Při srovnání případu letadel CASA, konkrétně situace po žádosti policie o vydání Vlasty Parkanové, s kauzou Davida Ratha či s odposlechy Pavla Béma a Romana Janouška zaráží především velký nepoměr, pokud jde o sílu mediálního hluku.

Zatímco v obou starších vyjmenovaných případech média zásobovala veřejnost novými a novými nahrávkami a probírala například i ledničku na víno Pavla Béma, či v kauze Davida Ratha iniciativně testovala, zda se do krabice od vína opravdu vejde sedm milionů, u letadel CASA se média zpravidla omezují na výroky politiků a na suchý výčet podivných okolností obchodu i potíží, které si už česká armáda se španělskými stroji užila. Přitom onen výčet, jenž se v médiích objevuje již dlouho a postupně narůstá, je mnohem děsivější než zlobbované dosazování ředitele krajské pobočky VZP nebo samopal exposlance Kotta.

Na začátku armáda potřebuje letadla, která doletí do Afghánistánu s cílem zásobovat vojenské jednotky především různým materiálem. Vláda jí však, bez výběrového řízení, zato s tučnou provizí pro parazitního zprostředkovatele, obstará stroje, které do Afghánistánu nedoletí bez mezipřistání a do nichž se nevejde standardizovaný kontejner NATO, letadla určená spíše pro přepravu osob než materiálu, u nichž, jak se záhy ukáže, nefunguje systém ochrany před střelami nepřítele.

Po převzetí též vyjde najevo, že španělská letadla jsou pro své osádky až životu nebezpečná – minimálně jednou nastane situace, jež neskončí fatální havárií jen díky velkému štěstí i obratnosti pilota. Letadla CASA jsou tak několikrát raději uzemněna, čili vůbec nelétají, ani třeba z Prahy do Pardubic. Když ministerstvo obrany závady reklamuje u výrobce, vyjeví se další podivuhodná věc: smlouva je sepsána tak "inteligentně", že ji vlastně nelze vypovědět.

Česká republika si tudíž, za několik miliard a za dvojnásobnou cenu za kus než Portugalsko, nakoupila neužitečné, ba nebezpečné hračky, a ještě k tomu v situaci, kdy je na trhu dostupný jiný typ, jenž by vstupní požadavky armády na dopravní letoun splňoval.

Jak tyto skutečnosti interpretovat? V zásadě se nabízejí tři vysvětlení. Za prvé, jde o důkaz naprosté neschopnosti tehdejší vlády nakoupit armádě nové stroje, nikoliv snad o zlou vůli, ale o projev řekněme jisté prostoduchosti. V tom případě by měli všichni hlavní aktéři rozhodnutí o nákupu odejít z vysoké politiky, tedy pokud v ní ještě zůstávají, popřípadě být úředně zbaveni svéprávnosti. Za druhé, jde o sabotáž Talibanu či jiného nepřítele s cílem zneškodnit české vojenské dopravní letectvo. Pak je nutné celou věc řádně prošetřit a vyvodit trestní zodpovědnost. A za třetí, jedná se o případ korupce. Důsledky by potom měly být podobné jako v předchozím bodě.

Nemá smysl koncentrovat pozornost pouze na Vlastu Parkanovou. O ní se v době jejího ministrování na obraně psalo, že vojenské problematice nerozumí a že pouze podepisuje to, co dojednají její náměstci popřípadě další vlivní lidé v jejím okolí. Dala by se označit za bílého koně Miroslava Kalouska. Ten ji nyní chrání verbální dělostřeleckou palbou, nicméně spíše než rytířskost vede ministra financí strach o jeho vlastní pozici. Celý případ totiž lidově řečeno dost smrdí a Miroslav Kalousek ví, že mu může zlomit vaz.

Tím spíše zaráží dosavadní trochu mdlá medializace celé kauzy. Přitom právě příběh letadel CASA představuje ukázkový příklad škodlivosti korupce. Vláda utrácí miliardy a dostává nikoliv sice předraženou, ale pořád jakous takous kvalitu, nýbrž něco, co armáda vůbec nechtěla a co zatím vykazovalo velkou poruchovost. Co kdyby třeba na našem území došlo k nějaké živelné pohromě a armáda měla povinnost pomoci? Například evakuovat obyvatele postižené oblasti nebo tam naopak rychle dopravit záchranáře. Jak pak vláda postiženým a jejich blízkým vysvětlí, že letadla CASA zůstala přikována na letišti, neboť se na nich opět něco pokazilo? Bude tvrdit, že za to nikdo nemůže, neboť na míru zodpovědnosti existuje několik právních názorů? A k čemu to lidem, z jejichž daní vláda tento nesmyslný obchod zaplatila, bude?

Samozřejmě, korupce je nemorální, ale často se zapomíná právě na skutečnost, že veřejná nemorálnost jednoduše hodně stojí. Vláda od občanů vybere na daních peníze a namísto toho, aby je proměnila v nějakou společensky užitečnou a funkční službu, nechá je zčásti, jak se teď říká, odklonit. Potají je rozdělí spřízněným ekonomicko-mafiánským strukturám, ty se na nich sice zahojí, ale letadla nelétají, z dálnic jsou tankodromy, do škol a nemocnic zatéká děravými střechami. A vláda pak, s krachujícím Řeckem coby propagandistickým čertem na zdi, škrtá zbylé funkční služby a uvaluje daňové břemeno hlavně na ty skupiny obyvatelstva, které si to nechají líbit nebo jsou prostě slabé a nemohou se bránit.

Tak funguje český politický systém v praxi. Právě proto by se měl případ nákupu španělských letadel důkladně vyšetřit – a zdaleka nejen v tom ohledu, zda si měla ministryně obrany nechat vypracovat znalecký posudek na cenu. Bude-li vyšetřování zameteno pod koberec, nepůjde už vládní řeči o potřebě boje s korupcí brát ani trochu vážně.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6