Ačkoli mi Klausův názor nedával zpočátku smysl, nakonec uznávám, že výjimečně není výkřikem do tmy.

Společnost opravdu čelí riziku znesvěcení demokratických principů. Jeho původcem ovšem nejsou studenti (ti jen projevují spravedlivý hněv), ale Jiří Paroubek a s ním temná družina pochybných kreatur, kterou vynesl do klíčových pozic v české politice.

Kořeny této „elity“ vězí v normalizačním blátě 80. let. Tehdy dnešní protagonisté „moderní levice“ kralovali sekretariátům KSČ a části z nich vekslácký polosvět říkal pane.

Po revoluci odevzdali rudé legitimace, aby přesedlali na slibnější „sociálnědemokratickou“ linii Miloše Zemana. Tragédie nastala, když tito „šibalové“ v ČSSD zůstali nezávisle na Zemanově odchodu. Pak už jen stačilo zbavit se nepraktického zásadovce Špidly, miliardovému Standovi dopřát floridského slunce a cesta k úplné moci měla být volná.

Ale…největším problémem dějin je, že jsou plné různých nečekaných ALE.

ALE, se kterým Paroubkovi bad guys nepočítali a které se jim přitom vnucuje na každé ulici, se týká rezistence (odolnosti) nastupující generace, jež se ne a ne zviklat rozhazovačnými sliby handlířů z Lidového domu (sídla ČSSD).

Jiří Havel, docent a lídr socialistů pro volby do Evropského parlamentu, věřil, že si mladé koupí odmítnutím školného na univerzitách. Jenže když jim daný návrh přednesl na nedávném mítinku v Brně, ozvalo se sborově: „My to chceme platit!“

O čem tyto scény vypovídají? O tom, že moji přátelé, spolužáci, kamarádi a známí chtějí nést za své životy odpovědnost. A hlavně, že si jejich svobodu za „cuc na špejli“ žádný kolotočář nekoupí…

Autor je člen strany Liberálové.CZ, zástupce ředitele Institutu K.H.Borovského