Opoziční smlouvu uzavřela ČSSD s ODS po volbách v roce 1998. Šlo o předčasné volby, které byly důsledkem vládní krize roku 1997. Po tzv. Sarajevu část členů ODS odešla z Klausovy strany a založila Unii svobody. Unie svobody po volbách, které byly vítězné pro sociální demokraty, odmítla vstoupit do koalice s ČSSD a KDU-ČSL. Miloš Zeman, který stál v čele sociálních demokratů a Václav Klaus v čele občanských demokratů poté uzavřeli psanou dohodu, tzv. opoziční smlouvu o podpoře menšinové vlády ČSSD.

Dvě nejsilnější parlamentní strany tak vyřadily z podílu na vládě jak unionisty, tak lidovce. Právě KDU-ČSL situaci, kdy se po dlouhé době ocitla mimo vládu, nesla těžce. Její tehdejší předseda Josef Lux nazval opoziční smlouvu protiústavním krokem, přidal se k němu i tehdejší prezident Václav Havel a velká část novinářů. ČSSD i přes vnitrostranické turbulence způsobené postojem např. Petry Buzkové k tzv. tolerančního patentu připojenému k opoziční smlouvě vládla celé volební období. Vládla pod písemně stvrzenou kontrolou ODS, o které si může každý myslet své, ale která zachovala stabilní politické prostředí, jak slibovala.

Občanští demokraté měli po čtyřech letech opět horší volební výsledek než ČSSD. Velká část členské základny viděla viníka volební prohry právě v opoziční smlouvě. Kupodivu je mezi touto množinou členů ODS značná část těch, kteří přišli do strany po sarajevském atentátu podpořit předsedu Klause. Že opoziční smlouvu uzavřel s ČSSD právě on, zůstalo jaksi stranou. Jistě, každý člověk může selhat a zklamat. Stalo se to i Klausovi vůči ODS? Vzhledem k tomu, že se rok na to stal prezidentem republiky, lze zásadní selhání těžko předpokládat.

Můžeme beze sporu současnému prezidentu republiky vyčíst lecjaké chyby, můžeme s ním nesouhlasit v řadě jeho projevů, můžeme mít výhrady k jeho chování. Co mu ale asi upřít nelze, to je konzistentnost jeho politických názorů. To, že Klaus vždy hájil základní principy demokracie a že byl vždy proti komunismu jako ideologii stojící přímo proti demokracii, je nesporné. Dalšího zásadního ideového protivníka viděl Klaus v tzv. nepolitické politice. A právě proti ní byla uzavřena opoziční smlouva.

Je zvláštní, že současný předseda ODS Mirek Topolánek ve svém projevu na 17. kongresu použil karikujícího výrazu „Opoška“ pro označení opoziční smlouvy vzápětí poté, co s veškerou pompou přivítal prezidenta Klause a vyslechl jeho projev. Topolánek ale jen vyjádřil pocit, který je v ODS většinový – na opoziční smlouvu jsme doplatili, byl to náš poklesek. Ostatně v kuloárech kongresu nezřídka zaznívalo, že všichni, kdo se na opoziční smlouvě v ODS podíleli, by měli skončit. Myslím, že jistě řada z těchto příkrých soudců prezidentovi vášnivě tleskala při jeho příchodu i odchodu.

Topolánkova „Opoška“ se ale v projevu, kterým předseda ODS vysvětloval svým spolustraníkům, že jiná cesta než dohoda s ČSSD není v povolebním patu možná, ztratila. Předseda občanských demokratů po pěti měsících pochopil, že sto je sto a přesvědčil o tom sedmdesátiprocentní většinu na kongresu. Dostal široký mandát k vyjednávání. Podle všeho k vyjednávání především s ČSSD a KDU-ČSL, protože zeleným se už do hry o vládu v polovině listopadu příliš nechtělo. Topolánek je ale kupodivu vzal znovu do party v duchu trojkoaličního projektu a sociálním demokratům nabídl čtyřkoalici, kterou však Paroubkův tým už v létě odmítl.

Minulý čtvrtek tedy Paroubek odchází z Kramářovy vily s tím, že do pondělí dá vědět, jak v Lidovém domě moudré sociálně demokratické hlavy rozhodnou. Na jeho tváři je vidět, že on sám za čtyřkoalici ruce do ohně strkat nebude. V sobotu se veřejnost dozvídá, že o to občanští demokraté vlastně nestojí, protože si dojednávají podporu u jednotlivců z ČSSD. A jsme rázem někdy v polovině června. Cesta v čase, ale vzhledem k našim technickým možnostem kuriózně dozadu.

Pomineme-li, že „přeběhlíky“ měl organizovat mladík jménem Marek Dalík, který je sice nejbližším spolupracovníkem předsedy ODS, ale který nemá žádný mandát ODS a o jehož politických schopnostech lze pochybovat, pak zůstává otázkou, v čem jsou přeběhlíci lepší než opoziční smlouva či jiná smlouva s ČSSD?

Je jasné, že stovka – ani pravá, ani levá - sama vládu neprosadí. Premiér budoucí vlády má tedy jen dvě možnosti, buď dohodu s druhou stovkou, nebo přeběhlíky. Nelze předpokládat, že by se ODS, která má nyní druhý pokus s premiérem Topolánkem, domlouvala s KSČM. Zbývá jí tedy dohoda s ČSSD nebo s její částí nebo s jejími jedinci. Každé malé dítě ví, že když od někoho něco chci, musím mu za to něco nabídnout. Co může nabídnout Topolánek ČSSD, už víme. Dostal to pěkně písemně usneseními kongresu. Všichni si to mohou přečíst, všichni to mohou kontrolovat. Má se snažit o co nejrychlejší předčasné volby, nesmí jít s ČSSD do velké koalice ani uzavřít opoziční smlouvu a v případě, že volby nepůjde prosadit, má sestavit vládu, která bude co nejvíce prosazovat program ODS. Ani v jednom usnesení kongresu ale není, co má nabízet přeběhlíkům. Topolánek či Marek Dalík.

Je samozřejmě jasné, že kdyby třetí pokus dostala ČSSD, pak pokud se spojí s KSČM, bude i ona shánět přeběhlíky. Podle toho, jak se o takové možnosti v médiích mluvilo, se zdá, že je to pro značnou část veřejnosti opovrženíhodný postup. ODS se deklaruje jako pravicová, konzervativní strana. Nevím, zda takový postup, i kdyby se nakrásně „nákup“ hlasů pro Topolánkovu vládu Dalíkovi podařil, není větším pokleskem než někdejší opoziční smlouva. Každopádně je ale vláda podporovaná přeběhlíky méně čitelná a méně stabilní, než vláda podporovaná na základě veřejně známé dohody. A že by přeběhlíci a jejich „nákupčí“ zveřejnili pravidla dohody, to se očekávat asi nedá. Volič aby se v takovém případě utěšoval jedinou nadějí, a to že za získáním přeběhlíků jsou jenom „prachy“, protože z dalších variant nabídek, ať už by přišly zprava nebo zleva, by se mu mohlo udělat opravdu těžko.

27. 11. 2006

(Psáno pro Česká média)