28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLITIKA: Bytová krize v časech liberální demokracie

27.4.2019

Po výrocích o „fetišizaci vlastnictví“ v souvislosti s žižkovskou Klinikou byla třikrát během letošního jara zpochybněna nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Nejprve hájil jeden z členů „bytové komise a majetkového výboru Prahy 3“, nominovaný za Zelené, „vyvlastnění soukromých bytů jako řešení bytové krize“. [1] Poté navrhl nový pražský primátor vyšší zdanění tzv. investičních bytů. Údaje o prázdných, investičních, bytech přitom chtěl, v souladu s věčnou socialistickou fascinací velkými datovými soubory, získávat od společnosti Pražská energetika na základě odečtu elektroměrů.[2] Nakonec pak, tentokrát již plně ve jménu liberální demokracie, zpochybnil soukromé vlastnictví někdejší náměstek brněnského primátora Matěj Hollan [3], když napsal, že „naše společnost má už dnes nástroje, jak institut soukromého vlastnictví překonat.“

Přístup neomarxistů – ať už skrytých pod vlajkou Pirátů, Zelených nebo brněnských levicových extrémistů – je prakticky shodný s duchem komunistického Zákona o hospodaření s byty.[4] Podle tohoto zákona byli vlastníci domů povinni hlásit místnímu národnímu výboru byty, ve kterých jejich uživatel nebydlel nebo které byly tzv. nadměrné. Těmto bytům mohl místní národní výbor přikázat nájemníka, jemuž byl vlastník domu „povinen byt odevzdati“.[5] Zcela stejné požadavky ostatně nedávno vzneslo i hnutí bývalého řeckého ministra financí Yanise Varoufakise kandidující do Evropského parlamentu mimo jiné se slibem „přidělování prázdných budov ve velkých městech lidem bez domova“.

Zatím nejprogresivnější je však nová německá iniciativa „Mieter*innenprotest Deutsche Wohnen“[6] s heslem „Bydlení není finanční produkt, ale lidské právo“. Iniciativa společně s berlínskou postkomunistickou vládní stranou Die Linke a s váhavou podporou koaličních Zelených usiluje o vyvlastňování soukromých bytů ve vlastnictví akciové společnosti Deutsche Wohnen [7] na základě referenda. Oproti tomu berlínský starosta, zvolený za socialistickou SPD[8], zvažuje pouze zpětný odkup někdejších městských bytů, které byly berlínskou radnicí privatizovány v roce 2004.[9] Podle průzkumů dnes podporuje vyvlastnění 44 % berlínských respondentů, pouze 39 % respondentů je proti.[10] Němci ostatně o vyvlastňování majetku bez náhrady hlasovali už v roce 1926 – i tehdy za referendem stáli němečtí komunisté (spolu se socialisty), pro bylo 96 % hlasujících.[11]

Nelze samozřejmě zlehčovat výrazný růst kupních cen bytů v současné Evropě. Jen v České republice byty za poslední dekádu zdražily o třetinu[12], podle České národní banky jsou přitom nemovitosti předražené zhruba o 15 %. Ještě výrazněji rostly ceny bydlení v Německu (45 %) a zejména ve Skandinávii (až o 80 %, viz obrázek 1), klesaly naopak ve Španělsku, které zažilo hypotéční bublinu, či v Itálii a Irsku.

Obrázek 1 Vývoj cen bytů mezi roky 2008 a 2018

byty 1

Zdroj: Eurostat –House price index, vlastní zpracování. Data pro Itálii, Rakousko a Rumunsko jsou dostupná až od roku 2009 resp. 2010.

Vysoké ceny však nejsou důsledkem působení volného trhu, nýbrž nesmyslných vládních zásahů do hospodářské politiky. Zejména v severských státech je prudký růst cen tažen zápornými úrokovými sazbami, jimiž centrální banky v čele s ECB pokřivují trh už deset let. Zdražování bytů ve velkých německých městech pak zrychlila také migrační krize. Během dvou let do Německa přišlo 1,1 milionu migrantů, kteří hledali bydlení především ve velkých městech a o omezenou nabídku bytů soupeřili s mladými Němci.[13]

Ve vlastním bytě žije téměř 80 % Čechů, 85 % Maďarů a Poláků a 90 % Slováků oproti pouhým 51 % Němců a 55 % Rakušanů (viz obrázek 2). Pro země západní Evropy jsou proto ještě důležitější než samotné kupní ceny bytů ceny pronájmu.

Obrázek 2 Bydlení dle vlastnictví (2017)

byty 2

Zdroj: Eurostat, Distribution of population by tenure status. Vlastní zpracování.

Během uplynulé dekády rostly nájmy nejrychleji v České republice (zejména v Praze
a Středočeském kraji, viz obrázek 3), Rakousku (+46 %) a Maďarsku (+39 %), naopak v Irsku či Řecku klesly ceny nájmů přibližně o pětinu.[14] Růst cen nájemného navíc není vyrovnaný: zatímco v celém Německu zdražily průměrně o 14 %, v Berlíně se náklady na bydlení za posledních deset let zdvojnásobily.[15]

Obrázek 3 Vývoj cen pronájmu garsonky (30 m2) v jednotlivých krajích

byty 3

Zdroj: E15 a RE/MAX.[16] Vlastní zpracování.

