Lidé nehledají cestu vpřed, ale hledají ovčáka, který je vyvede ze slzavého údolí

Strašidlo Miloše Zemana na Hradě obcházelo českou sociální demokracií deset let a teď k hrůze obyvatel Lidového domu dorazilo do cíle. Vnější pozorovatel moc nechápe, co je důvodem této hrůzy z člověka, který partaj uvedl poprvé do Strakovy akademie hlavním vchodem. Byť s jeho premiérským chováním může, nebo by spíše měl být nespokojen. Levice přesto nikdy ani vzdáleně tak silnou osobnost nevygenerovala a to, že současné volební preference ČSSD se při nynější popularitě vlády nepohybují kolem šedesáti procent, vypovídá o schopnostech lidí, jako je Bohuslav Sobotka nebo Lubomír Zaorálek, vše.

Celá levice je ve svém vztahu k Miloši Zemanovi rozdělena zradou, kterou na něm provedl Vladimír Špidla se Stanislavem Grossem při prezidentské volbě v roce 2002. Tehdy dy v nepřímé volbě velká část sociální demokracie naházela hlasy svému úhlavnímu nepříteli Václavu Klausovi ve strachu z toho, že jim z Hradu bude velký Bimbo do všeho moc mluvit a tahat za Šloufem připravené nitky. Hrůzu se jim navíc podařilo přenést i na své stejně neschopné následovníky, kteří před čertem namalovaným na zdi pořád padají v děsu na kolena a raději se před prezidentskou volbou modlili za zdraví knížete a jeho rodiny.

Svět byznysu by asi více přivítal zvolení Karla Schwarzenberga, který má pověst čestného a poctivého muže s čistým štítem a mimořádným mezinárodním renomé. Flíčky z dob privatizace Becherovky jsou zřejmě již vyprány dočista dočista.

Miloš Zeman nicméně musel jako premiér nést mnohem větší zodpovědnost za reálnou politiku, která se nedá provozovat v krajkových rukavičkách. Navíc má nepochybně mnohem větší ochotu a vůli otevírat dveře obchodníkům v zemích, kde je role vlády a prezidenta vnímána jako velmi podstatná a citlivá. Tedy především na východě. A to není téma v pražské intelektuální kavárně oblíbené, aš už právem, či neprávem.

Na západě Zeman je a bude vnímán jako excentrik vyslovující šokující a politicky nekorektní názory, třeba na izraelsko-palestin www. palestinský konflikt. Jinak je ale zcela nepochybně nový prezident silně konformní s většinovým názorovým proudem v evropské politice a hlásí se zcela bez výhrad k evropskému federalismu, což patrně velká část jeho voličů při volbě neregistrovala. Je totiž otázkou, nakolik prounijní orientaci se svým idolem sdílejí.

Ono vůbec vnímání osobnostních charakteristik a nevnímání skutečného názorového zaměření kandidátů bylo typickým jevem prezidentských voleb. Je ovšem zcela nepochybné, že rozjímání nad osobností vítěze by nemělo překrýt zkušenosti s přímou volbou prezidenta a postřehy z volební kampaně, které pro člověka hledícího dál dopředu asi nebudou povzbuzující. Pozitivní je, že se ukázalo, jak malou šanci u voličů mají excentrické populární osoby či různí známí brouci Pytlíci. Lidé si vybírali ze zralých politických osobností, což je dobrý signál.

Ale to je tak všechno, co lze pozitivního o přímé volbě říci. Velmi markantně se ukázalo, že pro úspěch není důležitý program a názory, ale síla osobnosti a schopnost manipulovat s veřejným míněním. Napětí v kampani bylo nesrovnatelně větší než u jakýchkoli poslaneckých, senátních či krajských voleb.

Z různých anket a diskusí je evidentní, že lidé nehledají cestu vpřed, ale hledají ovčáka, který je vyvede ze slzavého údolí ke světlým zítřkům. Ve své zemánii vkládají do osoby prezidenta naděje, které nikdy nemůže splnit, takže následovat bude fáze deziluze, zklamání a následně další frustrace.

Dalším nepříjemným zjištěním je skutečnost, jak efektivním nástrojem pro vytváření manipulovatelného davu jsou sociální sítě a jak nemilosrdný a také neférový způsob boje se na nich může vést. Ona touha po spasiteli ve spojení se zjištěním, jak snadné je za ním sešikovat armádu přívrženců a vést ji do ostrého konfliktu, až trochu děsí. Tady nejde o fotbalový zápas Sparty s Baníkem, ale o podstatu demokracie hledanou obvykle v soutěži myšlenek a nabídce skutečných řešení, která před zemí stojí. A ne ve volbě velikého vůdce. A lhostejno, zda vůdce lidu z periferie, či lidu z kavárny v centru.

Týdeník EURO 5/2013, 28.1.2013