Povolební jednání vítěze parlamentních voleb připomíná dobře zašmodrchaný gordický uzel. Jenže člověk, který jednání vede, nemá dost odvahy, aby pověstný uzel rozetnul. Na obzoru se náhle rýsuje naprosté popření výsledku celých voleb a nastává přesně to, co si většina voličů hnutí ANO rozhodně nepřála. Voliči potrestali vládnoucí socialisty nevídaným propadem až na sedmiprocentní dno a oni se chovají, jako by se vůbec nic nestalo, a myslí si, že budou v klidu vládnout dál. Ať to bereme z kterékoli stránky, jde o neuvěřitelnou drzost staronového vedení ČSSD a podivné chování vůdce hnutí, kterému dali voliči v té nejlepší víře zelenou.

Jaká z toho plynou bezprostřední nebezpečí? Na prvním místě je to blížící se červnový termín, kdy musí naše vláda na pokyn EU rozhodnout, zda odmítne, anebo poslušně schválí unijní diktát o povinném přijímání imigrantů známý pod označením „Dublin IV“. Toto „opatření“ by nás nejen zbavilo jakékoli možnosti nelegální migranty odmítnout, ale především by nám neumožnilo jakkoli ověřovat pravdivost údajů případného žadatele o azyl nebo o tzv. mezinárodní ochranu. Museli bychom bez reptání přijmout každého, koho nám příslušná unijní instituce přidělí a pošle.

Ovšem aby takové přijímání mohlo probíhat hladce a v nepředstavitelně velkém záběru, vytvořil úřad vysokého komisaře OSN pro emigraci rafinovaný konstrukt zvaný „zranitelný uprchlík“. Takový člověk, obyčejně zcela záměrně bez dokladů, by o svém původu, věku, důvodech svého odchodu atd. učinil výpověď někde na vnější hranici EU a ta už by se dále nezkoumala. Proč? Protože je přece „zranitelný“ a taková prověrka by mohla jeho „citlivou duši“ ještě více zraňovat či dokonce urážet. Přičteme-li k tomu upozornění mnoha analytiků politického islámu, že podle muslimského politicko-náboženského kodexu šaría je muslimovi nejen dovoleno, ale někdy přímo i nařízeno „nevěřícím“ beztrestně lhát, co potom můžeme od instituce „zranitelného uprchlíka“ očekávat? To si islamističtí chlapci v OSN vymysleli opravdu skvěle.

Ale jak to souvisí s naším povolebním patem? Ať už si o Andreji Babišovi myslíme cokoli, rozhodně nikdo z nás neřekne, že je hloupý. Právě naopak. Mohli jste si však všimnout, že ve všech nedávno odvysílaných rozhovorech, diskusích a dalších jeho veřejných projevech působil dojmem unaveného a spráskaného psa. Je na tom něco pravdy, anebo je to jen hra, která má vzbudit obecný soucit? Možné je obojí.

Abych to vysvětlil, musím trochu spekulovat. Mohu si to dovolit, jsem přece pouhý publicista a navíc z „uměleckých“ kruhů. A také, každá rychlokvaška z oboru politologie má zajištěnou širokou publicitu, když mě na základě svého ještě neuschlého diplomu z postmarxistických věd příkladně setře. Nicméně nevadí, pojďme dál.

Řekněme, že Babiš už dávno při svých návštěvách v Bruselu někomu třeba jen naznačil, že Česká republika přijme „Dublin IV“ pěkně potichu a bez velkého mediálního rámusu. Tohle by ovšem nebylo proveditelné, kdyby se při hlasování o důvěře své vlády opřel o SPD Tomia Okamury. To dá rozum. Zbývají mu tedy jen ublížení a od vlády volbami odstavení socialisté a také k účasti na vládě potichu se plížící komunisté. Jenže co když si potom Babišovi dosavadní voliči vyndají ze svých šuplat jeho předvolební program, kde nejspíš pro jistotu tvrdil, že bude také bojovat proti násilné islamizaci naší země? Co s tím? No co asi, zabijeme dvě mouchy jednou ranou, mohl by říci ministerský předseda v demisi. Dáme socanům těch pět ministerstev, co drze chtějí, a zvláště to, které bude za podpis toho Dublinu nejvíc zodpovědné. A tady má osobní pohádka zvaná spekulace končí.

Chcete shrnutí? Dobře. Dochází tedy pomalu a nenápadně k naprostému popření výsledku posledních parlamentních voleb a v chmurném dohlednu máme narýsovánu a našimi liberálně levicovými „veřejnoprávníky“ vřele podporovanou vládu, která má vypadat, jako by snad žádné volby nebyly. Potentáti v Bruselu nám musí nadšeně tleskat. Navíc dochází k nevídaným ústupkům straně komunistů, kterým postmarxistické vedení unie nemůže, už z úcty k otcům své vlastní ideologie, příliš vadit.

Všechno nasvědčuje tomu, že český volič má být (pokolikáté už?) znovu obelstěn politiky, kteří se neštítí pravděpodobně vůbec ničeho. Pokud jsem dobře sledoval motivaci voličů, byly to především národní zájmy spolu s odporem k islamizaci Evropy, v jejichž prospěch jsme naposledy velmi srozumitelně hlasovali. Jenže, jak se to často (a nejen u nás) stává, znovu jsme se všichni o chloupek spletli.

Zatím není úplně vyloučeno, že tzv. Babišův pat nakonec vyvolá volby předčasné. Je tedy jen na nás všech, jak se z toho, co se právě děje, poučíme a jak budeme volit při volbách, ať už jakýchkoli, které nás v dohledné době čekají.

Máme zde také politiky, kteří jsou v pravém smyslu definice tohoto pojmu demokraté, k tomu jsou přirozeně pronárodní a ze svých volebních předsevzetí necouvají. Nejde jim totiž ani o vlastní, ani o tzv. nadnárodní koryta, ale o budoucnost nás všech, kteří žijeme v této prozatím snesitelně „útulné“ nevelké zemi, která má to veliké štěstí, že má přirozené geologické hranice.

Nenechme se ukolébat tím, že k nejhoršímu u nás ještě nedošlo. Když nebudeme dostatečně pozorní, k nejhoršímu by už velmi brzy a docela rychle dojít mohlo.