V pořadu Otázky Václava Moravce (29.1.2006) potvrdil Miroslav Kalousek to, co už dávno všichni víme. Sociální demokraté vládnou společně s komunisty. Pokud si stěžuje předseda jedné ze stran vládní koalice, nemůže už zůstat na pochybách nikdo. A aby prohlédli i optimisté v růžových brýlích, potvrdil tuto realitu i samotný Jiří Paroubek. „Pokud nenacházím podporu pro návrhy našich zákonů napravo, nezbývá než hledat ji nalevo,“ řekl. To ovšem není pravda. Realita je taková, že se premiér už ani nenamáhá hledat podporu u stran vládní koalice a obrací se rovnou na komunisty. K dokonalosti dotáhl tuto praxi ministr Rath. Ten už ani svoje legislativní návrhy na jednání vlády nenosí a prostřednictvím poslance Krákory je předkládá rovnou do sněmovny, kde mají být společnými silami ČSSD a KSČM schváleny.

Mohli bychom si říct, že je to především věc lidovců a unionistů, že si nechají takové jednání v koaliční vládě líbit. Jsou tu ovšem minimálně dva aspekty, pro které by tato praxe měla znepokojovat všechny občany (samozřejmě vyjma voličů KSČM). Prvním z nich je otázka, co komunisté za svoji podporu požadují? Druhým je potom skutečnost, že některé legislativní návrhy jsou dokonce ze společné dílny ČSSD a KSČM.

Jiří Paroubek otevřeně prohlásil, že nevidí problém v tom, když bude vyměněn jeden člen dozorčí rady konsolidační agentury za člena z řad komunistů. To je pravda, jeden komunista skutečně těžko zvrátí rozhodování kolektivního orgánu. Kde je však jistota, že to bude komunista poslední? A nejde jen o ČKA, ve hře je účast například v dozorčích radách podniků se státní majetkovou účastí. V případě, že zde bude menšinová vláda ČSSD, můžeme se „těšit“, že budeme potkávat komunisty stále častěji i na úřednických postech ministerstev a dalších státních institucí. Jiří Paroubek tvrdí, a není důvod tomu nevěřit (není přece sebevrah), že přímo do vlády komunisty nevezme. Vláda je však jen špička ledovce. Jsem klidný, že se nemusím bát toho, že by se stal po volbách ministrem vnitra Miroslav Grebeníček, ministrem spravedlnosti Vojtěch Filip nebo ministryní školství Zuzka Rujbrová. Nemůže mě však nechat chladným, že mohu očekávat, že potkám komunistu například na vysokém postu policejního prezidia nebo na jiném „méně viditelném“ místě. A že by komunisté takové posty za podporu menšinové vlády ČSSD požadovali, je více než jisté. Možná by nešlo jen o obsazování již existujících míst ve státních institucích. Co třeba obnovit uliční výbory, aby se při rozdávání funkcí dostalo na všechny komunisty?

Pokud se ujme po volbách vlády menšinový kabinet sociální demokracie, měli bychom si prostudovat programové teze nejen ČSSD, ale i KSČM. Programové prohlášení takové vlády by samozřejmě komunistické návrhy neobsahovalo, ale v reálné politice bychom s nimi museli počítat.

Ještě zpátky ke zmíněnému pořadu. Jiří Paroubek zde také prohlásil, že podle průzkumů veřejného mínění si nepřeje komunistický podíl na mocí „pouhých“ 45 procent občanů České republiky. To ho utvrzuje v přesvědčení, že je na čase přitáhnout komunisty k odpovědnosti za řízení státu. Je to pravda, proč si dělat starosti s takovou hrstkou občanů?