21.9.2017 | Svátek má Matouš


POLITIKA: Vysvětlovači proti Izraeli

25.2.2017

Stavění bytů v Izraeli překáží míru víc,
než bourání měst v arabských zemích.

Co je ve světě nového? Minulý čtvrtek zabili v pákistánské modlitebně 70 a zranili 150 občanů; Izrael uvažuje o výstavbě nových bytových jednotek na Západním břehu. Co se ve světě přihodilo v posledních pár letech? Mimo jiné, muslimové zabili a znásilnili v Evropě a Spojených státech stovky lidí, v Iráku vyhnali z domovů milion křesťanů a příslušníků menšin a stovky tisíc z nich ubili. Za občanské války v Sýrii opustilo domovy 8 milionů lidí, 500 tisíc obyvatel bylo zabito, z toho tisíce chemickými zbraněmi. Muslimští teroristé zveřejnili na internetu desítky filmů, v nichž jsou lidé topeni, upalováni, shazováni z výšky, a je jim uřezávána hlava, a...Izrael vystavěl několik tisíc bytových jednotek na Západním břehu.

Ze zpráv sdělovacích prostředků se zdá, že izraelská výstavba bytů pro rodiny s dětmi je zločin stejně zrůdný jako arabské bourání domů s lidmi a znásilňování dětí. Výstavba bytů na Západním břehu byla označena za ilegální v rezoluci Rady bezpečnosti z 23. prosince minulého roku, proti níž se nepostavil ani jeden z 15 hlasujících států. Podle rezolucí OSN nemá Izrael právo na nic. Například, rezoluce UNESCO z 13. října minulého roku, kterou odmítlo podpořit jen 6 z 66 hlasujících národů, rozhodla, že Izrael a Židé nemají žádné historické vztahy k Chrámové hoře a ke Zdi nářků v Jeruzalémě. Historie, nepředělaná arabskými teroristy a jejich politicko-korektními podporovateli, jasně učí, že Židé (Izraelci) žili na území Izraele prokazatelně již před 3500 lety. Potvrzuje to archeologie, egyptské památky psané hieroglyfy, sinajské památky psané protosinajským písmem, palestinské památky psané paleohebrejským, aramejským a hebrejským písmem. Potvrzují to řecké a latinské památky a potvrzuje to stará literatura, včetně biblických knih. Na Chrámové hoře stál židovský chrám v letech od 10. století př.n.l. do 586 př.n.l. a od 515 př.n.l. do 70 n.l.. Židé zůstali součástí osídlení Palestiny nepřetržitě do moderní doby, i když po islámských a křižáckých výbojích představovali menšinu. Historickou vazbu Židů k Izraeli (Palestině) lze stěží popřít. Arabové přišli do Palestiny z Arabského poloostrova po smrti Mohameda až kolem roku 648 n.l., kdy táhli na sever, aby obsadili Blízký východ, severní Afriku a Španělsko. Arabové se nikdy nepřestali považovat za jeden národ a pojmu Palestinci začali používat z taktických důvodů, až když je komunističtí mentoři poučili, že ozbrojený boj musí být spojen s ideologickým bojem a s propagandou. Slovo Palestina je odvozeno od národa Filištínů, přímořských osadníků mykénského původu, které staří Izraelci přemohli a postupně asimilovali (hebrejské slovo „plištim“ znamená nájezdníci).

Proti modernímu židovskému osídlení v Palestině bojovali Arabové všemi prostředky, ale přes početní převahu a značnou podporu z celého světa neuspěli. V roce 1967 získal Izrael v obranné válce Sinaj (60 000 km2), Západní břeh (5600 km2), Golanské výšiny (1000 km2) a Gazu (400 km2). Ze Sinaje a Gazy se Izrael stáhl a na Západním břehu umožnil vznik palestinské autonomie. Poprvé v historii se nějaký stát dobrovolně vzdal území získaného ve vítězné válce. Sinaj byl téměř liduprázdný, Izrael jej dobyl ve třech vítězných válkách (1956, 1967, 1973) a jako v elektronické hře jej vrátil a vždy znovu riskoval, že z něj bude napaden. Na Sinaji byl nalezen zemní plyn a Izrael tam začal budovat usedlosti. Přestože historické vazby Sinaje na Izrael a Palestinu by jeho anexi snadno zdůvodnily a přestože američtí vojenští odborníci varovali, že bez Sinaje či jeho částí bude Izrael neubranitelný, Izrael obětoval svůj růst „pro mír“. Slovo „mír“ má v izraelské tradici kouzelný zvuk a v denních modlitbách o něj náboženští Židé prosí každý den desetkrát, takže izraelští levicoví politikové měli na čem stavět.

