Od vzniku České republiky jsou základy naší zahraničněpolitické doktríny postaveny na dvou pilířích: na evropské integraci a euroatlantickém spojenectví. Členství v EU a NATO nás ukotvilo jako integrální součást Západu a vytyčilo jasné meze neskrývaným ruským ambicím na politickou přítomnost v tomto prostoru.

Se sousedy nemáme vážnější problémy. Spoluutváříme hospodářské a politické prostředí v Evropě a podílíme se na jejím vlivu ve světě. Naše bezpečnost jako člena NATO je garantována největší světovou supervelmoci, evropskými mocnostmi a dalšími spřátelenými státy. Žijeme v prostoru, který je po tisíc let významnou mocenskou křižovatkou - pro menší národ složité místo k životu. I notorický skeptik musí uznat: museli bychom jít mnoho století proti proudu našich dějin, než bychom našli byť trochu podobně příznivou dobu, jakou zažíváme dnes.

Základy naší polistopadové zahraniční pozice vznikaly v době nakloněné pro nás dobrým řešením. Po pádu komunismu a rozpadu Sovětského svazu byl prostor, v němž žijeme, přirozeným předmětem zájmu a centrem světového politického dění.

Díky této přízni osudu - byli jsme "ve správnou dobu na správném místě" - se povedlo vybudovat mimořádně solidní fundament našich mezinárodních vztahů.

Aby základy se zahraničními partnery byly trvalé, nestačí je pouze vzít na vědomí. I ve vztazích mezi státy - jako mezi lidmi - se musí o klíčové vazby pečovat, posilovat je, rozvíjet. Jinak budou chřadnout a zbude z nich jen kus papíru. Nebudeme-li aktivní, nebo se dokonce místo toho, abychom byli korektním a konstruktivním partnerem, budeme vyžívat v roli malicherného potížisty, může je snadno překrýt nová architektura mezinárodních vztahů, která pro nás nebude už tak výhodná, nebo dokonce vznikne mimo nás. Přes dílčí problémy všechny dosavadní vlády ctily základy české zahraniční politiky a s různým nasazením je upevňovaly. Disonanci teď přináší střet mezi našimi dvěma největšími politickými stranami, kdy se v lítém vnitropolitickém boji začaly používat zbraně dotýkající se podstaty naší zahraničněpolitické pozice.

Sociální demokracie, zahleděná do výzkumů veřejného mínění, si udělala z obranného radaru, který u nás chtějí umístit USA, klacek na vládu. Přitom není nic přirozenějšího než spojenci, na kterém nám záleží, vyhovět - zvýší to i naši bezpečnost. Po bukurešťském zasedání NATO se debata kolem radaru zklidnila v Evropě i Rusku. Tvůrci politiky ČSSD by si měli uvědomit, že kdyby ve vnitropolitické diskusi o radaru přestali přikládat pod kotlem a místo toho začali o našem spojenectví mluvit s vědomím státnické odpovědnosti, výsledky výzkumů veřejného mínění k této věci by se změnily ze dne na den.

V ODS zase běží komplikovaná diskuse o ratifikaci lisabonské smlouvy. Ústavní reforma EU v minulosti zahnala ODS do extrémní protievropské pozice. Teď se zdá, že pod vlivem zkušenosti s fungováním EU spojené s vládní odpovědností se ODS vymaňuje z vlivu Václava Klause. Ústavní reforma EU - podstata lisabonské smlouvy - je nejdůležitějším projektem Unie v této dekádě. Pokus zablokovat ji už po podpisu premiéra by nutně dostal naši zemi do izolace, která na léta poškodí naši pozici. V atmosféře postupného zrání evropské politiky ODS působí jako recidiva politické puberty nový návrh europoslance Jana Zahradila. Bývalý stínový ministr zahraničí ODS, jehož názory byly jen dutou ozvěnou euroteorií Václava Klause, teď přišel s vlastním projektem. A ten stojí za to: Zahradil chce podmínit ratifikaci lisabonské smlouvy souhlasem s umístěním spojeneckého radaru. V době, kdy základem každé odpovědné zahraniční politiky je budování sítě vztahů a rozložení možných rizik, Zahradilovo dětinské hop neb trop znamená vsadit oba klíčové základy našeho mezinárodního postavení do ruské rulety. Svorně ji uvádějí do pohybu ČSSD i ODS a označení "ruská" si určitě zaslouží. Nejenom proto, že její roztočení znamená nepřijatelný hazard s naším mezinárodním postavením, ale i proto, že jediným, kdo by těžil z oslabení klíčových politických struktur Západu v našem regionu, by bylo Rusko.

poslanec Evropského parlamentu a bývalý ministr zahraničí