Je pravděpodobné, že Topolánkova vláda důvěru nedostane, a tak vznikají otázky, jak to bude dál.

Zvláštním jevem, který se vymyká ze zvyklostí naší politiky, byla setkání Vlastimila Tlustého s Milošem Zemanem. Podle spekulací médií si Tlustý připravuje půdu - po neúspěchu Topolánkovy vlády - pro své případné jmenování premiérem v druhém pokusu. Spolupráce se Zemanem by prý byla pro Tlustého důležitá, aby dokázal najít společnou řeč s ČSSD při sestavování své vlády.

Koluje i další informace, že cílem Tlustého a Zemanových dohod je odstranění Topolánka i Paroubka, aby nikdo nestál v cestě dohodě ODS a ČSSD.

Reakcí na schůzky bylo i jednání aktivu představitelů ČSSD, jež vyjádřilo Jiřímu Paroubkovi podporu. Paroubek se vyslovil i k Zemanovu odsudku počínání ministrů financí za Špidlovy vlády, kteří připustili růst deficitu státního rozpočtu. Paroubek to nepřeceňuje, ale ani nepodceňuje a se Zemanem v této věci hluboce nesouhlasí. Zeman reagoval slovy, že na příštím sjezdu ČSSD Paroubka nepodpoří a na sjezd nepřijede.

Toto Zemanovo stanovisko je neuvážené a nepřiměřené. Jakkoli jde z hlediska obecných pohybů na české scéně u schůzek Tlustého se Zemanem spíše o bouři ve sklenici vody, je třeba litovat, že se tímto způsobem stává politika pro většinu občanů ještě méně průhledná a pochopitelná a jednání různých osobností ještě méně důvěryhodná.

V naší publicistice přetrvává sklon ke spikleneckému chápání politiky, který se projevuje i v představě, že by si Zeman jednáním s Tlustým mohl připravit cestu k svému návratu do politiky. Osobně tento přístup k politice nesdílím. Význam jednání politiků mimo oficiální struktury přirozeně nepodceňuji.

Vycházím však z toho, že parlamentní strany, zvláště ODS a ČSSD, jsou i při všech vnitřních rozporech natolik stabilizované, že jejich orgány nemohou být nějakým nečekaným rozhodnutím z neoficiálních jednání zaskočeny. Připomínám neúspěch Kalouskova pokusu o dohodu s ČSSD, o němž členové vedení informováni byli, ale nebyla na ně připravena širší funkcionářská základna KDU-ČSL.

Při posuzování Zemanova jednání je třeba mít na zřeteli, že v polistopadovém období tu působily tři významné osobnosti, s nimiž se nikdo další dosud nemůže měřit. Klaus je ve vrcholné ústavní funkci, Havel i Zeman z vědomí veřejnosti nezmizeli. Oba mají stále nemalý vliv, byť je to vliv různého druhu a na různé vrstvy společnosti. Nejsou prostými důchodci. Jistě u vědomí této skutečnosti se Paroubek setkal s Havlem před volbami i po nich.

Zeman z politiky odešel na vrcholu po vlastním rozhodnutí. Měl by proto s neformální autoritou politika, jenž ČSSD přivedl k vládě, zacházet obezřele. Měl by se zdržovat projevů, jimž mnozí lidé, kteří si ho váží, nemohou rozumět, a jež se tak mohou obracet proti zájmům ČSSD, kterou vedl.

Pokud jde o vztahy ODS a ČSSD po předpokládaném neúspěchu Topolánkovy vlády, o nich budou muset rozhodovat jejich vedoucí orgány. ČSSD má řádně zvolené vedení a na tomto stavu se nic nezměnilo. Paroubek se stal uznávaným lídrem soc. dem. a jeho pozice je pevná. Po krizích ve vedení ČSSD je dobře, že v čele soc. dem. je člověk, který je s to mít v této složité situaci nepochybnou autoritu.

Právo, 26.9.2006

Autor je poslanec za ČSSD