Nejprve chci předeslat, že jsem byl a pořád jsem zásadně proti přímé volbě prezidenta republiky.

Ze systémového hlediska nutno konstatovat, že přímá volba odpovídá prezidentskému systému, v naší ústavně-právní struktuře působí naprosto cizorodě. Připomeňme si, že po celé dějiny novodobé demokracie byl a je český stát parlamentní, a nikoliv prezidentskou republikou. Nezájem o další hlasování Dalším minusem přímé volby je posílení syndromu "únava voličů" ze zvýšeného počtu voleb. Při prvních prezidentských volbách možno očekávat sice relativně vysokou účast, ale u těch dalších půjde rapidně dolů. Únava je násobena zamýšlenou dvoukolovostí prezidentských voleb. Takže mnohým lidem pak nezbude energie, v důsledku citované únavy z voleb, na důležitější demokratická hlasování, kterými jsou např. volby parlamentní či komunální. Jen naiva si může myslet, že více voleb znamená více demokracie. Přímá volba by snad dávala o trochu víc smyslu, pakliže by měl český prezident nějakou opravdu důležitou kompetenci. Jako právníka, působícího již jedenáctým rokem na brněnské právnické fakultě, měnapadá kupříkladu pravomoc vetovat zákony, kterou dnes hlava republiky (asi k velkému smutku Hradu) nemá a asi jen tak brzy mít nebude.

Jelikož jsem z jižní Moravy, resp. přímo z Brna, dovolil bych si také postesknout, že je škoda, že žádný z vážnějších kandidátů není z Brna či jeho blízkého okolí.

Nicméně když už přímou volbu máme, musíme se s ní smířit. Na rozdíl od některých jiných publicistů, politologů či čtenářů - např. Milan Bednář (LN z 29. srpna) - mi nevadí, že kandidují či o kandidatuře nahlas uvažují různé méně konformní osobnosti či dokonce "postavičky" - nechci je zde explicitně vyjmenovávat, abych jim nedělal další zbytečnou reklamu. Rozhodně jejich kandidaturu nepokládám za krok ke snížení naší politické kultury, pokud to v Česku vlastně ještě jde.

Obecně u tohoto typu voleb platí, že pokud kandidát myslí svou účast ve volbách vážně, tak se snaží programově posunout do středu, aby zaujal co nejvíce voličů. Přímá volba tak paradoxně pomáhá obrušovat hrany a umenšuje politické extrémy.

Přirozeně u některých zcela "extrémních extremistů" toto neplatí, ti řežou kampaň hlava nehlava s vědomím, že ve volbách stejně propadnou. Nicméně na tyto ultras pamatuje padesátitisícová hranice podpisů nutných ke kandidatuře. Padesátitisícový limit je, dle mého názoru, v prováděcím zákonu zcela správný.

Co získáme?

Takže jedno malé plus nám prezidentská volba možná přinese, částečnou kultivaci některých politických radikálů a radikálek. Nicméně celkově jsem pro návrat parlamentní formy volby prezidenta. Respektive mám trochu kacířsky za to, že v zemích, kde má hlava státu skutečné kompetence velice malé, a takovou je bezpochyby i dnešní Česko, je skoro jedno za pomoci jakých nástrojů se prezident volí.

Co získáme za půl miliardy až miliardu korun, které by přímá volba měla stát? Pro srovnání nepřímá parlamentní volba prezidenta nás stála "jen" statisíce korun. Akandidátku Janu Bobošíkovou jsme tam měli taky.

LN, 10.9.2012

Autor je právník a vysokoškolský pedagog