Pro poslance VV bylo loni výhodnější stranický převrat odmítnout. Letos je vše jinak

Karel Schwarzenberg i Miroslav Kalousek označili Karolínu Peake za statečnou ženu, exministr školství Josef Dobeš za druhou Kristýnu Kočí, pouze inteligentnější. O statečnosti Karolíny Peake těžko jasně rozjímat, neboť statečnost úzce souvisí s tím, zač a proč dotyčný či dotyčná bojují. Každopádně ten, kdo chce uspět v politice, musí být tvrdý. A inteligentní.

Karolíně Peake se patrně podaří to, co před rokem zbabrala "blonďatá bestie" Kočí: přetáhnout dostatečný počet poslanců k vládě tak, aby si kabinet udržel většinu a Vít Bárta zůstal odříznutý od vlivu. Ale nebýt akce Škárka Kočí, která nalomila statiku budovy Věcí veřejných, a následné soudní dohry, ani "statečná žena" Peake by mnoho nezmohla.

Karolína Peake vystartovala do popředí vysoké politiky právě až při loňské vládní krizi, lze říci, že jí právě tato krize poskytla životní šanci. Takřka všichni komentátoři oceňovali její politické schopnosti, umění politického řemesla, tedy především schopnost vystupovat v médiích, v čemž v táboře "veverek" opravdu vyčnívala naprosto nepřehlédnutelně. V loňské krizi výrazně přispěla k tomu, že se loď VV, zasažená torpédem vzor Kočí-Škárka, udržela na hladině. Po roce však jako by dokončovala práci, kterou tehdejší "zrádci" načali. Proč? Je Karolína Peake "hnědovlasá bestie"?

Loňské plesání nad tím, jak šikovná je Karolína Peake politička, vyvolalo logicky jinou otázku: proč ji Vít Bárta do té doby přece jen trochu upozaďoval? Proč namísto ní učinil šéfkou poslaneckého klubu Kristýnu Kočí, ženu evidentně menšího politického talentu, proč právě Kristýnu Kočí s sebou bral na všechna zásadní koaliční jednání? Odpověď pravděpodobně poskytuje jeden z klíčů k pochopení fungování Věcí veřejných.

Myslím si, že Vítu Bártovi vadila relativní nezávislost Karolíny Peake na jeho osobě. Karolína Peake je vdaná za vrcholového manažera, a tudíž patrně finančně zajištěná. Navíc by si při svých schopnostech a inteligenci určitě dokázala najít nějaký jiný způsob seberealizace, i kdyby jí to v politice či s Věcmi veřejnými nevyšlo. Ne tak Kristýna Kočí, nedostudovaná studentka politologie. Tu Vít Bárta vyzdvihl z obyčejnosti k výšinám a počítal s jejím vděkem, s tím, že si uvědomí, že jen ve spojenectví s ním je něčím o něco víc než nulou. Ctitel Napoleona Bárta tedy uvažoval spíše jako Stalin, když rozpoutal vlnu velkých čistek, v níž starou bolševickou gardu nahradil mládím, které za své posty vděčilo právě jen jemu.

U soudu se Vít Bárta nad věrolomností Kristýny Kočí málem rozplakal (nebo to alespoň tak hrál), ale s Kristýnkou se prostě přepočítal. Zvláštní, ale do svých kalkulací patrně nezapojil eventualitu, že "blonďaté bestii" prostě někdo nabídne víc. A patrně nabídl, přičemž tento komentář není o tom, zda Kalousek, Tluchoř, Drobil, nebo Jurečko s Pospíšilem. Kdo ví, co jí kdo nasliboval, patrně ji její noví "kamarádi" trochu vodili za nos, ale připustíme-li, že inteligence Kristýny Kočí byla přece jen trochu omezená, měl stratég napoleonského ražení Vít Bárta počítat i s tímto faktorem.

Vít Bárta je patrně špatný psycholog a jeho firemní psycholog Josef Dobeš jakbysmet. Bárta navíc působí dojmem, že by radši pracoval s roboty, které by si do puntíku naprogramoval, nikoliv s živými lidmi. Bál se ztráty kontroly a kontrolu pojímal absolutně.

Díky těmto vlastnostem mohl být úspěšný v branži bezpečnostních agentur a mohlo se mu podařit i sestrojení marketingové imitace politické strany. Pak ale jeho projekt narazil na své meze, tedy vlastně na meze uvažování Víta Bárty.

Karolína Peake je jistě racionální bytost a veskrze racionální jsou takřka všichni členové klubu VV. Část klubu pak tvoří lidé, které Bárta sehnal víceméně "na inzerát". Pokušení ODS (popřípadě TOP 09) část poslanců VV od Víta Bárty přetáhnout a učinit z nich poslušnou složku vládní většiny bylo proto od počátku velké. Každý člověk, i člen klubu VV, hodnotí racionálně možnosti, které se mu naskytnou, a zpravidla volí tu variantu, jež se z hlediska jeho osobních zájmů jeví jako ta nejvýhodnější. Před rokem bylo lepší zůstat pohromadě se svou partají, zvláště když v čele pochybného odboje stála Kristýna Kočí.

Letos se situace změnila. Paradoxně, možná až přespříliš racionální Vít Bárta chtěl v době okolo soudu od ostatních vlastně poprvé něco iracionálního: aby bojovali za jeho ztracenou čest, a to až do těch hrdel a statků. Nemůže se ale divit, když významná část jeho družiny, nabrané a řízené na základě racionálních a utilitárních kalkulací, odvětila: "A to teda, hochu, prr!" Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. A dva roky v teple vlády i parlamentu, to je přece docela tučný vrabec. Zvláště když holub ze střechy už dávno uletěl. Taková je logika. Proti ní teď stojí už asi jen nějaké kompro, co může mít Vít Bárta na někoho v sejfu.

LN, 19.4.2012