Pravicová – po našem liberálně-konzervativní – představa o spravování společnosti je mi blízká. Po třiadvacetiletém soustavném budování kapitalismu se nicméně občas cítím trochu osamělý. Nejistota mě přepadá obvykle kolem deváté večer, když se potácím z provozovny a cestou sleduji rozzářená světla v obydlích spoluobčanů, o nichž vím, že mou představu o spravování světa nesdílejí. A že se podle toho dokázali zařídit.

Abych našel rozhřešení, rád si před půlnocí přečtu něco povzbudivého. Prohledávám pravicové weby, na nichž publikují publicisté s pravicovým přehledem a zkušenostmi, jichž se mi nedostává. S povděkem zaznamenávám, že někteří přispěvatelé jsou mladí. Tak mladí, že vůbec nemohli být negativně ovlivnění životem v nesvobodě. (Jako jsem byl já). Jiní jsou sice starší, ale zato se pyšní impozantními životopisy. Dokonce se lze setkat i s autory, kteří se dopracovali k pravicovému světonázoru, aniž by - jak se zdá - v životě narazili na normální práci.

Nejvíce obdivuji publicistu, jehož impozantní životopis patří k nejstručnějším. V současnosti na něj stačí tři slova a jedna zkratka: Předseda poslaneckého klubu ODS. Jmenuje se Marek Benda.

Dne 12. prosince zveřejnil Marek Benda na Pravém břehu úvahu nazvanou Jak dál s ODS. Úvaha je brilantní a přiznávám, že mi pomohla pochopit řadu souvislostí, které jsem vůbec nechápal. Bohužel je příliš dlouhá. Mrzelo by mě, kdyby upadla v zapomnění. Abych ji zlidštil, pokusím se ji převyprávět.

Občanská demokratická strana udělala řadu chyb, ale největší chybou bylo, že prala špinavé prádlo na dvoře. Nyní je špinavé prádlo už vyprané. Pokud by snad v budoucnu chtěl ještě někdo něco prát, bude to prát doma v prádelně.

V posledních volbách strana též chybovala tzv. starostenským populismem. Volby ukázaly více než zřetelně, že komunálně úspěšní politici v celostátním testu propadli. Nutno zapomenout na podobné experimenty. Na celostátní úrovni by měl nadále kandidovat pouze Marek Benda a další politici s celostátním přesahem.

Vnitrostranická diskuse je ve straně i nadále povolena, ale pouze v prádelně. Voliči na vnitřní hádky nejsou zvědavi. Strana se v budoucnu neobejde bez mnohem větší loajality všech členů a reprezentantů strany s vedením. Bude-li člen strany přistižen, že se hádá mimo prádelnu, stihne ho zasloužený trest. Klasifikaci provinění a parametry trestů patrně upřesní kongres.

Strana, ač v dobách vzniku stávala s nohama u sebe, se později rozkročila. To bylo zcela v pořádku, pokud dostávala třicet procent hlasů. V současnosti – když je jednou nohou v hrobě a druhou na slupce od banánu – musí dát strana nohy zase k sobě. Současně ukročit vpravo a chránit si pravý bok. Na nové rozkračování přijde čas, až se straně znovu podaří zblbnout patnáct až dvacet procent liberálně-konzervativních jasně nesocialistických voličů.

Nejnebezpečnějším ideovým protivníkem liberálně-konzervativní strany jsou zcela přirozeně liberální svobodní. Zabezpečení pravého boku v první řadě předpokládá znovuobsazení ideových pozic, které svobodní straně lstivě přebrali, a znovuzískání pomýlených voličů. K dispozici jsou v zásadě dvě metody. Buď to půjde po dobrém, svobodní přijdou ke křížku a sami se do strany kooptují. Nebo straně nezbude než zvolit cestu konfrontační a programově svobodné s použitím výhody účasti strany ve sněmovně marginalizovat. Postup konfrontační sněmovní marginalizace Marek Benda podrobněji nerozvádí, ale předpokládám, že se k tématu ještě brzy vrátí.

Tož tak.

Dodatek – bez ironie:

Liberálně-konzervativní volič má přeci jen jednu výhodu. Nepropadá panice. Neptá se, co dělat, protože se již poučil, že nějak bylo a nějak bude. Váží si drobných radostí. Ví také, že emigrovat není kam. A provaz si přes trám nehodí, protože – byť třeba ateista – ctí Boží přikázání.

Navíc se těší na Vánoce. Čas smíření.

Autor je fyzik a podnikatel (e-mail: neznal@clnet.cz)