Evropu stále obchází strašidlo genetických modifikací. Brusel dosud povolil k pěstování jen jednu plodinu – kukuřici s vneseným genem běžné bakterie používané dlouhá léta jako „biologického insekticidu“, stále populárního mezi organickými zemědělci. Tato odrůda se podle oné bakterie jménem Bacillus thuringiensis běžně označuje jako Bt kukuřice. Loni ji naši zemědělci vyseli na 8000 hektarů a jsou s ní spokojeni, stejně jako příroda, které se tím snížila zátěž chemických insekticidů.

Nicméně čtyři státy EU její pěstování zakázaly. Od roku 1999 několikráte Rakousko, v roce 2005 Maďarsko a v roce 2007 Řecko a Francie. Zákaz povolené odrůdy je možný podle článků 16 Směrnice 220/1990/EEC a článku 23 Směrnice 2001/18/EC, pokud „je důsledkem nových nebo dodatečných informací ovlivňujících hodnocení rizika pro životní prostředí, důsledkem nové vědecké informace a poskytuje podrobný důvod pro to, že GMO sám nebo v produktu představuje riziko pro zdraví lidí a životní prostředí.“

Proto země vyhlásivší zákaz musí dodat Evropské komisi oznámení o svém rozhodnutí a doložit vědecké zdůvodnění požadované směrnicemi. Komise materiál předá Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) k posouzení závažnosti důvodů. EFSA svolá panel vědců (obvykle 21) k prostudování dokumentů a vyslovení názoru na jejich závažnost. Následně vydá EFSA stanovisko, které je pro Komisi závazné.

Ve všech čtyřech případech EFSA na základě podobného rozboru předních evropských vědců prohlásila, že státy neuvedly žádné nové skutečnosti, které by poskytovaly důvod považovat pěstování Bt kukuřice za riziko pro zdraví lidí a zvířat nebo pro životní prostředí. To znamená, že zákazy odporují směrnici, jsou nelegální a musí být odvolány.

Tento závěr se projednává v Radě ministrů, která o něm hlasuje. Při hlasování 2. března Česko zákazy podpořilo. Na dotaz po důvodu ministr Gandalovič na konferenci o zemědělství 10. března, která se konala v Praze na Žofíně vysvětlil, že vláda zaujala liberální stanovisko, aby každá země si sama určila, co chce a nechce pěstovat. Jistě pěkná myšlenka, kterou by i naši zemědělci uvítali, ale při současném stavu legislativy a jednacího systému EU čirá sci-fi.

Postoj vlády znamená, že jako předsednický stát budeme hlasovat proti směrnicím a nařízením platným v celé EU, proti Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) pověřenému vědeckým hodnocením bezpečnosti potravin a nových plodin, proti analýze provedené jednadvaceti předními evropskými vědci, proti Komisi EU i proti pravidlům WTO. A to v době, kdy stále probíhá diskuse o Lisabonské smlouvě. Tento postup je metoda anarchistů: „Nám se zákony nelíbí, tak je nebudeme dodržovat.“

Platná evropská legislativa má nepochybně mnoho vad. Je proti zdravému rozumu, že např. řecký ministr hlasuje o tom, zda náš zemědělec na Vysočině smí pěstovat určitou odrůdu průmyslového bramboru, která bude namístě zpracována na surovinu pro papírenský a textilní průmysl. Nedá se to však řešit tím, že se na Brusel nebudeme ohlížet a onen brambor vysadíme. Zdá se však, že vláda si takto představuje naši roli v EU. Je to zajímavý příspěvek do diskuse o Lisabonské smlouvě.

Navíc označovat podporu zákazů za „liberální“ je falešné. Předchozí komisař pro zemědělství Rakušan Franz Fischler, kterého si ministr Gandalovič přizval jako poradce, opakovaně zdůrazňoval, že zemědělec musí mít svobodu volby, zda bude hospodařit standardně, ekologicky nebo s využitím transgenních plodin. Proto vytvořil systém pravidel hospodaření nazývaný „koexistence“. Naše ministerstvo je zavedlo zákonem a prováděcí vyhláškou. Zákazy však tuto svobodu likvidují. Mám-li něco zakázané, nemohu se pro to svobodně rozhodnout. To však není zřejmě jasné naší vládě, neboť podporu zákazů, které ruší zemědělcům svobodu volby, nazývá „liberálním přístupem“.