Neslyším na uslzené proslovy o tom, kterak ODS s ohledem na schválení Lisabonské smlouvy ztrácí charakter viditelně pravicové strany. Determinantou dělící politické spektrum na pravou a levou část pro mne Evropská unie nikdy nebyla, a pokusy hradní kliky vetknout jí tuto úlohu proto vnímám jako ostudnou neznalost politologického minima.

Tím ovšem nechci sdělit, že o pravicovém fundamentu ODS nelze vést polemiky. Právě naopak! Rezignace na základní hodnoty ve prospěch pohodlné technokracie jen probíhá v jiné rovině, a ta souvisí výrazně s domácím klimatem.

Ukazatel netečnosti tzv. postklausovské občanské demokracie vůči principům tradičně odlišujícím ideje pravice od hledisek jiných proudů poskytli hned čtyři poslanci z občanskodemokratického tábora. To když do novely zákona o civilním letectví vložili pozměňovací návrh legalizující vyvlastnění pozemků sloužících k provozování letišť.

S nutnou dávkou jízlivosti se dá komentovat, že ODS tak dlouho balancovala na hranici liberalismu a konzervatismu, že nakonec odmítla přesvědčení o nedotknutelnosti soukromého vlastnictví, které jako jedno z nemnoha liberály a konzervativce spojuje.

Způsobený skandál budou oponenti Topolánkova vedení interpretovat coby zjevný doklad morálního úpadku strany po rozchodu s Klausem. Mylně. Občanští demokraté i v případě ,,vyvlastňovacího” zákona následují politiku svého zakladatele, pro kterou úcta k vlastnickým právům a etické standardy nesměly překročit hranice ortodoxně ekonomického myšlení, v jehož světle právní vědomí znamenalo leda abstraktní výplod bláhových ,,humanrightistů”.

Obsahově ODS zůstává stejná. Jen postavy v hlavních rolí došly vizuální proměny. Technologie moci však ve své dominanci cynicky pokračuje. A spolu s ní též nešťastná pustota napravo od politického středu…

Autor je člen strany Liberálové.cz a zástupce ředitele Institutu K.H.Borovského