Jestli je něco charakteristickým znakem české politiky, jedná se o neúctu k pravidlům, psaným i nepsaným, ba přímo o jejich znásilňování. Těžko se pak divit voličům, že takto se chovajícími politiky pohrdají.

Ústavní soud konstatoval, že balíček reformních zákonů protlačila loni v listopadu vládní většina Sněmovnou za cenu porušení jednacího řadu, tedy zákona. Návrhy vrácené Sněmovně Senátem byly na program probíhající schůze zařazeny dodatečně, došlo k sloučení diskuse k nesouvisejícím bodům a ta potom byla limitována právem každého poslance vystoupit jen dvakrát po deseti minutách. Jednání probíhalo v noci, ve vzrušené atmosféře a místopředseda Sněmovny z řad ČSSD byl vyloučen ze řízení schůze.

Samotné zákony, jež jsou už dávno v platnosti, až na několik konkrétních paragrafů, Ústavní soud nezrušil. Nedospěl totiž k názoru, že porušení jednacího řádu Sněmovny v tomto případě vedlo až k narušení ústavního pořádku. Takovou intenzitu zkrátka neshledal. Přesto si evidentně pootevřel dvířka k tomu, aby příště mohl být přísnější.

Z reakce koaličních poslanců zamrazilo. Zatímco kontroverzní Marek Benda nepřekvapil, tak například od místopředsedy ODS (a exministra spravedlnosti!) Jiřího Pospíšila člověk čekal větší pokoru. Od obou – a od dalších – však (ve volném překladu) zaznělo, že Ústavní soud se tím, že zákony nezrušil, postavil na jejich stranu a opozicí napadnuté počínání sněmovní většiny posvětil. Příště se tedy bude postupovat podle stejného vzorce. A když to do konce volebního období nestihne koalice ODS, TOP 09, LIDEM, klidně se může stát, že si tento přístup příště, po svém vítězství, osvojí i dnešní opozice.

Nejsou to radostné vyhlídky. Jako by už nestačilo "všední" válcování menšiny většinou, politika nulové tolerance a osobní výpady. Čas od času se poruší dohoda na tzv. párování poslanců (dohodnutá situace nastávající, když se z vážného důvodu nemůže účastnit jednání poslanec z jednoho tábora a příslušník tábora opačného se tudíž také vyhne hlasování) nebo se při plenární schůzi odepře nějakému poslaneckému klubu požadovaná přestávka na interní poradu. Ještě vážnější nemocí je formulování tzv. přílepků, čili novelizace nějakého zákona vložená ovšem do zákona naprosto nesouvisejícího. Tento nešvar už Ústavní soud také tepal.

Problémem je i zákonodárná iniciativa každého jednotlivého poslance. Takto se do právního řádu snadno dostávají ustanovení prosazovaná tou či onou vlivnou zájmovou skupinou. Nejsnazší obětí lobbistů jsou nezařazení poslanci. Tito zákonodárci stojící mimo poslanecké kluby a mimo stranickou kontrolu leckdy slouží jako nejjednodušší nosiče pro legislativní potřeby všelijakých kmotrů.

Není nic snazšího než využívat děr v Ústavě ČR a v jednacím řádu Sněmovny nebo je rovnou porušovat. Riziko sankcí je minimální.

Samostatnou kapitolou je třeba vztah politických stran ke svému financování. Když dojde na ně, zapomíná se často na ušlechtilé záměry potírat korupci, klientelismus, nekalý lobbing nebo anonymní akcie.

Jinou ukázkou odtržení od pravidel je způsob, jakým odcházejí ministři. Nepodávají rezignaci ze dne na den, ale avizují ji s předstihem, asi abychom se mohli těšit. A mezi dnem oznámení odchodu a odchodem samotným ještě po sobě vydatně v resortech uklízejí. Velmi liknavé byly (či jsou) poslední tři odchody z vlády – Jaromíra Drábka (TOP 09), Pavla Dobeše (LIDEM) a Alexandra Vondry (ODS). V případě někdejšího ministra školství Josefa Dobeše (tehdy VV) se druhdy nepřetrhl ani prezident. Porušil úzus, že převezme od premiéra ministrovu demisi a ministra odvolá. On naopak doklad Dobešova odchodu uložil na čas k ledu.

Když už jsme u hlavy státu, přihoďme na hromádku hříchů i její zlozvyk nepodepisovat a zároveň nevetovat některé zákony (naposledy ten upravující majetkového vyrovnání státu s církvemi). Opět: Ústava ČR se napíná, jako by byla z gumy.

Je vlastně malý zázrak, že v této "zemi bez pravidel" - tedy v prostředí, kde zejména mocní (politici, vlivní podnikatelé, celebrity…) se cítí být beztrestní a vesele překračují paragrafy – je ještě tolik lidí vůbec ochotno zákony ctít a dodržovat. Mnozí, kteří by měli jít vzorem, ale dělají vše proto, aby dali zelenou chaosu a anarchii. Jenže dokud se nenaučíme dodržovat pravidla a dobré mravy, se stavem tuzemské demokracie a právního státu nepohneme. Pakliže si to neuvědomují politici stávající, nesmějí se divit, že lidé pošilhávají po nových.

NašiPolitici.cz