Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996POLITIKA: Znárodněná Evropa
O čem vlastně měli Evropané v neděli rozhodovat? O tom, jak pilně poslanci zasedají? A proč ne o tom, kam se má Evropa ubírat? Nebo proč evropské instituce hromadí politickou moc a neřeknou k čemu? Proč se nevede diskuze o cíli a smyslu evropské integrace? To by byla témata pro volební boj; témata, která by voliče jistě mobilizovala a umožnila jim opravdovou volbu mezi alternativami. Kandidáti do Evropského parlamentu se však těmto otázkám vyhnuli a nemohou se divit, že občané zůstali doma nebo si volby „znárodnili“ na témata domácí politiky.
Volební účast dosáhla celoevropském měřítku nový negativní rekord, 43,2 procent voličů. Evropa se tak stále jednoznačněji stává menšinovým tématem, soubojem idealistů a radikálních odpůrců. Vítěznou konzervativní většinu v novém parlamentu zvolila pouze zhruba čtvrtina všech voličů. Vypadá takhle demokracie? Může tento parlament vůbec mluvit za všechny Evropany? Tato výtka je oprávněná a chybná zároveň.
Je tomu totiž právě naopak. Evropské volby a Evropský parlament velmi přesně odráží stav EU a mínění občanů kontinentu o evropské integraci. Voliči se v EU necítí doma a myslí prakticky, to znamená národně. Poslanci Evropského parlamentu je v tomto smyslu bezezbytku reprezentují. Evropské elity se sice v Bruselu a ve Štrasburku pohodlně zařídily, ale v Evropě jsou stejně málo doma jako drtivá většina Evropanů. Také poslanci parlamentu si Evropu znárodnili a nemyslí ve skutečnosti v evropském měřítku. Kdyby tomu tak nebylo, měli bychom již dávno celoevropské strany s celoevropskými kandidátkami. Jenom pro pořádek, Evropský parlament se volí již třicet let; času tedy bylo dost. To, že politici neudělali ani jeden krok tímto směrem, potvrzuje jejich zájem na uchování přehledných a pro ně samé výhodných národních rybníků.
Národní orientace vyhovuje i průměrnému voliči. Současná hospodářská krize je pro EU výzvou na tom poli, kde je nejsilnější, kde je myšlení a jednání v rámci kontinentu opravdu užitečné - totiž v ekonomické oblasti. Závažnost této výzvy však spočívá v tom, že EU je pouze společný trh, který však předstírá, že je solidárně fungující organizace pro stejnoměrný rozvoj všech evropských států - výraz pokračujícího sjednocení evropských zemí. V tomto směru však celoevropská politika v minulých letech zklamala. Jestliže se tedy občané Evropy v nouzi přiklánějí k národním řešením, chovají se rozumněji než ti, kteří hledají spásu v nadnárodní organizaci. Hlavní příčinou ekonomické krize byla neschopnost zvládat velké a komplikované hospodářské jednotky. V politice platí totéž. Neovladatelnost zbytnělé EU je toho zřetelným dokladem.
Občané dávají přednost národní politice, protože zde mají více možností, jak donutit zvolené zástupce, aby dělali alespoň přibližně to, co si přejí voliči. Když se politici odporoučí do modravých a hvězdnatých evropských dálek, jsou nepostižitelní. Na domácí scéně by roztomilá blondýnka Koch-Mehrin rychle pochopila, že „za parlament“ se beztrestně nechodí. Ale to není rozhodující. „Znárodněná Evropa“ znamená hlavně to, že evropské instituce vládnou kontinentu pouze do té míry, do jaké jim to dovolí národní vlády. Proto si dobře rozmyslete, koho budete na podzim volit. Na tom totiž doopravdy záleží.
MfD, 9.6.2009