Méně radikální přístup nepožaduje vyvlastňování bytů, nýbrž alespoň regulaci ceny pronájmu nebo výstavbu sociálního bydlení. Důsledky zastropování cen nájmů ekonomové dobře znají. Jak opakovaně zmiňoval Milton Friedman, regulace nájemného je vedle bombardování nejúčinnějším způsobem zničení města. Výstavba sociálního bydlení pak byla používána jako řešení bytové krize už v meziválečném období. Zatímco Němci ve 20. letech 20. století hlasovali o vyvlastňování, Vídeň stavěla svůj slavný kilometr dlouhý bytový komplex „Karl-Marx-Hof“ pro pět tisíc nájemníků. Hlavní slabinu podobných veřejných staveb však už tehdy vystihly české Národní listy: „Vídeňský Karl Marx-Hof je památníkem oné politiky sociálně demokratické radnice, která z demagogických důvodů nesmírně zatěžuje poplatnictvo, ač by se nové byty pro potřebné daly vybudovati s daleko menšími náklady i úsporou drahocenného stavebního místa.“ [17]

Řešením nedostatku bytů a vysokých cen nájmů tedy není regulace, nýbrž deregulace: odstraňování umělých překážek výstavby, omezení nesystémových zásahů centrálních bank do volného trhu, a především zaručení nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. Když v roce 2005 předložila česká návrh zákona o vyvlastnění, odůvodnil prezident Václav Klaus své veto obavou z „ohrožení výkonu ústavně garantovaných vlastnických práv, která jsou jedním z pilířů naší svobodné a demokratické společnosti“.[18] Liberální demokracie našich dní se snaží právě tento pilíř demokracie bez přívlastku zbořit.

*****************************

[1] Vyvlastňování bytů za nižší ceny vysvětloval Filip Hausknecht v rozhovoru pro Lidové noviny 13. 2. 2019. V rozhovoru je pozoruhodný zejména návrat k rozlišování vlastnictví na „osobní“, které by pan Hausknecht ponechal, a „soukromé“, které podle něj lze omezit. Toto rozlišení používal komunistický občanský zákoník z roku 1950 – i v něm bylo nedotknutelné výlučně osobní vlastnictví (§105). Rozhovor je dostupný zde: https://www.lidovky.cz/domov/bytova-krize-resenim-je-vyvlastnovani-bytu-ceny-by-urcovali-urednici-navrhuje-zastupitel-za-zelen.A190212_184642_ln_domov_mber

[2] Původní vyjádření primátora Hřiba dostupné zde: https://zpravy.aktualne.cz/regiony/praha/praha-bude-merit-elektromery-prazskych-bytu-chce-vedet-kolik/r~b3fcfc4a4f0f11e9ae850cc47ab5f122/

[3] Hollan, M. 2. 4. 2019. http://denikreferendum.cz/clanek/29358-prazska-koalice-chce-vyvlastnit-byty-bohatym-opravdu
„Naše společnost má už dnes nástroje, jak institut soukromého vlastnictví překonat. A to daleko drastičtější než nějaké daně. Bez něj by nemohla stavět infrastrukturu. Pokud tu tedy debatujeme o ryze teoretické záležitosti, zda je možné nějak zasahovat do vlastnických práv, je falešné se u toho tvářit, že zde existuje nějaké posvátné
a nedotknutelné soukromé vlastnictví.“

[4] Zákon č. 138/1948, Sb. účinný od 4. června 1948, byl zrušen k 1. lednu 1957.

[5] Podle § 15 byl za nadměrný považován byt, ve kterém přesahoval počet obytných místností počet příslušníků domácnosti.

[6] Hvězdička v názvu v souladu s genderově korektním pravopisem zajišťuje bezpohlavnost slova „nájemník“.

[7] Akciovou společnost Deutsche Wohnen, která vlastní zhruba 110 000 bytů, založila v roce 1998 největší německá banka Deutsche Bank. Od počátku demonstrací za její vyvlastnění klesla hodnota akcií DW téměř
o 12 %.

[8] Berlínská rot-rot-grüne koalice SPD, Zelených a Levice vládne od roku 2016 má v 92 z celkových 160 křesel.

[9] Příznačně se jedná zejména o byty na ulici Karl-Marx-Allee v bývalém východním Berlíně.

[10] https://www.berliner-zeitung.de/berlin/forsa-umfrage-mehr-berliner-fuer-enteignung-als-dagegen-31980480

[11] Referendum však bylo neplatné, neboť se jej zúčastnilo pouze 36,3 % oprávněných voličů.

[12] Pokud bychom do míry inflace spotřebitelských cen zahrnuli i vývoj cen starších nemovitostí, byla by v posledních třech letech inflace průměrně o 1 procentní bod vyšší než deklarovaná (3,1 % namísto 2 %, srov. ČNB – Experimentální cenový index CPIH).

[13] Od skončení krize se jen do Berlína přistěhovalo 280 000 nových obyvatel, před 15 lety přitom město mělo volných jen 150 000 bytů. Zdroj: https://www.economist.com/europe/2019/04/13/a-referendum-to-expropriate-apartments-from-big-landlords-in-berlin

[14] Zdroj: OECD, Housing prices – Rent price (2008–2018). Dostupné zde: https://data.oecd.org/price/housing-prices.htm

[15] http://www.bbc.com/capital/story/20190226-berlins-radical-plan-to-stop-rocketing-rents

[16] Data dostupná zde: https://www.e15.cz/ceny-pronajmu-bytu

[17] Národní listy, č. 240, 17. 10. 1930.

[18] Prezident republiky Václav Klaus vetoval zákon o vyvlastnění, 12. dubna 2006. Dostupné zde: https://www.klaus.cz/clanky/1340

Institut VK