Praha vykročila k pandě, prohlásila primátorka Adriena Krnáčová. Tak i Praha naváže družbu s Čínou a dostane za to roztomilého medvídka pandu. Také Jaroslav Tvrdík jako lobbistický sinolog se činí, spoluurčuje českou zahraniční politiku vůči Číně, ministr Zaorálek jednal v Pekingu a nyní v Praze uvítáme i čínského prezidenta. Čína u nás zkrátka frčí, stejně jako v padesátých letech, než se dostala do sporu se SSSR. Pamatuji si to dobře. „Ameriku hrůza jímá, za námi je rudá Čína,“ volalo se v prvomájových průvodech. Čína je stále rudá, jen ČR se pomalu může začít červenat.

Tvrdík a Zeman dělají s Čínou dobré obchody, prodali Tchaj-wan, prodávají Tibet. Americký prezident Nixon kdysi proslul svojí „ping-pongovou“ diplomacií. Americké národní družstvo ve stolním tenisu bylo v roce 1971 pozváno do Číny a čínští ping-pongoví šampioni prohrávali jeden zápas za druhým. Američané se nestačili divit, tolik snadných vítězství, tolik pozornosti k imperialistickým hráčům, hostitelé nevěděli, čím vším by ještě udělali americkým hráčům radost. A za půl roku byl Nixon v Číně a potřásal si rukou s Mao Ce-tungem. Byl to jeho největší zahraničně politický úspěch, v rukou měl protisovětskou kartu. Jakou kartu chce vynést trio Zeman-Tvrdík-Zaorálek? Protitchajwanskou a protitibetskou už vynesli. Co bude jejich trumfem? ČR jako základna pro pročínské aktivity v Evropě? Budeme čínskou letadlovou lodí? Budeme čínským drakem, pardon koněm v NATO a EU, když byla podepsána dohoda, že budeme prosazovat čínské zájmy v EU? Jakým směrem se bude nyní stavět ten nešťastný most, který Edvard Beneš a Jan Masaryk chtěli stavět mezi Západem a Východem.? Stále mi vychází jen onen slavný most v Avignonu, co vede jen do půl řeky. Nebo to bude napodobenina proslulé čínské zdi, která bránila Čínu před cizími vetřelci?

Ale je to mnohem horší. V Číně, kam se jel prezident Zeman učit stabilizovat společnost, se podle Amnesty International vykoná ročně tisíce poprav, z toho cca 40 % z politických důvodů. To je ovšem účinná stabilizace. Popravy se vykonávají výstřelem do zátylku a uniklá fotografie jedné z těchto poprav, na které je klečící žena a za ní popravčí s puškou mířící na její hlavu, evokuje vzpomínky na jiné takové fotografie z druhé světové války. Kdo se chce dozvědět více, může si koupit knihu Ethana Gutmana „Jatka“. Jak se uvádí v anonci: „Z masového vraždění se dnes stal výhodný byznys. K tomuto neúprosnému závěru došel Ethan Gutmann ve svém podrobném vyšetřování utajovaného programu čínské vlády, který má eliminovat politické disidenty a který profituje z prodeje jejich orgánů.“

Nikdy jsem si nemyslel, že se budu dovolávat Václava Havla, kterého jsem tolikrát kritizoval. Bude Miloš Zeman stabilizovat i naše práva?

Již v oněch zmíněných padesátých jsme obcovali s Čínou. Tehdy nás to stálo málo. Nějaké přejmenované ulice, přejmenovaná náměstí a nějaké potraviny, z nich bylo proslulé čínské vepřové v konzervě. Ale již tehdy jsme prodávali svoji historii. Nové ulice budované ve 20. letech v Dejvicích a Bubenči začaly nést názvy slavných bitev z první světové války. Terronská, Na Marně, Verdunská a další. V Terronu přece bojovali čeští legionáři ještě po 28. říjnu 1918, aniž se dozvěděli, že jejich vysněná republika již existuje. Ti, co tam padli, se to nedozvěděli ani potom. Socha českého legionáře v Terronu vrhajícího granát je jediná ve Francii. Jen hřbitov v Terronu s pohřbenými českými vojáky není ve Francii jediný. Ale čeští vojáci bojovali a umírali ve Francii ještě před vznikem legií, jako příslušníci Francouzské cizinecké legie. Slavná rota NAZDAR, první česká vojenská jednotka po Bílé hoře, téměř celá padla ve slavné bitvě u Arrasu. Mnozí její příslušníci jsou pohřbeni na jediném výhradně českém vojenském hřbitově v La Targette v Neuville-Saint-Vaast u Arrasu a další naši vojáci jsou pohřbeni v oddělených částech jiných hřbitovů.

Také v Dejvicích jednu novou ulici pojmenovali po bitvě, právě po oné slavné u Arrasu. Tuto Arraskou ulici ukradli komunisté v době líbánek s Čínou v těch hrůzných padesátých. Přejmenovali ji na Čínskou ulici. Primátorka Adriena, nedávno ještě kolegyně z protikorupčních aktivit, nyní, jak se vyjádřila, kráčí se svojí Prahou k pandě. Milá Adrieno, já s Tebou ale nejdu, i když mám medvídky rád. Rád pandu oželím, jako jsem musel oželet i Manon Lescaut, Manon, ach Manon z Arrasu.