Většina národů na politické scéně přispívá k delegitimizaci Izraele, i když podle měřítek použitých na Izrael mnoho z nich také žije na okupovaných územích. Nikdo by si netroufl Turkům vyčítat, že si udělali svou vlast na území, které dříve obývali Řekové; kolik lidí ví, že Istanbul (Konstantinopol) Turkové dobyli na Řecích teprve v roce 1453. Nikdo nevyčítá Španělům, že žijí na území, které do roku 1492 obývali Arabové, kteří byli v takzvané reconquistě ze Španělska vyhnáni. Nikdo nevyčítá Bantuům, vládnoucím v Jižní Africe, že jejich předkové v posledním tisíciletí násilně obsadili zemi původních Křováků, které téměř vyhladili. Samozřejmě nikdo egyptským Arabům nevyčítá, že v sedmém století zotročili národ stavitelů pyramid a že dodnes jejich potomky – 10 milionů křesťanských Koptů – ovládají jako zcela bezprávné občany. A co demokratické země, které Izrael neustále kritizují? Britové šli kvůli vzdáleným Falklandům (12 000 km2) do války, Francouzi dodnes ovládají jihoamerickou Guyanu (84 000 km2) a Spojené státy americké získaly 2 000 000 km2 svého území násilným připojením částí Mexika v letech 1846-1848 (připomínám, že Západní břeh má 5600 km2). Na morálce a okupaci samozřejmě nikomu nezáleží. Ruskou okupaci Evropy v letech 1939-1990 nechal Západ bez povšimnutí a i dnešní připojení Krymu (27 000 km2) prochází Rusku hladce. Rusko, stejně jako demokratické země, v OSN vždy hlasovalo proti Izraeli. Ani Čína nemá důvod nehlasovat proti Izraeli. Nikoho nezajímá, že Čína okupuje Tibet (1 200 000 km2), že téměř ovládla Nepál a že ohrožuje Tchaj-wan. Všichni sledují své zájmy a bezpečnější je postavit se na stranu nevypočitatelných teroristů oplývajících naftou, než na stranu neškodné demokratické země.

Komu však nesmírně na okupaci a na morálce záleží, to jsou vysvětlovači, kteří podle hesla novináři všech zemí, spojte se už od roku 1948 neúnavně vysvětlují zločiny sionismu, ať již pracují pro noviny Pravda, Al Ahram nebo New York Times. Je mi líto, že bych mezi nimi mohl jmenovat i izraelské noviny Haaretz. Všichni chtějí vysvětlovat izraelské zločiny, přečiny či přehmaty – podle toho, zda jde o nepřátele Izraele, neutrální komentátory, či sympatizanty. Gita Zbavitelová z Českého rozhlasu je jen jedna z desetitisíců nadšených vysvětlovačů izraelských nešvarů. Izrael je velký jako Morava (asi 26 000 km2), ale vysvětlovači vidí svět optikou, která Izrael tisíckrát zvětšuje a ostatní svět zneviditelňuje. Gaza o velikosti vnitřní Prahy bývá v době, kdy se proti ní Izrael brání, důležitější než 1,2 miliardy Afričanů žijících na 30 000 000 km2. Zabití několika teroristů v Gaze je větší zločin než systematické vyvražďování milionů. Kromě Botswany není v Africe stát, kde by neustále neprobíhalo vraždění a znásilňování – vysvětlovače však jiné než sionistické násilí nezajímá. Stovky školaček vytažených z nigerijské školy uprostřed vyučování do pralesa na hrátky teroristů nikoho nezajímají, ani usekávání rukou konžským dětem ze sportu. V obdivované post-apartheidové Jižní Africe je 40 % žen alespoň jednou v životě znásilněno. Pokračovat o zvěrstvech ve světě by se dalo bez konce. Ruská vláda střílí novináře a poloniem tráví své emigranty. Čína v letech 2000-2008 usmrtila a prodala na orgány 65 000 členů buddhistické skupiny Falun Gong. Téměř ve všech z těch 200 států, které jsou členy OSN, se dějí strašné věci, ale vysvětlovače to nezajímá a čtenáře by to možná rozladilo, protože si zvykli na celkem idylický svět, uprostřed něhož je černý zlý puntík – Izrael, tak jako v zemi popsané v Orwellově románu 1984, kde režim zkoncentroval vše zlé do postavy nepřítele režimu žida Goldsteina. Vysvětlovačům se ne vždy podaří čtenáře a posluchače přesvědčit, že bílé je černé, a tak se spokojí alespoň s tím, že mnoha lidem se jeví situace symetrická: „všichni jsou svině“ nebo „Arabové i Židi jsou stejná pakáž“.

Většina novinářů si myslí, že nemá cenu lidi mást informacemi o tom, že Arabové mají nejvyšší životní úroveň v Izraeli a že drtivá většina Arabů a muslimů v arabských a muslimských zemích žije v bídě, často v chatrčích vez vody a elektřiny, muži vystaveni teroru klanových vůdců, ženy teroru mužů, mnozí na úrovni horší, než žijí zvířata, ženy s vyřezanými částmi pohlavních orgánů (např. v Egyptě má 91 % žen tzv. ženskou obřízku) – operace je často prováděna v dospělosti a bez umrtvení (25 % v Egyptě). Nikde jinde než v Izraeli nemohou Arabové demokraticky volit své představitele do parlamentu. Nemá cenu se zamýšlet, proč záběry na milionové město Allepo ukazují jen domy srovnané se zemí, proč záběry v jakékoli arabské či muslimské zemi ukazují jen hromady sutin, odpadků a mrtvol. Kromě otroky vystavěných mrakodrapů v Abu Dhabi lze ve všech muslimských zemích vidět jen špínu a smrt. Islám je náboženstvím této kultury. Evropa již začíná vidět ukázky z takového života ve svých ulicích, ale ještě nechápe psychologii nových hostů.

Bydlím 20 km na sever od Beer Ševy a každý den jezdím do práce kolem třípatrových vil, které si arabští beduíni postavili na ilegálně zabrané státní půdě mezi městečky Meitar a Omer. Nedávno vybudovaná dálnice kličkuje, aby se ilegálním domům vyhnula, přestože stavba dálnice by stát opravňovala k přestěhování beduínů do jejich měst a k znovuzískání zabrané půdy, ale levicí stanovená pravidla chrání Araby a klid. Beduíni mají často až čtyři manželky, vozí si je do Izraele z okolních zemích, například z palestinské autonomie. Manželka má cenu několika ovcí a často je v dětském věku. Je to proti zákonu, ale tradiční pravidla izraelské levice preferují klid, protože jakýkoli konflikt by vedl k odsouzení Izraele ve světě. Beduín si může zvýšit příjem tím, že se s manželkami rozvede a užívá přídavků na matku samoživitelku. Beduínští Arabové mívají i dvacet dětí a jsou nejrychleji rostoucí etnickou skupinou na světě – jejich počet se každých 12 let zdvojnásobuje. Vděčnost Arabové neprojevují a nepromeškají žádnou příležitost demonstrovat svou nenávist k Izraeli. Aktivně se zapojují do všemožných teroristických akcí. Zabíjejí na silnicích úmyslnými i neúmyslnými nehodami, a ze všech mešit, kterých přibývá jako hub po dešti, zamořují prostředí chraplavým křikem vyzývajícím k násilí ve dne i v noci. Během svých 30 let v Izraeli jsem bydlel i na „okupovaných územích“, pět let v jeruzalémské čtvrti Gilo a deset let v městě Maale Adumim. Sledoval jsem výstavbu celých čtvrtí od nuly a musím dosvědčit, že domy byly postaveny v polopouštní oblasti, kde předtím nikdy žádné arabské domy nestály. Musím dosvědčit, že Arabové jsou v Izraeli chráněni – navzdory své nesmírné zákeřnosti a neloajalitě. Vysvětlovači tají lidem, že v Izraeli se měří dvěma metry: Židé musí zákony přísně dodržovat, ať již při stavění bytů nebo při jízdě po silnici, zatímco Arabové zákony většinou ignorují a systém je nechává na pokoji, „aby byl klid“.

Vysvětlovači zatajují čtenářům a posluchačům, že tzv. okupovaná území na Západním břehu včetně celého Jeruzaléma jsou území, na nichž Židé tradičně žili ve své historii až do roku 1948, kdy je útočící Jordánsko ze Západního břehu a východního Jeruzaléma vyhnalo a všechny synagogy na dobytém území zbouralo. Izrael se s tím smířil, ale Jordánsko v roce 1967 znovu Izrael napadlo. Izrael zvítězil a na svá území se vrátil. Jordánsko se pak práva na Západní břeh oficiálně zřeklo. Podle všech pravidel logiky, historie, práva, morálky i podle mezinárodního zákona se tak Západní břeh stal součástí Izraele. Bohužel, izraelská socialistická vládnoucí elita se opakovaně dopouštěla stejné chyby a pokoušela se upokojit uraženou arabskou ješitnost předstíráním, že Izrael vlastně ve válce skoro prohrál. V roce 1973 obětovala izraelská vláda nejméně 2000 vojáků, protože nechtěla, aby byl Izrael označen jako agresor, a raději čekala, až bude Izrael napaden. Izraelská armáda sice měla na konci války otevřenou cestu do Káhiry, ale vláda se rozhodla nepostoupit a arabskou sebeúctu nezlomit. Předstíralo se, že válka s Egyptem dopadla téměř nerozhodně, aby byl Egypt ochoten podepsat mírovou dohodu. Izrael jednal s 9000 egyptskými zajatci podle mezinárodních dohod, ale většina z 270 Izraelských zajatců byla mučena a z traumatu se nikdy nevzpamatovala. V Egyptě probíhají každoročně oslavy vítězství v jomkipurské válce. Izrael dostal vytouženou mírovou smlouvu výměnou za historickou lež a za 60 000 km2, ale Egypt porušil téměř všechny články této smlouvy: odmítl spolupráci, nepřestal protižidovskou propagandu ve sdělovacích prostředcích a ve školách, ilegálně přesunoval na Sinaj vojáky, a mnoho Izraelců bylo zabito buď na Sinaji, nebo dokonce při útocích ze Sinaje na izraelské území. V roce 2011 musela izraelská diplomatická mise uprchnout helikoptérou ze střechy káhirské residence, aby unikla lynčujícímu davu. Vysvětlovači neprozradili, že před dvěma týdny musela izraelská diplomatická mise znovu z Káhiry odjet, protože úřady nebyly schopny jim zajistit bezpečí. Vysvětlovači ani neoznámili, že před pár dny byl v Jordánsku propuštěn z vězení vrah, který po podepsání mírové dohody s Jordánskem zastřelil sedm izraelských školaček.

