Před třemi měsíci jsme byli volit kromě do Senátu PČR i do obecních zastupitelstev. Říká se, že volby jsou svátkem demokracie. Snad. On totiž ale i každý svátek někdy končí. V některých místech se voliči jen divili, kam se jejich hlasy po volbách poděly. Proč?

V našich zeměpisných šířkách se postupně prosadilo všeobecné, rovné a přímé volební právo tajným hlasováním. Nechám na každém, zda si myslí, že je to dobře nebo špatně. Ale je to u nás dnes nezadatelné právo občanů od určitého věku ve všech typech voleb, počínaje prezidentskými až po komunální.

Komunální volby jsou považovány za méně důležité, vlastně takové volby druhé kategorie. Vedle dramat prožívaných kolem voleb prezidentských a parlamentních jsou trochu upozaděné. Opak je ale pravdou. I když v naší zemi neplatí říci o parlamentu, že „car daleko a Pán Bůh vysoko“, na to je naše země příliš malá a do Prahy odevšad blízko, ty komunální volby rozhodně nejsou nedůležité. Dosahují ke každému prahu každého domu. Na život ve městech a obcích mají vliv, který posoudíte nejen podle fungujícího veřejného osvětlení, vydlážděných chodníků, dokončené čističky odpadních vod či podle novoročního ohňostroje, ale i podle funkčního územního plánu a jeho dodržování, nikoli podle stálých změn dle přání toho kterého stavebníka, který si zrovna v „zelené oblasti“ chce postavit vilu. Posuzovat můžete i podle toho, kolik má radnice zaměstnanců a kolik zřídila obecních akciových společností, dříve by se dalo říci komunálních podniků. A třeba i podle toho, kolik příbuzných pánů radních v takových podnicích pracuje. Podle takových symptomů poznáte, jak a zda vůbec radnice slouží obyvatelům a jak s jejich penězi nakládá. Na vlastní kůži poznáte, jestli systematicky zlepšuje infrastrukturu obce, nebo nahodile a podle momentálních nálad a nápadů navrhuje zásahy, nad kterými zůstává rozum stát. Anebo dokonce až ex post hasí vzniklé maléry. Vidíte, jestli s rozpočtem, tj. vašimi penězi, nakládá uvážlivě, nebo rozhazuje plnými hrstmi za zbytečnosti.

Jsou obce, kde po volbách podle jejich výsledků vítěz osloví sobě programově nejbližšího partnera nebo partnery, dohodnou se na koalici a na jednání zastupitelstva zvolí starostu a radní. Podle průniků volebních programů připraví programové cíle rady na celé funkční období a do vánoc či nejpozději do nového roku mohou mít připraveny projekty vyplývající z jejich předvolebních slibů občanům. Tak by vypadala ideální situace. Podle informací z webových stránek můžeme takovou vidět třeba v Kadani, Klatovech, v Praze 2, 6, 17, třeba i v Soběslavi, Benátkách n. J., Teplicích či Jihlavě.

Jiné jsou obce, zvláště ty malé a ještě menší, kde si s programy moc hlavu nelámou. Z toho mála peněz, které mají v rozpočtu, dělají společně to nejnutnější, co obec potřebuje. Pro ně je rozdělování sousedů podle příslušnosti k různým stranám a hnutím, ať pravým, levým, středovým, nadbytečné. Rady obce pak mívají složené paritně podle volebních výsledků. Takových obcí je mnoho, ale i s takovým systémem se dá žít.

Problém nastává, když si druhý, třetí a třeba i sedmý v pořadí umane, že jejich slepenec, někdy i programově nesourodý, bude obci vládnout lépe než vítěz a jeho možný koaliční partner. Hlavně, aby součet hlasů v zastupitelstvu dal alespoň 50,1 %! Takové paradoxní koalice, které obcházejí vítěze, vznikají na základě sčítání dvou- a jednociferných čísel, které se učí ve druhé obecné. Nejvíce překvapivé může být složení rady z pravé a nejpravější TOP 09 a Zelených.

Volby ale nejsou kupeckými součty. Volby jsou naplněním vůle voličů. Obcházení vítězů, pokud se jím nestane narudlá, nahnědlá nebo jinak podivně zabarvená strana, se stalo špatným zvykem přibližně ve 20 % našich obcí a měst. V takových případech voliči vítězné strany, která získala třeba i více jak 40 % hlasů, jenom hledí, kam se ty jejich hlasy vlastně poděly. A je lhostejné, zda se tak děje ve velkém městě, třeba i hlavním, nebo v malém městečku se třemi tisíci obyvateli. Stačí se podívat na výsledky podzimních komunálních voleb na stránky ČSÚ a srovnat s následně ustavenými koalicemi. Z tohoto úhlu pohledu se podivíte např. nad složením rady v Jablonci n. N., Brně, hl. m. Praze, Zlonicích, Praze 3, Kdyni…

V době volební kampaně má každý kandidát plnou pusu demokracie. Ale respektovat vůli voličů po volbách se některým stranám jaksi moc nehodí.

Pod pojmem politická kultura neznamená nemluvit na veřejnosti urážlivě a sprostě. Používaný slovník dokresluje pouze tu kterou jednotlivou osobu. Politická kultura znamená - kromě dalších - dodržovat i nepsaná pravidla. A nejdůležitějším z nich jednoznačně je, že vůle voličů by měla být respektována. Vítěz nebere vše, vítěz s vědomím odpovědnosti hledá předvídatelné a fungující řešení.

Tak snad za čtyři roky!