Až v budoucnu uslyšíme koaliční politiky skuhrat, že jim prezident leze příliš často do zelí, zaslouží si poslat k šípku. Miloš Zeman se chová na politika přirozeně: expanduje tam, kde cítí volný prostor. A záleží jen na jeho okolí, kam mu dovolí zajít.

Copak si většina ministrů ČSSD, ANO a KDU-ČSL nepřipadala před a po individuálních schůzkách s prezidentem hloupě? Samotné schůzky sice byly nadstandardní, ovšem Tomáš G. Masaryk si kdysi počínal podobně. A současná česká Ústava, jakkoli jsme demokracií parlamentní a nikoli prezidentskou, v paragrafu 64 dává hlavě státu právo žádat po vládě a jejích členech zprávy a konzultace. Proto by šlo Zemanovu aktivitu vnímat coby jakési zahřívací kolečko.

Ačkoli si koaliční ministři myslí, že uspěli, ve skutečnosti propadli. Nastínili většinu proběhlých jednání jako přijetí u milostivého monarchy. Jan Mládek hovořil o otcovských radách prezidenta. Mě zase napadla analogie se Svatým otcem udělujícím chybujícím rozhřešení. Každopádně nám politici dopřáli show, o níž je těžko říct, zda byla více absurdní, nebo trapná.

Začalo to voňavými dárečky ala Hujer, tu z vlastní produkce, tu z produkce velkopodniku, pokračovalo cigárky či módními upoutávkami a končilo zářícími úsměvy úspěšných maturantů, co zodpověděli všechny zkušební otázky. Dokonce i počet tanků naší armády znali! Dětinskost nad dětinskost! Šťastní jedinci slyšeli od Zemana přímo, že je jmenuje, ti ještě šťastnější pak byli pochváleni na jeho facebookovém profilu.

Jen zpozdilec by nezneužil jejich submisivity i příště. A když nebude mít pro naše snaživé hochy a dívky dost pochopení premiér, třeba najdou zastání u "pé-pé", jak stálo na esemeskové pozvánce od hradního kancléře. Ostatně i Zemanovi předchůdci nabízeli své služby vládním koalicím procházejícím vztahovou krizí.

Scénky s ministry pod prezidentskými okny, které nám v přímém přenosu zprostředkovaly televizní kamery, udělaly pro posílení faktického vlivu prezidenta stokrát víc než jeden extravagantní jednostránkový posudek z pera šéfa Ústavu státu a práva. Nečišelo z nich mušketýrské "Jeden za všechny, všichni za jednoho", spíš upřednostňování vlastního blaha. Jen nemnoho kandidátů na ministry zachovalo chladnou tvář a věcný tón. Přitom vážných témat ke kontinuálnímu rozhovoru s prezidentem je nepřeberné množství. Samotné volby s potížemi fungující stát nerozhýbaly, ani stále znějící věty Andreje Babiše o nespokojených občanech dávajících do pořádku spoušť po politických stranách. V takové situaci je dobrá každá rada. I ta prezidentská.

Miloš Zeman se v problémech konkrétních resortů patrně orientuje a je s to být v diskusi důstojným partnerem. Už proto nebylo nutné dostaveníčka karikovat. Zeman není magická postava obdařená nadpřirozenými schopnostmi, ale politik z masa a kostí. Dá se s ním mluvit jako rovný s rovným, dokonce to na něj prý platí nejvíc. Snad nebude příliš pozdě, než to Sobotkovu týmu dojde.

Výsledkem uskutečněných setkání mohlo být představení ministerských koncepcí a týmů, stejně jako nastavení komunikace do budoucna. Prezidentské pravomoci se nejvíce kříží s kompetencemi ministrů obrany, zahraničí a spravedlnosti. Od nich bych čekal aktivitu největší. Pokud by ale za provedenými návštěvami měly zbýt jen špejle od jitrnic a péro v apartním kloboučku, bylo by to tuze málo k efektivnímu vládnutí, a naopak příliš mnoho pro vychylování ústavních konvencí nezdravým směrem.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus