Uprostřed října se na serveru idnes.cz objevil v blogové sekci příspěvek Václava Smrka s názvem Václav Klaus a KGB.... Autor, který v textu sám sebe označuje jako kritika konspiračních teorií, se zamýšlí nad politickými kroky a postoji nynějšího českého prezidenta. V deseti bodech předkládá podle svého názoru nepřímé důkazy o spojení Klause se strukturami bývalé KGB či současných ruských tajných služeb. Článek se setkal s poměrně velkým ohlasem (na webu jej do poloviny minulého týdne zhlédlo 46 000 čtenářů) a vyvolal řadu reakcí. Po internetu kolují názory lidí, kteří převzali Smrkovu argumentaci za svou, na druhé straně se však objevují i nesouhlasné postoje. V následujícím textu věnujme pozornost jednomu z nich – od spolupracovníka týdeníku EURO Jana Schneidera.

Publikované slovo má velkou brizanci, byť by šlo o internetový blog. Svobodní lidé v demokratické společnosti by však měli umět přiznat druhému, co jeho jest, i když třeba nepatří k jejich favoritům. Prezident Václav Klaus rozhodně vzbuzuje velké emoce. Záměrem okomentování Smrkových deseti bodů, které dávají Klause do souvislosti s KGB, nebude primárně zpochybnit tato podezření, ale především napadnout způsob a „logiku“ takových diskurzů.

1) Smrk: Klausova minulost – ač nestraník si v dobách tvrdé normalizace „pod hlavičkou Prognostického ústavu ČSAV“ mohl volně cestovat do „zemí kapitalistického tábora“.

Schneider: Podle vlastní autobiografie se Klaus na Západ nepodíval mezi roky 1969 až 1985. Do Prognostického ústavu (založeného 1985) nastoupil až v roce 1987. Proto není třeba se dále zabývat zmatenou podstatou tvrzení, že Klaus jezdil pod hlavičkou Prognostického ústavu na Západ v době „tvrdé normalizace“. Začínala perestrojka a na Západ v té době už jezdilo mnoho tehdy poměrně úctyhodných lidí. Jsou proto snad všichni agenty KGB? A co teprve ti, kteří jezdili na Západ opravdu v dobách nejtvrdší normalizace?

2) Smrk: Jeho úspěšné a načasované „vplížení se“ mezi disidenty v době rodícího se Občanského fóra, kde vždy usiloval o vlastní uchopení moci.

Schneider: Klausovo „vplížení“ zřejmě probíhalo na základě výzvy Radima Palouše, pokud si dobře vzpomínám, že tehdy v Galerii U Řečických nebyl nikdo „z prognosťáku“. Jakási mladá aktivistka hned šla telefonovat a za chvíli se vrátila s hláškou: „Jede sem nějakej Klaus.“ Ten však nebyl v opozičních kruzích osobou neznámou, takže se opravdu nemusel plížit. A že usiloval o uchopení moci, bylo možná – hodnoceno s odstupem času – významnější hybnou pákou polistopadového vývoje, než se zdálo. Ostatně Petr Pithart v knize „Devětaosmdesátý“ pokládá sebekriticky právě laxní přístup opozice k uchopení moci za jednu z největších chyb.

3) Smrk: Klaus zodpovídá i za rychlý rozpad federace a bez referenda, tedy bez mandátu od občanů. Fragmentace a štěpení střední postkomunistické Evropy, na níž si Rusko trvale činí nároky jako svou sféru vlivu, je v silném mocenském zájmu Ruska v duchu hesla „rozděl a panuj“.

Schneider: Klaus možná zodpovídá za rychlý i klidný rozpad federace, ten však podle jeho vyjádření nebyl jeho přáním. Bylo by vůbec přehnané tvrdit, že iniciativa vedoucí k rozpadu státu šla z české strany. Smrkovy úvahy o tom, že „fragmentovaná“ střední Evropa je v mocenském zájmu Ruska, nutno doplnit poukazem na Zbigniewa Brzezinského, jak ho cituje profesor Vladimír Nálevka ve svém článku Návrat geopolitiky z roku 2006: „Rada pro tvůrce zahraniční politiky Bílého domu je poměrně jednoduchá – západní část Eurasie by měla být vtažena do orbitu euroatlantické koalice, v jižních a východních oblastech rozehrávat politickou hru takovým způsobem, aby se tyto regiony nedostaly pod kontrolu jednoho hráče.“ Takže kdo v čí prospěch vlastně konal?

