29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Jak dát důvěru vládě a přitom v ní nebýt

10.11.2017

Hnutí ANO vyhrálo volby takovým způsobem, že při současném složení sněmovny není možné sestavit vládu bez něj. Osobně si proto myslím, že by bylo korektní, aby mu bylo umožněno sestavit vládu a prokázat svoje schopnosti. Druhou variantou, kterou však považuji za horší, je přechodné období nestability a předčasné volby.

Podoba vlády bude záležet především (a téměř výhradně) na Andreji Babišovi. Ostatní se mohou tak maximálně rozhodnout, zda budou ochotni do jeho vlády vstoupit, popř. se pokusit vyjednat podmínky, za jakých se tak stane. Vzhledem k síle jejich vyjednávací pozice dané výsledky voleb je však jasné, že jejich role bude přinejlepším druhořadá.

Navíc v důsledku předvolební rétoriky (z obou stran!) je velice obtížné si představit, že by takovýto tým dokázal dlouhodobě spolupracovat. Je možné s velkou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že subjekt (či subjekty) s menším počtem poslanců by sloužil spíše jako hromosvod případných neúspěchů. I proto si myslím, že nejlepší variantou by byla menšinová jednobarevná vláda.

Poslední otázkou je, jak může tato vláda získat důvěru. Co bych považoval za opravdu nebezpečné, pokud by takto jmenovaná vláda vládla v demisi bez získání důvěry. Jen o něco málo lepší, kdyby vláda získala podporu poslanců z nevládních stran, ať už tím, že pro vládu zvednou ruku, nebo tím, že se nebudou účastnit hlasování o důvěře, výměnou za nejrůznější osobní výhody pro ty, kteří získání důvěry umožní. Tuto variantu považuji bohužel za nejpravděpodobnější.

Za asi nejčistší způsob bych považoval, pokud by se opoziční strany domluvily s ANO na realizaci těch bodů z volebního programu ANO, které jsou v souladu s volebním programem dané opoziční strany, resp. nerealizaci těch, které jsou naopak v příkrém rozporu.

Volební program ANO je k dispozici zde. Už třeba realizace hned prvního bodu z první kapitoly, tj. zavedení klouzavého mandátu, by znamenala řešení otázky vydání či nevydání Andreje Babiše sněmovnou – dle svého programu by se měl vzdát svého poslaneckého mandátu (a tedy i imunity) hned poté, co se „stane členem vlády“. Přirozeně, už v minulosti se stalo, že byly zásady hlásané ANO zapomenuty v okamžiku, kdy se začaly týkat jisté osoby.

Jinak je program ANO směsicí návrhů, proti kterým lze jen těžko něco namítat (např. skoro všechny návrhy ze sekce eGovernment s výjimkou shromažďování biometrických údajů občanů), s návrhy, které se mohou pěkně zvrhnout (např. úprava volebního systému do Senátu – poslední instituce, kterou by po sestavení vlády nemělo ANO pod kontrolou – z dvou- na jednokolový, reformy v oblasti justice, reorganizace policie apod.).

I vzhledem ke známým kauzám z nedávné doby (např. „zakleknutí“) jsou pochopitelné obavy, k čemu všemu nakonec vláda ANO povede, a nelze se divit leaderům ostatních stran, že u toho nechtějí být v roli „užitečných idiotů“. Na druhou stranu, stejně tak není možné odsuzovat návrhy, které ještě ani nevznikly, či se pomocí obstrukcí na poslední chvíli snažit nevpustit lišku do kurníku.

Nemám samozřejmě nejmenší oprávnění nikomu radit, jak by se měl zachovat – nevolil jsem ani jednu se zúčastněných stran. Řekněme však, že pokud bych byl v situaci, kdy musím dát důvěru vládě, jejíž nejsem členem a k jejímž členům mám určité výhrady, snažil bych se postupovat takto:

1. Detailně bych si prostudoval program budoucí vládnoucí strany.

2. Vyznačil bych si oblasti, na kterých budu ochoten spolupracovat, které mi nevadí a naopak realizaci kterých se budu snažit zastavit.

3. Zeptal bych se vládnoucí strany na její program (ne vše, co je ve volebním programu, se nakonec dostane do programu vlády, a to ani u jednobarevné vlády).

4. Zeptat bych se vládnoucí strany na časový harmonogram realizace programu.

5. U těch bodů programu, kde existuje shoda s mým programem, bych nabídl spolupráci při přípravě zákonů.

6. U těch bodů programu, které jsou v zásadním rozporu, bych se snažil dosáhnout závazku, aby nebyly během období vlády realizovány, popř. aby každý takovýto návrh zákona byl spojen s hlasováním o vyslovení důvěry. Výměnou za to bych se zavázal odejít ze sálu během hlasování o důvěře a o rozpočtu na první rok volebního období.

7. Během celého volebního období bych kontroloval plnění programového prohlášení dle domluveného harmonogramu. V případě realizace zapovězených témat, ať už pomocí podzákonných norem nebo prostřednictvím zákonů, se kterými nebylo spojeno hlasování o důvěře, bych se snažil vyvolat hlasování o nedůvěře – i proto by bylo vhodné, aby na zapovězených oblastech existovala širší shoda napříč opozičními stranami.