Radek John chce ušetřit na státu, ne na lidech. Chce začít tím, že sníží počet státních úředníků o deset procent. Problém je, že neví, kolik jich je. V pořadu Václava Moravce uvedl, že jich je 450 000. Není jich 450 000. Je jich 160 000. 450 000 je státních zaměstnanců včetně učitelů a policistů. Radek John jistě nechce snižovat jejich stavy. Jen neví, o čem mluví. Čísla, která byla tak efektivní pro volební kampaň Věcí veřejných prostě nejsou pravdivá. Lehkomyslnost v zacházení s čísly není něčím neobvyklým v populistické volební kampani. Teď je ale po volbách a s údivem zjišťujeme, že Radek John chce s těmito a podobnými ciframi vstoupit do jednání o budoucí koaliční vládě a jejím programu. Pomoz nám pánbůh.

Jak president Klaus, tak Karel Schwarzenberg říkají, že Věci veřejné jsou jim neznámé a pro ně nečitelné. Pozoruhodné je na tom nejen to, že se konečně v něčem shodují. Problém Věcí veřejných je hlavně v tom, že ani jejich noví poslanci se vzájemně neznají. Jako nová celostátní volební strana vyrostly Věci veřejné během několika měsíců, v mezidobí mezi loňskými zrušenými volbami a novým rokem. Kdo jsou její poslanci, co representují a čeho chtějí dosáhnout, nevíme a nevědí to jeden o druhém ani oni sami. Nezná je asi ani vedení Věcí veřejných, které proto považovalo za nutné si je zavázat pochybnými smlouvami o "loajalitě", za jejíž porušení hrozí svým poslancům pokutou sedmi milionů korun. Strana nabídla veřejnosti, snad jako kompenzaci, známou tvář Radka Johna a hezké tvářičky mladých kandidátek. Nabídla líbivá hesla - boj za rozpočtovou odpovědnost, boj proti korupci a boj za bezpečnost a pořádek. Pořádek ostatně začaly Věci veřejné zajišťovat ještě před volbami, poslaly do ulic pořádkové hlídky svalnatých mladých mužů v uniformách. Rozpočtovou odpovědnost chtějí prosazovat na základě již výše zmíněných, z klobouku vytažených čísel. Podle mnoha zdrojů bojovaly Věci veřejné proti korupci tak, že nabízely místa na své kandidátce za padesát tisíc korun. Kampaň stála nápadně málo peněz, což Radek John vysvětluje tím, že strana nakoupila prostor na reklamních billboardech již v únoru. Velmi prozíravé od strany, která právě vznikla a musí prodávat místa na své kandidátce.

Důvěru nevzbuzují ani jména hlavních sponzorů Věcí veřejných - v Praze velmi dobře známá jména Víta Bárty, dnes už nového poslance Poslanecké sněmovny, velmi vlivného pražského podnikatele a přítele primátora Béma Romana Janouška a radního za ODS Tomáše Hrdličky.

Přiznám se, že mi běhá mráz po zádech, když čtu bezpečnostní část programu Věcí veřejných a jejich recept na vytvoření "bezpečnostního systému" složeného z policie, státních zastupitelství a soudů:

"Zapojení dalších státních (například státní zastupitelství a soudy), obecních (obecní policie), občanských, soukromých a komerčních prvků (bezpečnostní agentury) do bezpečnostního systému efektivním nasazováním jednotlivých prvků bezpečnostního systému a v jejich vzájemné spolupráci. Vzájemné soupeření mezi jednotlivými prvky, zneužívání bezpečnostního systému k dílčím politickým zájmům, neetickým a nezákonným aktivitám je nepřípustné. Budeme dbát o to, aby nasazení bezpečnostního systému jednoznačně chránilo bezpečnost občana a zájmy České republiky."

Nezávislost policie, státních zastupitelství a soudů je zřejmě pro autory návrhu "bezpečnostního systému" něčím neznámým. Kdo by měl rozhodovat o "nasazení" jeho prvků - policie, státních zastupitelství, soukromých a komerčních prvků, bezpečnostních agentur - autoři neříkají. Prozrazují ale, že jednotlivé prvky mezi sebou nemají soutěžit, mají vzájemně spolupracovat. Že se mají do ulic vrátit "bezpečnostní oddíly" Věcí veřejných a že budou, v rámci "jednotného bezpečnostního systému", spolu s policií, státními zástupci a soudy "efektivně nasazovány". Pro stranu, která chce z politiky odstranit "dinosaury", je nápadný i slovník, velmi to připomíná obraty jako "nasazení Lidových milicí při mimořádných bezpečnostních akcích". Je to slovník z období předcházejícího téměř všechny dnešní "dinosaury".

Znepokojuje mně, že Věci veřejné - podle zpráv tisku - chtějí v případné koaliční vládě obsadit ministerstvo vnitra, resort, který odpovídá za nezávislost policie. Ministrem se má údajně podle Věcí veřejných stát hlavní mecenáš strany Vít Bárta (další resorty, které by Věci veřejné podle stejného zdroje chtěly obsadit, jsou čirou náhodou ty, kterými prochází nejzajímavější penězovody z Evropské unie - ministerstvo pro místní rozvoj a ministerstvo životního prostředí).

Jediné, co mě trochu uklidňuje, je, že Věci veřejné snad budou - po tom, co jejich vyjednavačům partneři v jednáních o vládě a volebním programu vysvětlí, co je ústava a co znamená nezávislost policie, státních zastupitelství a soudů - ochotni své volební sliby modifikovat stejně nonšalatně, jako Radek John modifikoval slib snížení počtu 450 000 státních zaměstnanců o deset procent po tom, co mu Václav Moravec vysvětlil rozdíl mezi státními úředníky, policisty a učiteli.

"Tak to bude o něco méně," prohlásil s úsměvem velký politik, zřejmě rozkurážený tím, že už mu sponzoři dovolili za stranu jednat, "stejně to potom musí schválit (vnitrostranické) referendum."

Snad to referendum schválí. Doufám, že se v ulicích nebudou pohybovat žádné "bezpečnostní oddíly" politických stran. Nacistické SA a komunistické Lidové milice snad byly dostatečným poučením. Snad nám referendum Věcí veřejných "schválí" i nezávislost policie, soudů a státních zastupitelstev. Doufám, že tyto orgány nebudou do ničeho "zapojeny", že nebudou "efektivně spolupracovat", že nebudou nikým "nasazovány", ale že bude každý z nich efektivně a nezávisle plnit svou vlastní, ústavou a zákony danou roli a že jediným systémem, kterého budou součástí, bude i nadále ústavní systém právního státu.

Doufám, že členská základna Věcí veřejných nejsou jen hezké tvářičky a svalnatá ramena. Věřím, že jim to nebude mít za zlé ani 569 127 voličů, kteří se asi budou jen divit, jakým že to "novým politikům" vlastně dali svůj hlas.