4) Smrk: Díky svému premiérskému působení v první polovině 90. let Klaus odpovídá za vytvoření bankovního socialismu a hlavně chaotického a děravého právního prostředí, v němž bylo prominentům a strukturám minulého režimu vcelku beztrestně umožněno přejít od politické k ekonomické moci skrze problematickou kupónovou privatizaci. Dodnes zůstávají díky nefunkčnosti českého soudnictví prominenti minulého režimu i „tuneláři" 90. let beztrestní...

Schneider: Klausova odpovědnost za vytvoření „bankovního socialismu“? Možná to byla nutná fáze transformace, kdy pomocí (zjevně nevratných) bankovních úvěrů měla být zvýšena konkurenceschopnost podniků, aby měly šanci se prosadit i na Západě, aby zaměstnávaly lidi a platily daně do státního rozpočtu. A sponzorovaly politické strany – pochopitelně. Banky postižené nesplacenými úvěry pak bylo nutné sanovat ze státního rozpočtu, tedy většinou na vrub těch, kteří předchozí režim využívali, podporovali a volili (a vyjedli). Není-li tato úvaha úplně mimo mísu, pak by byl Klaus zodpovědný za to, že možná ani netušil, kdo všechno a co všechno mu jsou schopni přímo před očima rozkrást... Nechat běžet právníky před ekonomy, nebylo by možné rozložit náklady na celou společnost. Má-li kdo spravedlivější nápad, je už stejně pozdě.

Klausova odpovědnost za přechod starých struktur od moci politické k ekonomické je nesporná, ale limitovaná. Sám by to nezvládl. KGB by potřebovala mnoho agentů, aby to prošlo. Klaus totiž například (jako premiér) nenesl odpovědnost za stav justice, a tudíž nepotrestání prominentů a tunelářů nelze házet na jeho hlavu.

5) Smrk: Jakmile se stal prezidentem, byl to Klaus, kdo jako první polistopadová hlava státu navštívil Rusko a hlavně přijal prezidenta Putina v Praze, vítajíce ho servilně v ruském jazyce.

Schneider: Klaus jako první polistopadový prezident navštívil Rusko. Nebyla to jeho chyba. Měl být druhý. Vypovídá to o Klausově pragmatickém a poměrně vybalancovaném přístupu k zahraničním vztahům republiky. Klaus prý servilně přijal v Praze Putina, mluvě plynně rusky. Platí ona servilnost i v případě přijetí anglicky mluvících státníků? A jenom u něj? A je to servilnost? Agent by se takto opravdu nechoval.

6) Smrk: Klaus byl dokonce vyznamenán Puškinovou medailí, kterou mu udělil ruský prezident Vladimir Putin za šíření ruské kultury...

Schneider: Klaus byl Putinem vyznamenán medailí. Před očima celého světa si řídící orgán vyznamenává svého agenta! Jenom místo medaile „za statečnost“ to je Puškinova medaile za rozvoj kulturních styků. Fikaní kágébáci, člověk se musí stále učit. Medaile a doktoráty z Rakouska, Tchaj-wanu, Indie, USA, Slovenska, Itálie, Belgie, Izraele, Polska, Malty, Německa a Francie! Tolikanásobný agent? Pardon, chybička se vloudí. Ty medaile a doktoráty dostal sice Václav, taktéž prezident, ale Klaus to nebyl.

7) Smrk: Skandální Klausova obhajoba Ruska v jeho okupační válce v Gruzii v loňském roce nadělala naší zemi mezinárodní ostudu a zřetelně obnažila Klausův příklon k mocenským zájmům Ruska.

Schneider: Satelitní snímky oblasti gruzínsko-ruského konfliktu těm vidoucím ozřejmují, že Klaus se svým kritickým stanoviskem tak trochu předběhl dobu. Je možné, že historie mu dá za pravdu. Podobně jako v případě jeho postoje ke kosovskému „heroinovému chalífátu“. Klausovy dosti osamocené postoje dávají nemilosrdně vyniknout tolik kritizované euroatlantické praxi dvojího metru. Agent by si však nemohl dovolit opakovaně vystupovat takto výrazně a otevřeně ve prospěch spřízněné organizace či státu, protože by se beznadějně dekonspiroval.

