Stává se, že jedno divadelní dějství končí, světla zvolna slábnou, až zhasnou docela. V úplné tmě je slyšet jen tlumený ruch na jevišti. Pak se světla pomalu rozzáří – a vidíme zcela jiné uspořádání scény. – Připadá mi, že něco podobného se děje na naší scéně politické. Obdobou onoho divadelního zatmění je tu jen jakási obecná nepozornost.

Nevšímavost vůči tomu, co se děje ve světě kolem nás. A ejhle: naši politickou scénu začínají formovat jiné silokřivky než dosud. Její nové uspořádání, byť zatím v počátečních obrysech, spočívá v dvojím odlišném rozumění tomu, co se děje s Evropou a se světem.

Vidíme tu dvě nezvyklá uskupení. Jedno tvoří TOP 09 a ČSSD, čili politické subjekty, které pozoruhodně sblížilo podobné vnímání smyslu evropské integrace i ochota pomoci v jejích těžkostech. Konkrétně: ochota půjčit Mezinárodnímu měnovému fondu část našich devizových zásob.

Druhé uskupení tvoří ODS, Věci veřejné a kupodivu i KSČM. Tedy politické subjekty, jejichž vnímání je soustředěno na prostor naší české domoviny, zatímco svět za pohraničími horstvy, zejména za Šumavou a Krušnými horami, je – cizinou. "Cizina" je od slova "cizí", stejně jako "cizák". A co je cizí, je potenciálně nepřátelské.

Jejich odmítání naší půjčky MM Fondu formulují podobným způsobem. Argumenty těch prvých jakoby neslyší. Neplatí na ně, že nejde o dar, ale o půjčku, nadto kdykoli návratnou. Co říkají pánové Nečas, Vondra, John a další, že totiž není jasné, co se s těmi penězi stane a bude-li to k něčemu, působí spíš jako výmluva. Domnívám se, že jim vadí něco jiného, totiž perspektiva hlubší integrace EU. Nelze se vyhnout podezření, že na ně mocně působí autorita prezidenta republiky, který argumenty druhé strany také jakoby neslyší. U ODS to tolik nepřekvapuje. Tato strana je Klausovým dítkem. I když z ní okázale vystoupil, vzájemná citová pouta (možná nejen citová, ale i pragmatická) tu přetrvávají. – Je-li řeč o pragmatických poutech, jaká to jsou? Nu, to je složitější. Jádrem pudla je možná všudypřítomná korupce. ODS je v této věci rozpolcená. Václav Klaus o té korupci nemluví. A když, tak zapochybuje o její existenci. To ho sbližuje s tou částí rozpolcené ODS, která o zkoumání fenoménu korupce nestojí.

Proč Klausovu euroskepsi přejímají i Věci veřejné, není na první pohled jasné. Ale jen na pohled. Kdykoli ztrácela vládní koalice vnitřní soudržnost, prezident republiky použil Věcí veřejných jako páčidla, aby na vládu zatlačil. Konkrétně na jejího předsedu. Za tuto svěřenou důležitost jsou mu asi VV vděčné. – A proč se v tomto uskupení ocitla KSČM, jejíž směřování se s programy ODS a VV významněji nepřekrývá? Možná, že je to prezidentův nevlídný vztah k EU a na druhé straně vstřícný vztah k Rusku, který umožnil toto pragmatické spojenectví. Nezapomeňme, že kdykoli se měl Václav Klaus vyslovit ke komunismu a KSČM, volil často výrazy diplomaticky zdrženlivé až zdvořilé.

Rýsují se nám tu tedy dva bloky. Zjednodušeně řečeno, jeden proevropský a druhý protievropský. Zdalipak se stanou jejich vztahy novým impulzem naší domácí politiky? Upřímně řečeno, stálo by to za to. Nejde tolik o to, zda půjčit, anebo nepůjčit. Nejpůvodnější lidskou pohnutkou je – nepůjčovat. Známe to už z pískoviště. Nechce se nám půjčit kyblíček nebo lopatičku někomu jinému. Teprve porozumění principu reality nás přesvědčí, že někdy je rozumné půjčit. Jak vypadá ta současná realita? Je složitá. Je tu Evropa, která by se měla v zájmu vlastního přežití sjednotit.

Jsou s tím ale těžkosti. Takové, o nichž mluví Václav Klaus, ale ještě i další. Jejich pozadím je ohrožení západní civilizace, neboť ta spotřebovává víc než vytváří a nadto vymírá. S tím by se mělo něco dělat, není-liž pravda? Zatím se záplatují jedny dluhy, ale přibývají další. Půjčka MM fondu neznamená vyřešení problému, ale získání času. Někdy je to jediná možnost. Pak se uvidí. Definitivní vyřešení asi neexistuje, protože Evropa není stav, ale neustálý proces. Máme ho být účastni?

Jde zkrátka o závažný problém, který by se měl stát i velkým tématem domácí politiky. Protože Evropa je i naším domovem, byť v širším smyslu. Naznačená konstelace, kdy tu máme – řečeno zjednodušeně – proevropský a protievropský blok, by tomu mohla napomoci. Pokud ovšem budou TOP 09 a ČSSD trvat na svém. Čili – pokud získají pro svá stanoviska podporu veřejnosti. Bohužel nevím, zda a jak velké části naší veřejnosti leží na srdci osud Evropy, naše místo v ní, potažmo perspektiva západní civilizace. – Obě proevropské strany, ČSSD a TOP 09, se také mohou snadno rozkmotřit.

Vrátím se k jinotaji průběhu divadelní hry. Může se stát, že procitneme ze zatmění naší nepozornosti, protože se světla znovu rozsvítí. A v nově nastalé situaci zjistíme, že se z té Evropy, usilující o sebezáchovu, suneme nevratně někam jinam. Takříkajíc do jiného spádového území. Možná si ani neuvědomíme, že opouštíme svůj domov v širším smyslu.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6