Další volební klání máme za sebou. Zvolena je komunální reprezentace a víme, kteří dva kandidáti v sedmadvaceti obvodech se utkají ve druhém kole senátních voleb. Boj to bude v několika volebních obvodech lítý, protože síly soupeřů jsou vyrovnané. Vážený čtenář si určitě všiml slov, která nápadně připomínají popis rytířských soubojů. Politický boj je stejně jako střety kdykoli v historii lidstva bojem o prosazení zájmů. Z historie ale také víme, že ne vždy, na rozdíl od pohádek, vítězili v boji čestní a spravedliví. Přesto o pohádkách sníme i v 21. století.

„Pohádku“ posledních sněmovních voleb rozbil předseda ČSSD Jiří Paroubek svým památným vystoupením bezprostředně po volbách. Budiž, jak později přiznal, nechal se unést emocemi a za svá slova se omluvil. Je ale po komunálních volbách a po prvním kole senátních voleb a Paroubek zase maluje čerty na zeď a vyzývá ostatní strany, aby se spojily proti ODS. Jako král Kazisvět, který nemůže dostat princeznu svými schopnostmi, a proto kuje pikle. Je zajímavé, že na Paroubkovu výzvu zareagovali kladně jen komunisté.

Samozřejmě, že snaha vyhrát volby je zcela legitimní a každá strana nechť posoudí sama, kam až může ve vztahu k voličům pro svůj úspěch zajít. Podle podzimních volebních výsledků ale soudě, by si člověk mohl myslet, že taktika šéfa sociální demokracie není zas tak efektivní, jak o tom zřejmě Jiří Paroubek přesvědčuje své spolustraníky. Lidé totiž u politiků přečtou i to, co by rozhodně politici chtěli utajit, to, co je za slovy, za gesty, co je takříkajíc v duši.

Výsledky sněmovních voleb jistě dávaly sociální demokracii pouvoir vyjednávat o co nejlepší povolební pozici. Možná, že měl předseda ODS Mirek Topolánek ihned po dohodě o trojkoalici projekt zastavit, svým lidoveckým a zeleným kolegům říci: „OK, my jsme se dohodli, teď ale musím jednat s ČSSD, protože bez nich je nám naše dohoda vcelku k ničemu.“ Sociální demokraté na jednání čekali. Jejich počáteční ukřivděnost mohla být pochopitelná. Nejsilnější pozici měli v okamžiku, kdy jim trojkoaličníci nabídli jejich vlastní volební program. Kanadský žertík s deseti tezemi byl možná vtipný, ale s politickou realitou neměl příliš společného. Svou nejsilnější pozici však sociální demokraté, respektive jejich předseda prohospodařil.

Získat důvěru lidí trvá léta. Ztratit ji lze v jediném okamžiku. Jednání s KDU-ČSL bez pověření o vládě poté, co padla dohoda s ODS, bylo oním krizovým okamžikem ČSSD. Upřímně řečeno opět především krizovým okamžikem předsedy Paroubka. Je jen otázkou času, kdy se sociální demokraté seberou a odhodlají se minimálně k větě: „Král nemá spodky!“ Je to ale jejich práce, nikdo jiný ji za ně udělat nemůže.

Nejen politici chtějí vyhrát. Včera jsem sledovala se svým synem finálový večer SuperStar. Už v třetí řadě této reality show se rýsuje vítěz, který má ambice vstoupit do světa šoubyznysu bez tvrdých loktů. Kromě základní schopnosti zpívání totiž stejně jako předchozí vítězové této povedené soutěže má něco, co známe z pohádek. Pokoru. A světe zboř se, početní čeští diváci ji už dvakrát poznali a ocenili! Něco mi říká, že až se tato kvalita prosadí i v české politice, budeme si žít jako v pohádce. Tak do toho, jednadvacáté století je přece na samém začátku.

23.10.2006

(Psáno pro Česká média)