Ačkoliv ještě v pondělí vyhlašovali předáci trojkoalice, že o obsazení jednotlivých resortů se bude patrně rokovat až do konce týdne, nakonec měli pohromadě seznam ministrů během noci z úterka na středu, to je určitě dobrá zpráva. Vždyť také – aspoň z povzdálí viděno – nebyly silnější důvody k dalším průtahům. A slovenský příklad, kde se svižně dohodly dokonce čtyři strany, a to s podstatně chabější většinou ve sněmovně, působil výmluvně.

Určitou dynamiku rozhovorům o personálních otázkách a samozřejmě o tom, které resorty budou patřit jednotlivých stranám, možná daly Věci veřejné, když náhle přišly se skoro podmínečným ministerstvem vnitra pro předsedu Radka Johna a když se zároveň předáci strany tvářili, že vstup do vlády si musí ještě pořádně rozmyslet. Podstatný muž Věcí veřejných Vít Bárta dokonce mluvil během víkendu o dvacetiprocentní šanci, že se Věci veřejné budou ochotny podílet na moci. Po týdnech intenzivních rozhovorů a mnohých vyhlášených shodách to znělo jako studená sprcha a lze si představit, že koaliční partneři pocítili nutnost rokování zásadně posunout vpřed, aby je nešlo tak snadno rozmělňovat před televizními kamerami bez bližšího objasnění. A pak samozřejmě: média týdny spekulovala o tom, že se přes veškeré proklamace jedná zdaleka nejen o „programových průnicích“, což se stal omílaným termínem těchto dnů, ale především o faktické rozdělení ministerstev a jménech jejich příštích šéfů. Jinými slovy, že jde takřka v prvé řadě o posty. Učinit tomu přítrž šlo jen jedním způsobem – prezentovat návrh složení kabinetu.

Jak už bylo vícekrát řečeno, ve hře byl zejména resort vnitra, tvořící se zahraničím, obranou a financemi úhelnou čtyřku. Možná na něj před několika týdny skutečně myslel Vít Bárta, často označovaný jako jakýsi „majitel“ Věcí veřejných a fakticky vlastník veliké bezpečnostní agentury ABL. Proti tomu ale byli jak zástupci ODS, tak TOP 09 a hlavně před občany by se to dalo těžko hájit. Bárta mezitím firmu přenechal bratrovi a nakonec se zavázal, že ABL nebude usilovat o státní zakázky. Strana se nicméně ministerstva vnitra ani zdaleka nevzdala a naopak úsilí o ně zesílila. Nevděčný resort, jehož záludy lze těžko prokouknout, natož v něm činit viditelné kroky, žádal pro sebe předseda VV John, zatímco koaliční partneři se podle všeho na vnitro příliš nehrnuli. ODS sice měla v záloze Alexandra Vondru, ale ten se s diplomatickou zkušeností může asi lépe cítit v křesle šéfa obrany. A tak je výsledná dohoda patrně uspokojivá.

Premiér Petr Nečas dobře ví, jak bylo druhdy zevnitř ODS vyčítáno Topolánkovi, že pustil klíčové ministerstvo financí koaličnímu partnerovi, a o tom, zda se může situace opakovat, se jistě na půdě občanských demokratů také diskutovalo. Miroslava Kalouska ale podle všeho nešlo odstavit. V předminulé vládě se osvědčil stejně jako předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg coby ministr zahraničí a bylo dávno dopředu zřetelné, že se oba hodlají do funkcí vrátit. Pokud strana ve volbách uspěje. Což se, jak známo, víc než stoprocentně stalo. Nečas ovšem může spolustraníkům říci, že ODS obsadila Martinem Kocourkem podstatný resort průmyslu a obchodu a udržela rovněž zemědělství (řídit ho má ex-náměstek ministerstva financí Ivan Fuksa), od čehož si nadto ODS slibuje získat do budoucna voliče propadlých lidovců. A premiér se také vyhnul ministerstvu práce a sociálních věcí, čímž se TOP 09 ocitne v určitých kleštích: Kalousek bude šetřit a škrtit a vybírat, zatímco Jaromír Drábek se snažit držet v období utahování opasků na uzdě odbory.

V dříve avizovaném rozdělení vládních křesel v poměru 6 : 5 : 4 si pak veřejnost jistě všimne, že na reprezentanta ODS Jiřího Pospíšila bude čekat v křesle šéfa spravedlnosti především řešení nevalné situace v justici, v čemž ho dříve brzdil Topolánek, anebo že kupříkladu školský expert věcí veřejných Josef Dobeš bude řešit na jedné straně platy pedagogů a na straně druhé školné na vysokých školách. Zajímavé bude pozorovat, jak si manažerský typ, jakým zřejmě skutečně je Vít Bárta, poradí s drahými dálnicemi ve funkci šéfa dopravy, anebo ekonom Kamil Janovský, rovněž zástupce VV s křesle ministra pro místní rozvoj, s dočerpáním financí z evropských fondů. A kulturní veřejnost čeká, že nestraník Jiří Besser, nominovaný TOP 09 coby reprezentant partnerských starostů (má za sebou několik funkčních období v čele města Beroun) na post ministra kultury rozlouskne napjatou situaci v České filharmonii nebo nedořešenou výměnu ředitele Národní galerie.

Na prvý pohled se může zdát, že z koaličních stran ve volbách nejúspěšnější ODS do značné míry TOP 09 a Věcem veřejným ustoupila. Ale dodejme také: její výsledek nebyl ani zdaleka takový, aby si mohla víc diktovat, a nadto musí momentálně spíš než svaly ukazovat vstřícnost a pokračovat ve vnitřní transformaci před podzimními dvojitými volbami, v nichž jí hrozí především ztráta hlavního města. Trochu ustoupit se tedy jeví moudřejší a rozumnější. Což jsou ostatně slova často padající v souvislosti s novým předsedou a nyní už i premiérem Nečasem. Jeho vláda, i když definitivní ještě není, ale hodně pravděpodobná, vypadá zatím na to, že by se jí mohlo dařit nastartovat procesy k ozdravění veřejných financí a celé řady dalších naléhavých opatření. Voliči jí k tomu také dali k dispozici nevídanou převahu sto osmnácti poslaneckých hlasů. A s tím už se dá udělat hodně.

Zcela na závěr se sluší dodat, že v ministerském týmu není jediná žena. To je ovšem vizitkou současného obrazu české politiky, v níž prostě muži výrazně převyšují. Žen je ovšem nyní v parlamentu více než dřív a některé z nich budou sbírat podstatné zkušenosti. Jejich protřelejší kolegyně pak budou převažovat ve vedení sněmovny a k jisté genderové vyváženosti by také přispělo dost pravděpodobné jmenování ženy do ombudsmanské funkce.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6