Psát o dokumentu, který vytáhl Jiří Paroubek na světlo světa v sobotu a nazval Kubice II, je pro novináře opravdu nesnadný úkol. Paroubkovy komentáře dokumentu i materiál samotný nabízejí hodně podezřelých indicií o jeho vzniku i účelu. Tolik a takové úrovně, že zkritizovat Paroubka i dokument se rovná námaze vynaložené při kritice šestiletého dítěte, které dělá pravopisné chyby.

Nemá smysl na dítě křičet, je mu nutné trpělivě vysvětlovat rozdíl mezi i a y. Stejně je to se zprávou Kubice II a Paroubkem

Pro ty, kdo nečetli dokument, zveřejněný na webových stránkách sociálních demokratů, jen stručné připomenutí. Několikastránkový text má být jakýmsi návrhem údajné diskreditace Jiřího Paroubka. Třeba kvůli jeho působení v podniku RaJ, možné spolupráci se Státní bezpečností, korupci při jeho angažmá na pražském magistrátu či jednání o vládě. To ovšem návrh jako dobrý kompromitující materiál odmítá. Že je to vlastně nuda.

Dokument navrhuje Paroubka zkompromitovat přes jeho přátelství s kolotočářem Václavem Kočkou. Hlavně kvůli Kočkovým synům a jejich napojení na ruské i balkánské zločince. Dokument zveřejňuje i jakýsi scénář, jak kompromateriály publikovat. Přes novináře Janka Kroupu, Jaroslava Kmentu a Sabinu Slonkovou. Materiál vyvolává dojem, že tito novináři jsou řízeni z přesně nejmenovaného centra a ochotně plní zadané úkoly.

Autor těchto řádků považuje zprávu Kubice II za falzum.

Už kvůli svým kolegům zahrnutým do zprávy, které dobře zná. Kroupa, Slonková a Kmenta nejsou žádní idioti ani manipulátoři, aby se nechali do nějakého spiknutí zatáhnout. Nejsou ani hloupí začátečníci, kteří by naletěli.

Všichni tři jsou nezávislí a poctiví investigativní novináři s řadou objevů za sebou.

Tuto skutečnost tvůrce falzifikátu i sám Paroubek tvrdě podcenili. Prostě autor podvrhu i Paroubek evidentně používají různé manipulátorské a konspirační metody a myslí si, že to tak dělají všichni. Přesvědčení, že svět je jedno velké spiknutí, čiší z celé zprávy.

Dokument ze všeho nejvíc připomíná někdejší dezinformační zprávy sovětské KGB. Podvržené informace, zkreslování skutečnosti, zkušenostmi prověřená jistota, že falešná nebo zkreslená zpráva někde zabere a začne žít vlastním životem, patřily k nejsilnějším zbraním KGB. Ani ne proto, že by ty zprávy byly nějak rafinované, ale kdo se měl vyznat v tom, co je pravda.

Paroubkem zveřejněný dokument je dokonce špatným podvrhem, připitoměle a zle pojmenovaným. I důstojníci KGB věděli, že každá dezinformace musí přinést něco překvapivého. To dokumentu chybí. Jen tak shrne, co se stejně na veřejnosti ví. Že synové Václava Kočky patří zřejmě mezi krále pražského podsvětí. Že se stýkají oni i jejich otec s různými gangstery a mafiány a že se Paroubek kamarádí se starým Kočkou. Že byl Paroubek v RaJ, a tak dál. K čertu s tím. Skoro to vypadá, že Paroubek dokument redigoval a nepřipustil žádnou, byť falešnou šokující novinku.

Zlé je, že se Paroubek zveřejněním dokumentu pokouší hlavně rozmělnit a zpochybnit skutečnou Kubiceho zprávu. Ví, že to nezabere u každého, ale u někoho ano. Kdo se v tom má vyznat, říkají si lidé, kteří sledují veřejné dění a politiku jen letmo. To je hlavní Paroubkův cíl.

Jedno mají ale opravdová Kubiceho zpráva i padělek přece jen společné. Oba dokumenty vznikly na základě obavy. První - ten pravý - proto, že se Kubice bál o nezávislost vyšetřování zásadních korupčních zločinů, pravděpodobně spojených s vraždami. Bál se o kriminalizaci svých podřízených.

Ať napsal falzifikát kdokoli, ať už Paroubek o jeho vzniku předem věděl nebo ne, zveřejnil jej taky ze strachu. Prostě se bojí, co vše ještě může přinést vyšetřování aféry bilolíh, vraždy Františka Mrázka nebo podvodů ve státním podniku Čepro. Třeba nepovede až k němu, ale k současným nebo bývalým špičkám ČSSD velmi pravděpodobně. Obava jej přinutila k protiútoku, ze kterého trčí jasná snaha rozmazat ještě víc už tak nepřehledné vyšetřování možné korupce politiků a státních úředníků. Paroubek - stejně jako kdysi KGB - prostě ví, že na dezinformaci se někdo chytí.

Je tu ale dost velký problém. Ať si politici nakonec manipulují veřejným míněním, ale v okamžiku, kdy manipulace směřuje k tomu, aby poškodila v očích veřejnosti dobrou práci policie, a ohrozila tak bezpečnost občanů i země, jde o způsoby hodné mafie. Už nejde o příměr se školákem a jeho problémy s gramatikou, spíš o mučivou potřebu vysvětlit tomu šestiletému dítěti, že se kočkám oči nevypichují.

LN, 11.9.2006

zástupce šéfredaktora Respektu