29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Václav Klaus je ideální prezident (pro politické strany)

21.8.2007

Podívá-li se někdo na naši politickou krajinu s odstupem a soustředí-li svůj pohled na chování politických stran 172 dnů před volbou hlavy státu, musí nutně dojít k závěru, že buď jsou jejich představitelé zcela nezodpovědní, protože se ještě oponenti současného prezidenta nebyli schopni domluvit na protikandidátovi, nebo jim všem Václav Klaus na Hradě z nejrůznějších důvodů vyhovuje.

O nezodpovědnosti by bylo možné hovořit u všech stran kromě ODS, která svého kandidáta na Hradě má a bude ho samozřejmě podporovat. Platí to ale hlavně o sociální demokracii (síla ostatních stran je tak malá, že jejich zdrženlivost lze do jisté míry pochopit), která jako druhá nejsilnější strana by měla hrát při výběru kandidáta hlavní roli. Taková strana by měla mít zvláštní pracovní tým, který by kandidáty vybral a s ostatními stranami, tedy komunisty, zelenými a lidovci hledal shodu na jednom vážném uchazeči, jenž by u jejich poslanců a senátorů našel podporu. Nic z toho se neděje, i když analýzy třeba volebního neúspěchu Segole Roaylové ve Francii zřetelně ukázaly, že jeden z hlavních důvodů prohry byl její pozdní nástup do volební kampaně: Logo Sego bylo příliš krátkodobě budováno oproti logu Sarko. Logo Klaus je u nás budováno systematicky sedmnáct let, proto je od opozičních politiků nezodpovědné a zcela amatérské s tímto fenomenem nepočítat.

Porazit současného prezidenta za stávajícího rozložení politických sil je samozřejmě těžké, vyžadovalo by to velké úsilí, ale zarážející na tom všem je, že sociální demokracie přípravu volby na rok 2008 nevyužívá ani k tomu, aby začala systematicky budovat něčí logo pro volby v roce 2013, jako tomu bývá někdy třeba ve Spojených státech. Místo toho, jak na to upozornily 14. srpna Lidové noviny, sociální demokraté přišli s taktikou: Když Václava Klause neporazíme, tak ho alespoň ponížíme, a to pod záminkou férové hry. Tvrdí: Protikandidát by měl mít vyrovnanější šance než prezident, který podle sociálních demokratů k přípravě volby může využívat celý hradní aparát a vlivové agentury, na které má peníze. Ponížení by mělo spočívat v tom, kdyby byla volba co nejpozději, tedy co nejblíže 7. březnu 2008, musel by se pan prezident vystěhovat poté, co mu vyprší mandát. Předseda sněmovny ale svolal naopak schůzi na 7. února, potupa nebude.

Ať byl nápad sociálnách demokratů Paroubka a Ratha míněn jakkoliv, prozrazuje na sociální demokracii evidentní neochotu se pustit doopravdy s Václavem Klausem do souboje a věnovat přípravě volby potřebnou energii.

A komunisté, kteří podle posledního průzkumu agentury Median z července letošního roku jsou třetí nejsilnější stranou s 13,7 procenty potenciálních voličů, o žádném kandidátovi, byť formálním, nehovoří a jen ústy svého předsedy Vojtěcha Filipa tvrdí, že všechny kandidáty ve svém poslaneckém klubu přijmou a nikoho neodmítnou. Komunisté zatím zveřejnili jen to, že budou upřednostňovat nestranického kandidáta. Zelení a lidovci se zatím nevyjádřili.

Jediný, kdo se tedy na blížící volbu skutečně připravuje, je současný prezident Václav Klaus, který již zvažuje v jakém pořadí by mohl před volbou navštívit poslanecké kluby. Nejde totiž vůbec o formalitu: Prezident tímto krokem vysílá jasný signál, o jaké hlasy se bude ucházet. Nejpravděpodobnější bude, že jako čestný předseda ODS nejprve půjde do klubu ODS, kde poděkuje poslancům za nominaci. Podle spekulací Práva by mohli následovat lidovci, protože někteří z jejich poslanců dali najevo, že Klause podpoří. To zní logicky. Další pořadí je ale už politicky vyhrocenější: zelení jsou proti nynějšímu prezidentovi, sociální demokraté na něj verbálně útočí a hlasy komunistů by se mu stejně jako při minulé volbě rovněž hodily. Upřednostní-li ale komunisty před sociálními demokraty, rozzlobí si tak nejen je, ale i většinu demokraticky smýšlejících občanů, půjde-li nejprve k sociálním demokratům nikoho tím proti sobě nepoštve, jenom nejspíš žádný hlas od komunistů nedostane. Rozhodnutí tedy padne podle toho, jak dopadnou zákulisní předjednání.

Vyloučíme-li ale možnost totální nezodpovědnosti našich politiků ve vztahu k volbě prezidenta a budeme-li číst jejich jednání pozitivněji, zbývá jen druhá možnost: Václav Klaus na Hradě vyhovuje v principu všem, kromě zelených. ODS tam má svého člověka, ČSSD se vůči němu může velice snadno vymezovat, komunisty legitimizuje a lidovci jsou většinou loajální s většinovým názorem. Navíc v záloze je starý plán, který se nepovedl těsně po volbách: Pokud tato vláda padne kvůli tomuto či příštímu rozpočtu, nastoupí s velkou pravděpodobností (po předčasných volbách) velká koalice, kterou podporoval Václav Klaus, aby dodatečně legitimizoval opoziční smlouvu, jako nejlepší a nejstabilnější řešení. Pavel Bém by mohl být předsedou vlády (s velkou koalicí má zkušenost z pražské radnice) a Jiří Paroubek, který zřejmě o velké koalici s Václavem Klausem jednal po volbách, by byl šéfem sněmovny.

Možná by toto spekulativní řešení vyhovovalo skoro všem politikům, ale v očích občanů by to politiku degradovalo: dvě nejsilnější strany, které donedávna na sebe dštily síru, by si rozdělily moc ve státě a chovaly by se jako jedna strana, která ji v Česku měla před rokem 1989. Nejvíce by to v závěru, jako minule, poškodilo ODS, která má v zdělanější voličský elektorát. Česká politika potřebuje přesný opak: Rehabilitovat politiku jako řádné řemeslo. To se ale nedaří ani Václavu Klausovi, jenž je prezidentem ideologickým, který neumí vést konsenzuální dialog, čímž společnost, která je po desetiletích totality rozeštvaná, jen dál rozděluje. A protože není schopen vůbec sebereflexe, ani si to neuvědomuje. Takhle ale naši vrcholní politici nejspíš nemyslí, jsou příliš zaujatí bojem o moc, a ta je oslepuje.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel