V posledních dnech se rozvinula užitečná diskuse o tom, zda je správná moje podpora Čečenci Timuru Borchashvilimu, kterému naše ministerstvo vnitra neudělilo azyl. Kterého se snažilo vystrnadit ze země, aniž se dočkal nezávislého soudu, ke kterému se v souladu se zákonem odvolal. Pan Ivan Gabal v této souvislosti v článku V senátu straší (Neviditelný pes, 13.2.2010) úspěšně použil starou dobrou metodu ničení diskusního protivníka: vložit mu něco do úst a pak toto tvrzení rozsekat na mraky.

Podle pana Gabala obviňuji ruskou Federální službu bezpečnosti a spolu s ní naši Bezpečnostní informační službu, že se „spojily proti senátorovi Štětinovi nebo jeho gruzínskému chráněnci“. Nikdy jsem nic takového nevyslovil, ani nenapsal. Nikdy by mne ani taková primitivní pitomost nemohla napadnout. Tvrdím pouze, že Federalní služba bezpečnosti (FSB) Ruska unáší, zabíjí a mučí někdejší bojovníky a spolupracovníky prezidenta Maschadova, a to jak na území Ruské federace, tak mimo ni. Nevyjádřil jsem obavu, že by mi hrozilo nějaké nebezpečí z jakéhosi „spiknutí“ tajných služeb, jak uvádí pan Gabal. Soustavně však upozorňuji na praxi uplatňovanou v České republice vůči čečenským psancům, kterým v případě vrácení do země, odkud uprchli, hrozí smrt. Pracoval jsem jako novinář několik let v čečenských válkách. Řadu mých přátel novinářů a obránců lidských práv, především ruských, FSB unesla či zabila, včetně mé vzácné přítelkyně Anny Politkovské. Je celkem přirozené, že FSB tlačí na své partnerské tajné služby (BIS je pro FSB také partnerskou službou), aby nepodporovaly poskytování azylu těm, které FSB považuje za bandity. Toto tvrdím, nikoliv to, co mi pan Gabal vkládá do úst. Nerozvíjím konspirační teorie, upozorňuji pouze na nebezpečnou politiku appeasementu vůči Rusku, která se jako mor šíří Evropou a Českou republikou.

Kolika lidem poskytlo někdejší Československo azyl před Hitlerem, kolika Čechoslovákům poskytl svět azyl po okupaci Československa sovětskou armádou, a my nejsme schopni vyjít vstříc několika desítkám lidí, kteří se bránili před genocidiem.

Autor je senátor