20.4.2024 | Svátek má Marcela


POLITIKA: Co může být za Bártovou kauzou?

9.4.2011

Po Drobilově aféře a následném sporu o policejního prezidenta následovala kauza Vondra s až zběsilým tlakem jedné partnerské strany na druhou – to vše několikrát zavánělo hrozícím a na prvý pohled nesmyslným rozpadem ještě pořád mladé vládní koalice. Jíž přitom kroužkující voliči nadělili pohodlnou vládní většinu, aby se mohla pustit do reformních kroků. Těch se ovšem zatím příliš neděje, pokud za reformu nepovažujeme pouhé škrtání v rozpočtech ministerstev, ale vláda snad své sliby plnit přece jen míní.

Veškeré dosavadní krize nicméně koalice prozatím přežila a člověk si říkal, že v ní snad i v budoucnu převládne zdravý rozum. Jenomže momentálně to má vláda s historickým mandátem už hodně nahnuté. A otázka zní, proč se tak vlastně děje.

Vyznat se v kauze Škárka, dnes už spíš v kauze Bárta, není jednoduché, přesněji vzato, nejsou jasné její motivy. Je-li jím pocit bývalého předsedy strany a donedávna jejího výkonného místopředsedy Jaroslava Škárky, že se ocitá stále víc na druhé koleji, což mu stojí za to stranu torpedovat, pak by to bylo chmurná zpráva o tom, jaké osoby se ocitají ve vysoké politice. Škárka nyní sice říká, že když mluví o Bártou řízeném sledování politiků v minulosti i o tom, jak si kupoval jeho loajalitu ještě velmi nedávno, je to proto, že cítí potřebu napravit tuzemskou politickou morálku. Jenomže s tím přichází poněkud pozdě, když podle svých slov bral bokem pravidelně nemalé peníze už od loňského září. Stejně tak pozdě si zase Bárta „vzpomněl“, že šlo o půjčku Škárkovi. To působilo bohužel spíš komicky. A v dramatickém briefingu na pozadí rozzářených Hradčan Bárta naznačil, že „půjčoval“ i jiným poslancům své strany. Kteří přitom mají platy, o nichž si drtivá většina veřejnosti může nechat marně zdát.

Donedávna pevně Věci veřejné v rukou držícímu Bártovi se ovšem náhle a prudce vše rozpadá, a pokud snad ještě měl před pár desítkami hodin šanci kauzu vybalancovat, čerstvé druhé trestní oznámení předsedkyně poslanecké frakce Krystýny Kočí, že i ona dostala od ministra dopravy peníze za loajalitu – a to tentokrát už půl miliónu (u Škárky jde o sto sedmdesát tisíc), pak už příslovečného manévrovacího prostoru Bártovi zbývá minimálně. Dokázat, že příslušníky strany vlastně podplácel buď jen za to, aby drželi při sobě, anebo aby nemluvili o způsobech financování Věcí veřejných, bude jistě obtížné, ne-li nemožné. To lze těžko odhadovat.

Ale že by se Bárta mohl udržet ve vládě, je rovněž těžko představitelné. Premiér Nečasi také už s Krystýnou Kočí zcela pragmaticky rokuje o tom, zda by protibártovské křídlo Věcí veřejných mohlo po odchodu strany z koalice jeho vládu podporovat i nadále. Což je v této chvíli zřejmě nepravděpodobnější varianta vývoje a nyní se v kuloárech počítá, kolika hlasy by pak Nečasova vláda ve sněmovně disponovala. Premiér by jistě uvítal, kdyby nešlo o nejtěsnější většinu, neboť dobře ví, jak svazující byla pouhá stojedničková převaha pro Topolánkovu vládu a že křehká většina se může takřka mrknutím oka proměnit v menšinu. Spekuluje se sice zatím asi o šesti, sedmi zákonodárcích „veverek“, jak se mezi novináři Věcem veřejným říkává, k poměrně pevnému vládnutí potřebuje Nečas ještě o něco více odpadlíků, nejlépe aspoň deset.

Uvidíme, zda se najde tolik odvážlivců, schopných stanout proti Bártovi. Rozhodně však už nyní někteří z nich hovoří o tom, že Bárta obecně na klubu poslanců nabízel cosi jako finanční dary. To samo o sobě sice není nelegální, ale přinejmenším hodně nezvyklé a veřejnost si hlavně musí říkat, proč by k tomu mělo docházet. Dojem, že si tak Bárta své lidi zavazoval, se prakticky nedá rozptýlit. Ostatně Škárka nic neříká o kompenzaci za zdaněné poslanecké náhrady, jak uvádějí ostatní, naznačuje, že měl mlčet o přívodu prostředků do stranické pokladny. A za co mělo být půlmiliónu korun pro Krystýnu Kočí, nevíme zatím nic.

Jednou věcí je, jak se rozrostla kauza, odstartovaná toto pondělí článkem v týdeníku Respekt, jemuž ve víře, že není nahráván, řekl Škarka určité věci, a že se jejím důsledkům dá těžko zabránit. Aspoň pokud jde o pokračování Věcí veřejných ve vládě – pokud by se poslanecký klub nepostavil jednotně proti neoficiálnímu předsedovi Bártovi, a ze hry by pak vypadl pouze on. Což se asi nestane.

Jinak se ale nad případem vznáší řada otazníků. Lze si totiž dobře představit, že podobně jako Vondra překáží zbrojařské lobby na ministerstvu obrany, Bárta zase mohl vadit těm, kdo po léta profitovali kupříkladu na předražovaných dálnicích. Bártovy způsoby ovládání strany, třebaže až příliš autoritářské, samy o sobě totiž mohou být takřka zanedbatelné oproti tomu, co by mohlo být v pozadí jeho pravděpodobného pádu, který může smést i vládu a dokonce znamenat předčasné volby.

Případ ovšem ještě zdaleka nekončí a uvidíme, zda přinese nějaké podstatné poznatky. O něco jasněji může být už po rokování klubu poslanců Věcí veřejných, které se podle očekávání protáhne do hluboké noci ze čtvrtka na pátek.