Ministr obrany Martin Stropnický řekl, že obnovení povinné základní vojenské služby nehrozí, mnoho maminek by to sice uvítalo, ale není to v plánu. Současná strategie obrany naší země prostě s obnovením povinné základní vojenské služby nepočítá. (video)

Bezpečnostní situace ve světě i v Evropě se výrazně zhoršuje a bude jistě hůře. Musíme si začít zvykat na novou realitu. Jak si naše vláda představuje obranu našich hranic, zjistíme, zdá se, již brzy. Bude to, obávám se, tristní pohled. Při stávajících počtech našich vojáků a při neexistenci technických opatření na naší hranici s Rakouskem a Německem je prakticky nemožné naši hranici uhlídat. To však nic nemění na naší povinnosti se o to v případě potřeby v maximální míře snažit.

Podle mého názoru je obnovení povinné vojenské služby nebo vytvoření nějaké formy domobrany, která by v případě potřeby do naší obrany zapojila široké vrstvy obyvatelstva, nutné hned z několika důvodů. Předpokládám, že jako stát a národ chceme bránit svoji existenci, samostatnost a svobodu.

Spoléhat se můžeme pouze sami na sebe. Na pomoc ostatních zemí se dnes moc spoléhat nemůžeme. Většina států má svých starostí více než dost a o nejsilnějších státech západní Evropy to platí dvojnásob. Naše armáda není dostatečně velká ani na uhlídání poloviny naší zelené hranice, která je ohrožena migrační invazí. Na řešení případných problémů uvnitř státu jí tedy kapacity stačit rozhodně nezbudou. Armáda ČR je stavěná na mise v zahraničí a při naší obraně se vychází z předpokladu, že jsme součástí NATO. Situace se však dramaticky mění a NATO je proti stávající migrační invazi naprosto bezzubé! „Západoevropské“ země dnes upřednostňují snižování vlastních problémů přenášením problémů na ostatní – viz kvóty na ilegální migranty. Bez zapojení nás, obyčejných obyvatel, to tedy dříve či později nepůjde! V sázce je naše bezpečnost.

Hlavním důvodem pro zavedení povinného vojenského výcviku pro mě je nutnost změnit naše myšlení. Domnívám se, že vzhledem k proběhlé demilitarizaci našeho národa a úrovni fyzické připravenosti současné mladé mužské populace se dnes nejsme schopni ani ochotni případné agresi bránit. Svobodu již bereme jako něco automatického, co je nám shůry dáno bez toho, že bychom se o to zasloužili. Vážíme si vůbec naší svobody?

Velmi výstižně současný stav vyjádřil Benjamin Kuras ve své knize „Jak zabít civilizaci“ v kapitole „Dhimmikracie“: „Evropské dhimmikratické země odzbrojují, ruší vojenskou službu a snižují obranné rozpočty. Už druhé desetiletí v Evropě vyrůstá generace bezbranných a bezmocných mužů, kteří by sebe a své rodiny nedokázali ubránit pistolí, nožem, lopatou ani pěstí. Její ozbrojené síly se scvrkly na několik tisíc profesionálů vyvážejících demokracii do světa. Vyvezli jí už tolik, že nám jí v Evropě zbývá čím dál míň. Armády džihádistů v evropských městech mezitím sílí.“

Je prostě potřeba změnit naše myšlení a mentálně se naladit na jinou vlnu. Toto platí pro nás všechny, hlavně však pro naše vedoucí představitele.

Bezpečnostní situace se může vyhrotit velmi rychle a v takovém případě nebudeme mít ani čas, ani kapacity vycvičit rychle a kvalitně dostatek bojovníků. Je proto potřeba začít s vojenským výcvikem včas. Již včera přitom bylo pozdě.

Obnovení povinné vojenské služby v délce, jaká zde byla dříve, není podle mě reálné a ani žádoucí. Podle mého názoru by stačila intenzivní povinná vojenská služba v délce tří měsíců. Svůj účel by to rozhodně splnilo a nikomu by to podle mě neublížilo. Každý muž by se naučil základním principům vedení boje a naučil by se ovládat ruční zbraň. Každý rok by následně mohla být povinnost zúčastnit se udržovacího vojenského cvičení. Život nejsou přece jen práva, ale i povinnosti.

Můžete namítnout, že kdo chce absolvovat vojenský výcvik, může vstoupit do Aktivní zálohy nebo se může zúčastnit po 1. 7. 2016 dobrovolného vojenského cvičení, tento argument však neberu. Uvedené možnosti jsou jistě cestou správným směrem, ale z výše uvedených důvodů jsou nedostatečné.

Je zde samozřejmě problém: Jak toto ufinancovat a „neprojíst“ přitom peníze, které jsou určeny na probíhající modernizaci armády a zvyšování počtu profesionálních vojáků. I přes likvidaci většiny vojenských výcvikových kapacit jsem přesvědčen, že je takový rozsah povinné vojenské služby realizovatelný.

Pokud nejsme schopni a ochotni zaplatit vlastní obranu, tak si svobodu a samostatnost nezasloužíme.