Václav Moravec v nedělní televizní debatě 4. března řekl v souvislosti s americkou protiraketovou základnou, že referendum by bylo demokratičtějším než rozhodnutí poslanců. Replikoval tak na vyjádření vicepremiéra pro evropské záležitosti Alexandra Vondry, že o základně se rozhodne demokraticky v parlamentu.

Referendum je prostředek přímé demokracie. Naše země přijala model zastupitelské demokracie. To samozřejmě neznamená, že nemůže využít i referenda. Není tajemstvím, že referendum jako permanentní nástroj rozhodování, tedy přijetí zákona o referendu obecném, prosazují spíše levicové strany, zatímco pravice vnímá referendum jako nástroj použitelný jen v jasně vymezených případech, tj. referendum ke konkrétní věci (např. referendum k našemu vstupu do EU).

Nejen Václav Moravec, ale velká část české populace si myslí, že referendum a přímá demokracie je demokratičtější než zastupitelská demokracie. A vicepremiér Vondra sklidil při svém pokusu ukázat, že to nemusí být pravda, nesouhlasné reakce. Spolu s Vondrou jsem také přesvědčena, že přímá demokracie nejen není efektivnější než zastupitelská demokracie, ale není ani demokratičtější.

Když pomineme skutečnost, že už samo stupňování slova demokratický je nonsens, neboť demokratický znamená založený na demokracii a demokracie znamená vládu lidu. Těžko si lze tedy představit ještě větší vládu lidu. Ale jistě všichni chápeme, co měl moderátor Moravec na mysli. Demokracie je vládou lidu a vládou většiny nad menšinou. Možná, že kritici zastupitelské demokracie by použili argument, že právě zastupitelská demokracie není vládou většiny nad menšinou, ale naopak menšiny (rozuměj volených zástupců) nad většinou (voliči). A že přímá demokracie je tedy onou pravou vládou lidu.

Zřejmě by měli pravdu, kdyby se naše země změnila v jeden velký parlament, kde bychom všichni, my voliči, každý den zasedali a od rána do večera rokovali o daních, školství, zdravotnictví, průmyslu a ostatních agendách, které se státu týkají, abychom mohli v hlasování přijmout kvalifikované rozhodnutí. Jistě absurdní představa. Nicméně právě tu měl na mysli vicepremiér Vondra, když řekl, jak by asi vypadalo referendum o daních či o trestu smrti.

Volení zástupci voličů ale nejsou v parlamentu (a v samosprávách) jen pro onen výsledek, kterým je stejně jako v referendu hlasování. Zástupci voličů totiž reprezentují určitý zájem, určitý pohled na to, jak by měly být věci týkající se voličů spravovány. A k výsledku, k hlasování docházejí po debatách, jejichž sítem projde řada pro a proti argumentů tak, aby se našla nejlepší varianta řešení, v daném časovém okamžiku nejbližší mínění většiny.

Není jisté, zda totéž platí o referendu. Představte si, že by se vás denně někdo v referendu ptal nikoliv na daně, ale třeba na to, zda má vaše obec dát více peněz na úklid ulic od psích exkrementů či na dětské hřiště, zda má opravit radnici nebo udělat nové garáže. Jak byste asi hlasovali jako pejskaři, rodiče malých dětí, zaměstnanci radnice či majitelé automobilu? To je ovšem ta lepší varianta, protože byste se identifikovali s nějakou zájmovou skupinou. Jaké by ale bylo rozhodnutí voliče, který by se v danou chvíli neidentifikoval se skupinou žádnou? Je docela možné, že v takových referendech by volič jeden den hlasoval ano, druhý den třeba jen pro změnu ne.

Je velmi pravděpodobné, že politická reprezentace se bude snažit o protiraketové základně maximálně informovat veřejnost, aby získala její podporu pro rozhodnutí o takto významném kroku. Je i možné, že část politiků bude na vyhlášení referenda k této věci tlačit, a protože víme, jaké je rozložení sil v parlamentu, je možné, že za určitých podmínek se tato snaha může zdařit. Je však velmi sporné, zda je téma obrany a bezpečnosti státu - bez ohledu na to, zda je referendum „demokratičtější“ než rozhodnutí parlamentu či nikoliv - tématem pro referendum.

(Psáno pro Česká média)