Chceme, aby Evropa řešila i naši energetickou bezpečnost před nastávající zimou a dodávky plynu? Chceme, aby tlačila na stabilizaci eurozóny a snižování deficitů rozpočtů členských zemí? Chceme, aby nám pomohla odblokovat více než 700 miliard naší strukturální pomoci?

Proč tedy nutíme premiéra k potupným cestám do Bruselu, kde musí vysvětlovat náš nevysvětlitelný obstrukční postup, místo toho, aby pracoval na našich těžkých problémech?

Odhalujeme rozsáhlou korupci v plzeňském školství, justici i advokacii, máme na stole arbitráž za více než 10 miliard, v které jsou namočeni aktéři plazeňského skandálu? Potřebujeme a chceme to řešit?

Neroste nám nezaměstnanost v postižených regionech, kde bychom měli pomoci podporou zaměstanosti a podnikání? Nemáme deficit na úrovni, který nás v prohlubujícím se propadu loňského rozpočtu může za rok přivést tam, kde je dnes Maďarsko, tedy – bezmála k nucené správě státních financí?

Nepotřebujeme vyšetřovat zahraniční konta a vyvádění hazardních peněz do Afriky? Nepotřebujeme snížit náklady na naše dálnice a začít je stavět? Chceme vložit peníze do našeho školství a vědy? Musíme je cílevědomě vydělat.

Nepotřebujeme po krachu předsednictví zlepšit svou důvěryhodnost mezi dalšími státy EU, proč ji tedy znovu podlamujeme?

Kdysi dávno jsme se posmívali, při jednání o rozdělení Československa, že za Bratislavu vyjednávali „komedianti“ a nacionalisté namísto ekonomů. Kde jsou dnes Slováci a jejich komedianti a kde jsou naši progresivní ekonomové obhajující výhodnost společného trhu a jednotné měny federace?

Neopakujeme Evropě to, kdy jsme my chtěli ekonomické reformy a Mečiar rekonstrukci federace bez ohledu na náklady a „ochranu“ před nacionálními komplexy?

Proč to děláte? Tak zní otázky zahraničních novinářů, kteří nechápou oč nám jde. Jsou to ignoranti, amatéři, kteří chtějí zničit jeden z 27 států spojené Unie? Z Financial Times, z Guardianu, ze Süddeutsche Zeitung? Chce opravdu Unie ignorovat existující riziko pro jeden z členských států bez ohledu na zájmy svých občanů v tomto státě? Co by jí to dalo?

Pokud Ústavní soud znovu Smlouvu posvětí, nepodepsat znamená, že se prezidnt jako instituce dostane mimo ústavní rámec a s ním celá země a 10 milionů občanů jako jeho rukojmí. Může to Unie, která je dnes především společným právním prostorem, tolerovat nebo to bude muset sankcionovat? Komu by pomohlo oslabování Evropy a její Unie? 26 zemím a půlmiliardě jejích občanů?

Pokud jsme parlamentní demokracií, kde jsou a co dělají parlamentní politické strany a jejich lídři v okamžiku, kdy hrozí sabotáž našeho společného a mnoha vykrvácenými generacemi vydřeného členství a historického zájmu patřit k Západu? O čem jsme hlasovali v referendu? O evropské nebo protievropské budoucnosti českých zemí? Odpověď se mi zdá mimo pochybnost, ale možná již se v této společnosti mýlím.

Jsme na křižovatce. Rozhodne svévolně jeden autoritář nebo podpoříme demokracii?

Věřím v parlamentní demokracii, věřím dnešní vládě a její schopnosti řešit velice vážné problémy, věřím čestným v politických stranách a věřím, že tuto krizi vyvolanou jedním člověkem dokážeme společně zvládnout v zájmu naší západní a evropské budoucnosti. A nehodlám z této budoucnosti ustoupit ani se nechat od této budoucnosti odtlačit. Chceme být Evropany.

Převzato z autorova blogu na www.aktualne.cz