8) Smrk: To, že Klausův skepticismus ke globálnímu oteplování a lidskému vlivu na něj je ve směru zájmů Ruska, které nestojí o ekologizaci světového hospodářství, aby nepřišlo o „svou ropnou nadvládu“, jen dokládá fakt, že polostátní gigant Gazprom zaplatil ruské vydání jeho knihy zesměšňující ty, kdo se snaží čelit globálním klimatickým změnám (autor uvádí jako sponzora knihy Gazprom, ve skutečnosti je jím jiná ruská společnost Lukoil, která vlastní v České republice síť čerpacích stanic – pozn. red.).

Schneider: Dávat do jednostranné souvislosti postoj ke globálnímu oteplování s geopolitickou orientací, to chce pořádný kus intelektuálního sebezapření. Bylo by snad možné odvodit, že západní ropné firmy mají naopak k hlasatelům lidského vlivu na globální oteplování vztah snad přímo vřelý? Vzhledem k výrazným a zarputilým Klausovým aktivitám v této oblasti by již tento bod stačil k vyvrácení celé pseudoargumentace o Klausově „kágébácké filiaci“.

9) Smrk: I když ODS, jejíž Klaus býval čestným předsedou, bojovala za americký radar v Brdech (vehementně odmítaný Ruskem), Klaus nikdy svou podporu pro radar explicitně neformuloval.

Schneider: Bolševická logika v podání G. W. Bushe: „Kdo není s námi, je proti nám.“ Ve vleku těchto starých, od Čeky přes NKVD se táhnoucích tradic, jsou tedy spíše semknutí agresivní radarofilové. Ne ti, kteří myslí svojí hlavou. Dotaženo ad absurdum je podezření, že proradarové postoje v neobolševickém stylu vposledku přispívají k diskreditaci myšlenky radaru. Zde třeba hledat agenty KGB!

10) Smrk: Musíme samozřejmě jmenovat i Klausův takzvaný euroskepticismus, který je spíše snahou o likvidaci projektu Evropské unie za každou cenu. Že fragmentovaná, rozhádaná Evropa je v zájmu Ruska, dnes jistě nikdo nepochybuje, neboť se pak stává snadnější obětí ruských intrik a vlivů.

Schneider: Jak se může mít Klausův euroskepticismus ke KGB, respektive ruským velmocenským zájmům? Nabourává prý projekt Evropské unie, aby pocuchanou a roztříštěnou Evropu nechal napospas ruskému medvědovi. Že by mohla být takto nejednotná Evropa předmětem hrátek světového hegemona, ani nápad. Že by v rámci souboje dolaru s eurem mohl mít někdo jiný zájem na destabilizované Evropě (aniž by se tak nutně dělo prostřednictvím Klause!), o tom se řeči nevedou. Tam se vlivoví agenti nehledají.

Situace je blogerovi jasná, viník je zřejmý. Jediné, co nesedí, je ideální charakteristika agenta a Klausův profil. Proto je jeho asociace s KGB neuměle vyargumentovaným konstruktem. Teoreticky však nutno připustit možnost, že by skutečně Václav Klaus byl něčím agentem. Pak to však byla úplně jiná liga, než by si vůbec „ujo od kontrášů“ dokázal představit. Klausovo vyhraněné a pozornost neustále budící chování, jeho leckdy nevyzpytatelná činnost, to vše by muselo být předmětem dechberoucí sofistikované zpravodajské hry, v jejímž rámci by byl prezident exponován jako agent, aby pak byl novináři (taktéž agenty KGB) slavně očištěn.

Sám soubor příznaků vybraný blogerem při bližším pohledu neobstojí. A to hraje na vlastním hřišti! Neuvádí přitom Klausovy aktivity, které by šly proti smyslu jím řečené teze.

Sečteno, podtrženo, jsme zase tam, kde jsme byli. Ať žijí nikdy nekončící spiklenecké teorie! Snad se však podařilo trochu ozřejmit, že od konspirativních aktivit jsou na hony vzdálené.

Týdeník EURO 44/2009

Autor je spolupracovník redakce