V neděli odpoledne jsem lepil píchlou duši a při té příležitosti také měnil oba pláště u kola. U této bohulibé činnosti jsem měl puštěnou televizi, pročež jsem coby vedlejší produkt naprosto nebohulibě vyslechnul takřka celé Otázky Václava Moravce. To jindy z psychických, hygienických i jiných důvodů takhle komplexně a spojitě nedávám.

Moje zjištění? Vše při starém. Názorově jednobarevné obsazení, všichni spolu souhlasí, hosté i moderátor, jiný názor se nepřipouští, to by mohlo diváka zmást. Kdo v té nové studiové atleticko-kladivářské dekoraci účinkoval tentokrát?

Politolog Jacques Rupnik se mýlí takřka vždy a ve všem, takže není divu, že je u Moravce pravidelným frekventantem. Souhlasit s ním se do studia tentokrát dostavil dříve komunistický důstojník, nyní generál v.v. Petr Pavel a na dálku ze Slovenska jedinou správnou Pravdu stvrzoval končící prezident Andrej Kiska.

Názor, že by snad Evropská unie něco dělala špatně, a tudíž právě proto ji mnozí kritizují a tudíž právě proto se od ní mnozí odtahují, se v podání těchto myslitelů nepřipouští. Za všechno můžou alternativní média, Putin a nesystémoví politici. Ti mají navíc tu drzost, že se před evropskými volbami houfují. Proč by ti, co kritizují, měli být nesystémoví, zatímco ti druzí, co se vším tupě souhlasí, jsou údajně systémoví, se nedozvíme, o to víc se ale tento termín v poslední době používá. Naposledy na Slovensku. Kandidátka neparlamentní strany je z nějakých důvodů systémová, zatímco kandidát parlamentní opoziční strany je z nějakých – mně neznámých – důvodů nesystémový. Což z veřejnoprávní obrazovky omílají do nekonečna. Prase aby se v tom vyznalo.

Kiska jde ještě dál. Ti, co nesouhlasí, jsou jaksi automaticky fašisté. Je to přímo odzbrojující, s jakou lehkostí tihle eurofilní potentáti a jejich fans nakládají se slovy. Nacionalisté už jsou málo, nálepkuje se přímo fašisty. Asi je to v jejich politicky korektním newspeaku nyní systémové.

Kiska je vůbec expert. Normální politik, skoro by se mi chtělo postaru říct systémový politik – ale takhle to tihle noví myslitelé nemyslí –, nejdříve prožije normální politickou kariéru, tzn. že stupínek za stupínkem stoupá v politické hierarchii, to vše nejlépe v nějakém transparentním politickém dresu, přičemž získává další a další zkušenosti, což posléze zúročí ve funkci nejvyšší, rozuměj prezidentské, což je vyvrcholením jeho politické kariéry. Ne tak novosystémový Kiska. Ten to bere obráceně. Zase by se mi chtělo postaru napsat nesystémově, ale to by bylo v rámci nového systému nesystémové. Politickou kariéru zahájil coby prezident a teprve po jejím ukončení se chystá sbírat zkušenosti z normální politické kariéry, pročež oznámil, že zakládá novou politickou stranu a bude s ní kandidovat do parlamentu.

Před pěti lety Kiska kandidoval coby změna, letos jako změna kandidovala pro změnu Čaputová. V součtu je to prostě taková změna změny, změna na druhou. Už tomu rozumíte?

A ještě jednou Kiska. Podle něj prý na Slovensku nemají rádi, když jim někdo z Česka radí, co mají dělat. Reagoval tak na skutečnost, že český prezident Miloš Zeman během slovenské předvolební kampaně přijal, a tím nepřímo podpořil, Maroše Šefčoviče, protikandidáta později vítězné Zuzany Čaputové. Jo jo, to má logiku. To, že Čaputovou nikoli nepřímo, nýbrž zcela přímo – dokonce na Slovensko jezdili – pro změnu podporovali kupříkladu Schwarzenberg, Halík, Kocáb a další naši kavárenští výtečníci, ovšem na závadu evidentně nebylo a není. Ale asi není podpora jako podpora.

Je to prostě všechno takový nový postdemokratický systém, v systému newspeaku možná přímo prosystémový systém. Zřejmě v rámci něho budoucí prezidentka promptně vyrazila do Česka navštívit Havlovu knihovnu a povečeřet se Schwarzenbergem, což samozřejmě žádné zasahování do našich politických záležitostí není. To dá rozum.

Ale to všechno je nedůležité. Důležité je, že duše již neutíká a kolo s novými plášti frčí jako nové.