... a proč jste o ní nesměli rozhodovat

Dlouhé roky sleduji, jak málo lidí u nás ví, co je to Lisabonská smlouva. Co všechno nám sebrala, aniž bychom o takové změně mohli rozhodnout. Smlouva, která jako politický podvod změnila za našimi zády pravidla hry v Evropské unii, do které jsme vstupovali. Pokusím se vám to vysvětlit.

Představte si, že vlastníte byt nebo dům. Je váš. Dům je součástí nějaké čtvrti. Byt je třeba v paneláku. To není podstatné. Podstatné je, že je váš. Že vám patří. Podstatné je, že všechno, co je v něm, vám patří.

Jednou jste se rozhodli, že ve spojení s jinými vlastníky by vám mohlo být líp. A tak jste se dali dohromady a vstoupili do společného klubu. To je fér. V tom klubu je vás 28. Platí v něm zásada, že si dál budete rozhodovat o svém majetku. O vašem domě, bytu a veškerém vybavení uvnitř nesmí rozhodovat jiní vlastníci.

Když chcete a je to pro vás výhodné, můžete občas v klubu postupovat společně. Když se vám ale návrhy jiných nelíbí a jsou pro vás nevhodné, nikdo vás nemůže donutit k tomu, abyste se svým majetkem udělali něco, co nechcete. Máte právo veta. A přesně do takové Evropské unie jsme vstupovali v roce 2004 na základě referenda.

V roce 2009 začala platit Lisabonská smlouva. A o té už jsme rozhodovat nesměli. Přijali ji jiní lidé za našimi zády. Jak se to stalo?

Představte si, že v tom klubu 28 vlastníků, do kterého jste dobrovolně vstoupili, jste mezitím zvolili pár lidí, aby spravovali společné běžné věci. A představte si, že těchto pár lidí změnilo za vašimi zády původní pravidla vašeho klubu. Aniž by se vás někdo zeptal, jestli s tím souhlasíte a chcete to.

Dnes už nemůžete rozhodovat o svém domě nebo bytu. Nemůžete už rozhodovat ani o svém majetku v něm. O všem už rozhodují hlasováním všichni. Stačí, aby většina ostatních odhlasovala, že se jim něco nehodí, nebo hodí, a veškerý váš majetek se tomu musí podřídit. Pokud nesouhlasíte, mají ostatní právo vám udělit pokutu a donutit vás k tomu soudem.

Na stole mám seznam oblastí, ve kterých si už Česká republika nesmí rozhodovat sama: sociální politika, doprava, prostor svobody, bezpečnosti a práva, průmysl, všeobecné vzdělávání, civilní ochrana, obchodní dohody, kultura, cestovní ruch, dohody o navrácení přistěhovalců, integrace…

Přesně tohle je Lisabonská smlouva, která přepsala stará pravidla při vstupu České republiky do Evropské unie. Změna pravidel, na kterou se vás nikdo nikdy neptal, protože hrozilo, že byste nesouhlasili. Jeden z největších politických podvodů novodobých dějin této země.

Autor je předseda Strany nezávislosti České republiky