Izraelské levici se nepodařilo koupit si spolupráci sousedních zemí předstíráním slabosti, ale naopak posílila odhodlání Arabů Izrael definitivně vyřídit. Rezoluci Rady bezpečnosti z 23. prosince minulého roku o nelegálnosti bytové výstavby na Západním břehu navrhl Egypt, který zůstal nejúpornějším nepřítelem Izraele a tlačí Izrael k návratu na hranice z roku 1967, což je v arabské strategii hlavní krok ke zničení Izraele. Rezoluci UNESCO ze 13. října minulého roku o neexistenci vztahu mezi Židy a Zdí nářků iniciovalo Jordánsko – další mírový partner izraelských holubic. Mír bohužel nemůže nastat dříve, než holubice pochopí, že všichni izraelští Arabové se musí z Izraele přestěhovat do Jordánska nebo kamkoli jinam podle své volby, protože normální právní stát nemůže fungovat, když desítky procent obyvatel zákony ignorují. Arabové dostanou na cestu dost odškodného, aby mohli mezi svými bratry začít nový život, a nebudou muset jet daleko – k jordánské hranici je to téměř odevšud jen několik desítek kilometrů. Arabské státy mají 500krát více území než Izrael. Židům je v arabských zemích de facto zakázáno bydlet, v Jordánsku a Saúdské Arábii dokonce de iure.

Arabové na svých územích srovnávají domy se zemí (v Sýrii, Jemenu, Iráku a dalších zemích), zatímco Izrael na svých územích domy staví. Překážkou světového míru kupodivu není srovnávání celých obydlených čtvrtí se zemí, ale stavění domů na Západním břehu. Přestože kromě Izraele není stát, který by si území Západního břehu nárokoval, vysvětlovači se zabývají složitými právními kličkami vymyšlenými v OSN či v Haagu, podle nichž tam nemají Židé právo byty stavět. Izraelské bytové jednotky a „nezákonné izraelské osady“ jsou trnem v oku většiny komentátorů, včetně Gity Zbavitelové. Izraelci stojí proti OSN a proti jadernému Íránu podporovanému Ruskem a Čínou, musí čelit nástrahám nepřátelského světa i svých spojenců, kteří je tlačí k sebevražedným ústupkům, musí se bránit sousedům, s kterými jsou ve válce, i sousedům, s kterými mají mírové smlouvy, jsou ohrožováni terorem izraelských Arabů i mírovým štvaním izraelských holubic – a navíc musí vydržet neustálé nadávky ze strany světových masmédií. Udržet se proti tomu všemu se zdá téměř nemožné, ale Izraelci nemají kam jít, a tak se budou i nadále s nasazením svého pověstného optimismu snažit – přes odpor nepřátel a nelibost vysvětlovačů – vydržet. A když se jim to nepodaří, vysvětlovači snadno vysvětlí, že byli Izraelci vyhlazeni vlastní vinou, protože pořád provokovali stavěním.

http://www.hegaion.cz/



Diskuse


K. Křivan
8:03
26.2.2017

J. Škodák
9:47
26.2.2017

K. Křivan
16:22
26.2.2017

P. Zinga
19:17
26.2.2017

K. Křivan
18:45
25.2.2017

K. Křivan
18:25
25.2.2017

J. Kanioková
16:56
25.2.2017

J. Chaloupka
14:02
25.2.2017

J. Kanioková
16:57
25.2.2017

J. Kanioková
16:47
25.2.2017

J. Zaoralek
10:10
25.2.2017

I. Schlägel
12:40
25.2.2017

R. Brzák
13:03
25.2.2017

M. Bouček
13:54
25.2.2017

R. Brzák
14:47
25.2.2017

P. Zinga
9:37
25.2.2017

J. Sova
9:50
25.2.2017

P. Zinga
11:30
25.2.2017

R. Brzák
12:35
25.2.2017

J. Farda
20:04
25.2.2017

F. Lesniak
12:23
25.2.2017

R. Brzák
12:50
25.2.2017

R. Brzák
10:15
25.2.2017

P. Zinga
11:20
25.2.2017

R. Brzák
12:28
25.2.2017

P. Zinga
12:52
25.2.2017

R. Brzák
13:10
25.2.2017

J. Farda
9:06
26.2.2017

I. Babková
9:19
25.2.2017

P. Lenc
9:45
25.2.2017

I. Babková
10:08
25.2.2017

P. Lenc
10:32
25.2.2017

I. Babková
10:47
25.2.2017

J. Farda
20:06
25.2.2017

počet příspěvků: 64, poslední 26.2.2017 10:45









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.