennější jako svědek v kauze CASA," vyslovili shodné podezření dva poslanci komise. Další názor.

Z těchto sdělení však čouhá jako sláma z bot jistá podstatná okolnost. A sice, proč si generál Páleník stěžuje na neochotu protikorupčního útvaru, když korupci armády vyšetřuje také vojenská policie? Kolik kompetentních poslanců se na toto vůbec pana generála zeptalo? Karel Daňhel je dodnes voják a je součástí armády, i když bez prověrky a v poněkud kuriózní situaci, ale vojákem stále je. Také byl v pondělí podroben čtyřhodinovému výslechu, samozřejmě na vojenské policii. Z výslechu však odešel domů, neobviněn a s pocitem, že vše řádně policii vysvětlil. Jediný skutečný relevantní výsledek této blamáže je tedy ten, že staré otázky zůstaly nezodpovězeny a naopak nové další přibyly.

Pikantní pak na celé události je zejména to, že přátelé Martina Bartáka si takto v rámci komise pohovořili o utajovaných informacích, které se vzápětí ocitly na veřejnosti, ovšem vojenské zpravodajství výslovně zakázalo NBÚ jakékoli konkrétní informace sdělit Karlu Daňhelovi v odůvodnění v rozhodnutí o odebrání prověrky, z důvodu, že by takové konkrétní upřesnění, proč je Karel Daňhel nepřítel státu, významně ohrozilo zájmy této tajné služby. Nyní ohrožení těchto zájmů bude muset prošetřit policie.

Poněkud nebezpečně pak může vyznít např. to, že naše organizace dostala velmi podivným a provokativním způsobem elektronickou cestou k dispozici informaci, a to jeden den před jednáním komise, že ve hře jsou jakési "úplatky od Omnipolu". Doslova:

"…Když pustíš tu odebranou prověrku (mám další odebrané prověrky lidí v té době), tak Ti to vrátí, že došlo ke korupci a třeba Ti dají přečíst protokoly, že dostávali peníze od Omnipolu."

Předtím autor mailu dokonce osočoval naši organizaci z toho, že telefonuje jednomu ze zbrojařů a dožaduje se informací, což si údajně dotyčný nepřeje. Ten však takovou informaci popřel. Proto pokládáme tento atak za provokaci a veškerou poštu předáváme policii. Jméno autora sdělení organizace zná.

Co říci závěrem

Generál Páleník se zachoval mnohem více jako kamarád Martina Bartáka než jako profesionál a ředitel vojenské tajné služby.

Ředitel služby mohl předpokládat, že informace se chvíli po skončení jednání dostanou ven, a mohl zároveň předpokládat, v jaké podobě, protože pouze on a několik zasvěcených ví, co skutečně na jednání zaznělo. Je velmi nekorektní a nezodpovědné hovořit o tak závažné věci stylem "napůl". Nevíme, koho poslanci slyšeli ze záznamu, nevíme, co přesně dotyčné osoby říkaly, nevíme, proč to říkaly. Nevíme ani to, jestli jsou poslanci vůbec kompetentní k tomu vyhodnotit obsah. Pokud poslanci tvrdí, že mohou garantovat, že výstupy jsou tak jednoznačné, že je možné bez jakékoli pochybnosti tvrdit, že je Karel Daňhel zkorumpovaný pilot, pak je vhodné pozastavit se také nad otázkou, zdali je možné garantovat, že sdělení zrovna těchto poslanců je možné pokládat za důvěryhodné a relevantní.

Za daných okolností by snad už bylo lepší nahrávku pustit veřejnosti celou. Pilot Karel Daňhel přísahá, že si nikdy žádný úplatek nevzal, jemu by to tedy patrně nevadilo. Jenže v tomto ohledu má smůlu. Jak dokázat, že něco neudělal, pokud to tedy skutečně neudělal. Naopak kamarádi Martina Bartáka mají výhodu. Manipulují se státním tajemstvím, jen bohužel poněkud neobratně.

Důvody, proč může mít Martin Barták zájem na diskreditaci Karla Daňhela, přineseme v dalším díle seriálu.

Autorka je předsedkyní správní rady organizace Růžový panter, o.s.