Okurková sezóna bývala tradiční novinářská noční můra: politici vyráželi na dovolenou a novinářští nešťastníci, kteří včas neodjeli na letní byt ani se v letním vedru nepovalovali někde u vody, sumírovali v poloprázdných redakcích tklivé příběhy o české učitelce, kterou na Jadranu sežral žralok, případně kterou se ze žraločí tlamy podařilo zachránit.

Tak tomu bývalo za první republiky. O dobách nacismu a komunismu mluvit netřeba, byly to časy, kdy novináři nerozhodovali, o čem budou psát. Pak se komunismus zhroutil a problém okurkové sezóny se vrátil. Objevily se tajemné kruhy v obilí, které bylo možné příhodně naroubovat na kdejaké UFO.

Mimochodem - už jsem kruhy v obilí v novinách dlouho nepostřehla a skoro se mi po nich začíná stýskat, vzpomínám na ty články s jistou nostalgií, jako na mnohé jiné věci. Přece jen skýtaly jistou záruku, že se pro tu chvíli nic převratného neděje a člověk se může flákat a nemít výčitky svědomí.

Teď zřejmě nadchází dynamičtější doba a žraloci se vracejí v novém hávu, jenže se od Jadranu přestěhovali k Ligurskému moři, na druhou stranu italské boty. Jsou to žraloci finanční, kteří tráví dovolenou s českými politiky. Do letního poklimbávání vtrhla investigace: komu patří tajemná vila, kdo tam vlastně byl, kdo to platil a kolik to stálo. V novinách se objevují složité sítě vlastnických vztahů, prodejů a nákupů, a také výpočty a spekulace, o čem se asi ve vile a na jachtě jednalo.

Nějak se mi to nechce líbit, připadá mi, že je to vlastně kampaň, která nejvíc zapůsobí na lidskou závist. Podívejte se na ně, řeknou si závistivci, oni si jedou na dovolenou na jachtu, a my se dostaneme leda tak na chalupu nebo nanejvýš na zájezd s cestovkou. A ještě jim to někdo platí, určitě z nějakých ničemných důvodů. Pohoršují se i někteří politici.

A přitom je přece běžné, že bohatí lidé jezdí na luxusní dovolenou, poněvadž si to mohou dovolit. Ty věčné všetečné dotazy, kolik to asi tak stálo, jen povzbuzují primitivní pudy a vracejí nás do dob, kdy bohatství bylo zapovězené a všichni měli mít stejně. Tedy na papíře, ve skutečnosti to bylo samozřejmě jinak.

Nevím, o čem si společnost ve vile a na jachtách povídala, a ani mě to nezajímá. Nepředpokládám, že by se ti lidé vypravili na dovolenou, aby tam ukuli spiknutí proti čemukoliv. Ti lidé se přece znají, my víme, že se znají nebo znát mohou, mohou se kdykoli sejít v Praze nebo někde jinde, a pokud o to stojí, dávat dohromady nejrůznější spiknutí. Rozhodně na to nepotřebují jezdit k Ligurskému moři.

A vůbec se mi už nelíbí, když bývalý šéf rozvědky poskytuje novinám fotografie z cizí dovolené, na kterou ho nikdo nezval, a doprovází takové fízlování tvrzením, že chce odhalit, v čem to žijeme. Prý je to pochopitelné, říkal kdosi, prý se cítí zhrzený a snaží se zase nějak prosadit.

Pro mne to není pochopitelné, ale jednoduše ohavné. A svědčí to ze všeho nejspíš o tom, že jako ředitel rozvědky nebyl člověkem na svém místě a že je náramně dobře, že byl odvolán.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6