Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996POLITIKA: Zelené pučení
Jde o standardní problém špatného kroku ve chvíli, kdy alternativou jsou kroky ještě horší. Ač je to téměř k nevíře, Martin Bursík je ve skutečnosti tím jediným, kdo zajišťuje jakousi širší přijatelnost party vybavené ideologií, která může směle soupeřit s komunisty. Spíše než představitelem zelené revoluce je exponentem zeleného byznysu a jako takový slyší i na funkční kompromis, což jej činí použitelným. Stěží se to dá ovšem říci o „užitečných“ Kuchtové nebo Stropnickém.
Evidentně sází na to, že ta pragmatická část zelených, která pochopili Bursíkův nástup jako možnou cestu k lizu, se před volbami nezbaví jediné přijatelné tváře. Tato hrozba mu může pomoci odstřelit ve stranickém vedení soupeře a pokud spojí svoje setrvání v čele se změnou stanov, také schizma v řízení strany.
Takto sice ponese zodpovědnost za (možný, až pravděpodobný) krach v podzimních volbách, ale pokud by se sjezd konal až po nich, nejenže by měl tu samou zodpovědnost, ale současně by se s ní i musel vypořádat. V případě opačném, volebním úspěchu, ať si ho zelení představují jakkoli, bude pouze jedním z jeho otců v zástupu úspěšných senátorů, hejtmanů a krajských zastupitelů a také v situaci, kdy naléhavou potřebu změn jen těžko vysvětlí euforizovaným delegátům.
Pokud by na sjezdu prohrál a do prohraných voleb vedla zelené šiky Dana Kuchtová, bude jeho argument – co jste si zvolili, teď máte – znovu výhodnější než předstoupit s prázdnýma rukama osobně. Samozřejmě, stále tu je šance, že nová předsedkyně provede svoje věrné volbami jak Jana z Arku a Bursík bude mít jen oči pro pláč, ale zřejmě s takovou alternativou příliš nepočítá.
Protože na zelenou v říjnu nesází ani Bursík, je zřejmé, že to zajímavé pro občany (protože to si platíme) se bude nadále odehrávat v poslaneckém klubu. Pro přehlednost tam lze najít tři dvoučlenné skupiny. Jednu tvoří Martin Bursík se svojí oblíbenkyní Kateřinou Jacques, ve druhé skupině jsou Olga Zubová a Věra Jakubková, též žádoucí ženy, a nakonec oba muži, Přemysl Rabas a Ondřej Liška, zatím spíše na straně Bursíkově. Jen stěží lze předpokládat, že oba antagonistické tábory změní po sjezdu svoje pozice, spíše ještě prohloubí zákopy, pouze oba zelení panáčci by v případě vítězství Kuchtové mohli začít lavírovat.
Pro koaliční matematiku by to znamenalo, že zelené trosky dále rozšíří skupinu vypuzených socialistů a vydělující se frakci Vlastimila Tlustého. Vláda by dál fungovala fakticky jako menšinová s ad hoc podporou z této šedé zóny, protože ani rozpad zelených nevytváří žádnou matematickou alternativu vlády bez ODS nebo KSČM. ODS + KSČM = 107, bez Tlustého 104 a to spolehlivě blokuje jakékoli „středové řešení“. Pro úplnost, Paroubkovi dnes do oné povolební levé stovky chybí čtyři vyhnanci, i kdyby Kuchtová chtěla doplnit sjednocenou levici, zase to nevyjde na sto a jedna.
Dopad zeleného sjezdu na vnitropolitickou situaci bude tedy minimální, pokud něčemu prospěje, tak funkčnosti povolebních krajských koalic. Z hlediska dlouhodobého bude dobré sledovat, jak se v dalších volbách zachovají voliči věčné naděje, kteří od ODA a OH přešli k US a Koalici a dnes litují hlasů pro SNK-ED a SZ. Odumírání KDU-ČSL a vytrvalý propad hlasů na pravém středu totiž skutečně slibuje, že sjednocená levice projde do Strakovky hlavním vchodem a dlouho tam zůstane.