... zatím pouze v menších obcích

Těch obcí prý bude kolem 400 (počet obcí v ČR je 6250). Návrh vyšel z úřadu náměstka ministra vnitra, protože vedení matrik je přenesenou působností státní správy a nikoli samosprávnou činností. Zrušením těchto 400 matrik se prý ušetří v řádu několika stovek milionů korun ročně. Matriční úřady, kde je méně jak 20 úkonů ročně, prý nejsou potřeba. Těmi úkony rozumíme provádění svatebních obřadů, zápisy do knihy narozených a zemřelých, ale také třeba přezkumy jazykové způsobilosti při udělování státního občanství.

V budoucnu tedy, bude-li chtít mít někdo svatbu v krásné obřadní síni historické radnice ve svém městečku, kde se ženili jeho předkové do nevím kterého kolene zpátky, o oddávajícího bude mít ještě postaráno. Starosta podle pana náměstka zrušen nebude - omlouvám se za ironii. Ale paní matrikářka bude muset přijet z třeba 30 kilometrů vzdálené tzv. trojkové obce. Přijede asi služebním autem, nebo ji někdo ze svatebčanů bude muset přivézt sám. Zápisy do knih narozených a zemřelých nebudou tak složité, tady bude stačit návštěva jednoho z rodičů nebo pozůstalých na matričním úřadě trojkové obce. Vezme si dovolenou, nebo snad později toto zařídí elektronicky.

Pan náměstek totiž neuvádí, že od těch ušetřených milionů by měl odečíst asi jím netušené vícenáklady na jiné straně přenesené působnosti státní správy, v tomto případě na straně oněch trojkových obcí. Navíc by za nimi měl vidět snížení komfortu obyvatel menších městeček, městysů a obcí, který se zvláště v poslední době snižuje zásadním způsobem. (Uvádět vazby na vylidňování venkova právě v této souvislosti by bylo laciné, ale i tento krok v komplexu s dalším „pronásledováním“ venkovských obyvatel, např. rušení poštovních úřadů, je třeba uvažovat.)

K působení matričních úřadů je třeba ještě dodat, že ony jsou vlastně takovou faktografickou kronikou obce, což je pro místní nejen důležité a zajímavé, ale v současné době, v době hledání kořenů a vytváření rodokmenů, velmi potřebné. Ale kdo si chce pro svoji zábavu udělat rodokmen, ať si za svoje kratochvíle platí sám. Náš šetrný stát mu na ně přispívat nebude.

Že je, nejen podle mého názoru, reforma veřejné správy nutná, o tom není pochyb. V první řadě by měl pan náměstek nechat zmapovat, kolik každá obec, ať malá, či velké město zaplatí na přenesenou působnost státní správy a tyto prostředky by měly v plné výši do rozpočtů obcí doputovat mimo rozpočtové určení daní (poplatky, které za úkony přenesené působnosti platíme vlastně ještě jednou vedle daní, náklady na přenesenou působnost pouze snižují, ale nehradí). Vyčištění systému hrazení přenesené a samostatné působnosti obcí je horkým bramborem snad dvacet let.

Za další by se mohl pan náměstek zamyslet nad tím, kolik je v této zemi statutárních měst s magistráty a městskými částmi! Jenom Praha, a mnoho lidí to ani netuší, má 57 městských částí, je v tomto ohledu hodně rozmařilá.

A dále? Každá obec má starostu. Samozřejmě. Ale kolik zástupců starostů je na radnicích jak malých, tak velkých a dokonce i statutárních měst, která mají své magistráty? Znám jednu městskou část kolem 55 tisíc obyvatel, která má starostu a osm uvolněných radních! Co tam ti lidé proboha dělají?

Tady by se měl pan náměstek zamyslet a i když některé záležitosti nemůže přímo ovlivnit, protože jsou v samostatné působnosti obcí, může toto téma uvést v život. A občané by se měli zajímat, kolik radních, sedících na radnicích, mají pro ozdobu a kolik na práci.

(Hovořit v tuto chvíli o potřebnosti či nepotřebnosti existence vyšších územních samosprávných celků, tzn. krajů, by bylo nad rámec tématu.)

Tak by se daly ušetřit nikoli stovky milionů, ale miliardy. K zásadním krokům v oblasti přenesené působnosti státní správy a v samosprávných činnostech není ale odvaha a politická vůle.

Tak raději trochu podusíme ty malé, kterým sebereme matriky za pár milionů.

Autorka je bývala starostka Prahy 3