V roce 1968 poskytl rektor mé školy a ministr školství profesor Vladimír Kadlec rozhovor deníku Mladá Fronta. Tázající věděl, že pan ministr umí čtyři řeči a hraje mariáš. Otázka zněla, jak by se pan ministr rozhodl, kdyby musel řešit dilema a obětovat buď mariáš, nebo jednu cizí řeč. Pan ministr neváhal a řekl, že mariáše by se určitě nevzdal. Mariáš mu kompenzoval nepříjemné pocity z času stráveného v politice plné intrik a nečestného jednání. Mariášová společnost ze svého středu okamžitě a navždy vyžene každého, kdo se pokusí o podvod ve hře. Členové takové společnosti lidí sdílejících stejné hodnoty se scházejí právě proto, že je jim s ostatními příjemně a nemusí snášet přítomnost nedůvěryhodných s vadným charakterem.

Přítel Honza mi nedávno řekl, že je také znám výrok pana profesora: „Důvěra v politika je stejně důležitá, jako pro kováře kleště.“

Vídal jsem později pana profesora, nosil tašku se spisy, čekal na tramvaj a jezdil do nějakého ústavu. Učit nesměl. Pro normalizátory působili zásadoví a čestní lidé jako červený hadr na býka.

Kromě hry na koleji jsme občas zašli na mariáš do blízké hospody. Jednou byla volná místa pouze u stolu, kde seděl starší muž. Chtěl si zahrát. První nesrovnalost jsem považoval za jeho renonc (v mariáši omyl), druhá byl od něj už vědomý podvod. Ihned jsem ho označil za nezpůsobilého podvodníka a hráli jsme ve třech. Při odchodu jsem zjistil, že mi ukradl nový kabát, do svého odrbaného mi dal mé klíče a doklady. Až po dvou hodinách jsme ho v noci našli. Uražený mstivý zloděj se jmenoval Vaňkát.

O něco později mi kamarád Josef popisoval odporné pocity při mariáši s falešným hráčem a jedním z nejvyšších komunistů v zemi Indrou. Znal se s jeho synem a z opakování hry se vymluvil.

Že pro získání evropských peněz pro Čapí hnízdo bylo spácháno několik závažných trestných činů celou řadou lidí, to jsem se nezačal domnívat rok po zveřejnění první informace. Ani měsíc, ani minutu poté, ale z nadpisu prvního článku o věci, kdy ji jako své nejlepší dílo označil pan Babiš. Pracoval jsem na desítkách žádostí o dotace z evropských fondů a detailně znal podmínky pro jejich poskytnutí pro malé a střední podniky. Měl jsem zkušenosti i ze specializované studijní cesty do Irska a mnoha domácích seminářů včetně moderovaných náměstkyní ministra Ing. Jourovou.

Organizátor celé akce pan Babiš už deset let kličkuje, aby jednou projekt označil za svůj a jindy za něco, s čím nemá nic společného. Místo rychlého ukončení již před řadou let krystalicky čisté kauzy se donekonečna vlečou další a další trapnosti s vyjádřeními těch, kteří se chtějí zavděčit a plácají holé nesmysly. Osm členů hnutí pana Babiše pět hodin nedůstojně a nesnesitelně „grilovalo“ v mandátním a imunitním výboru parlamentu vyšetřovatele případu. Útočili, zastrašovali, vyhrožovali nepochybně s cílem mařit vyšetřování trestné činnosti. Nejsou svéprávní, patří k toaletním papírům pana Babiše stejně jako téměř bez výjimky všichni členové jeho hnutí.

Pan Babiš je ve vysoké ústavní funkci bez zákonné podmínky, kterou je lustrační osvědčení. Daleko nebezpečnější než jeho estébácká minulost je však jeho estébácká přítomnost. Bezpočet jeho klíčových lidí patří do rodin se zkušeností s donášením bývalé státní policii. Jeho divize z nich složená vytváří „kompra“ na politické protivníky. Pan Babiš opakovaně mával s takovými „kompry“ před kamerami, také se honosil uplácením politiků. Ti mu pomáhali obsadit jeho lidmi klíčové pozice v podnicích a získat tak informace pro zákeřné a protiprávní převzetí konkurenčních firem. Výčet lží, které pronesl, je dalekosáhlý.

V listopadu 2017 byl zveřejněn můj článek o tom, že pět let nemáme prezidenta. Člověk, který se za něj vydává, pana Babiše podporuje a podporoval jej též ve víře, že mu to samému pomůže ke znovuzvolení. Povedlo se. Oba postrádají špetku důvěry a podle úvodního odstavce tito falešní hráči, nový Vaňkát a Indra, nemají co dělat v zemi Husa, Masaryka, Čapka, Peroutky, Havla, nepatří do žádné západní demokracie, mariášová parta by je hnala svinským krokem.

Pan Babiš si důvěru nekoupí ani za 30 miliard nerozděleného zisku v Agrofertu, pan Zeman vždy byl a zůstane vším možným, ale důstojným politikem - natož prezidentem - nikdy.

Až oba zmizí z veřejného života, bude třeba dlouho větrat dusivý odér po jejich drzosti, aroganci, falši, povýšenosti, bezohlednosti, mstivosti, nadřazenosti.

Jejich existence v politice v roce stého výročí vzniku republiky je urážkou obětí obou totalit dvacátého století.