Zpráva, že ministr Pavel Blažek na čtvrteční schůzce s Pavlem Zemanem a dalšími představiteli státního zastupitelství setrval v odporu k jmenování Lenky Bradáčové na uvolněné místo vrchního státního zástupce v Praze a přišel s nápadem na vypsání výběrového řízení za účelem odpolitizování jednání, vyvolala smršť nesouhlasných projevů ze všech možných stran. Vzácně se mezi sebou shodli veřejní činitelé, kteří se v běžném životě nemohou vystát. Karel Schwarzenberg mu se svým kousavým humorem dokonce nabídl, že mu koupí zákoník. Nejlépe se k němu zachoval Pavel Zeman, jemuž ministr dělá potíže: aspoň se tváří, a možná si skutečně myslí, že jednání bylo nekonfliktní, ministr jmenování Lenky Bradáčové jednoznačně neodmítl, rozhovory budou pokračovat. Sama Lenka Bradáčová se vyjádřila, že jde o jednání mezi ministrem a nejvyšším státním zástupcem, které nebude komentovat.

Překvapený ministr se brání prohlášením na internetových stránkách ministerstva, v němž se uvádí, že…"navrhl, zda by k odpolitizování jmenování vrchního státního zástupce v Praze nepřispělo vypsání výběrového řízení. Pavel Zeman však vyjádřil pochybnost ryze právnické povahy, že se obává, aby takovýto postup – nepředvídaný přesně zákonem – neohrozil legalitu celého jmenování. To neznamená, že by ministr spravedlnosti Pavel Blažek zamítl návrh nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana na jmenování Lenky Bradáčové vrchní státní zástupkyní v Praze." se závěrem, že "řízení o jmenování vrchního státního zástupce v Praze … stále běží a ministr spravedlnosti o něm rozhodne v řádu týdnů."

Na obranu Pavla Blažka se pohotově postavili zhrzení odpůrci Pavla Zemana, jeho předchůdkyně Renata Vesecká a zapuzený bývalý náměstek NSZ Zdeněk Koudelka, "ústavní expert" odmítnutý Senátem jako kandidát na funkci ústavního soudce, kteří obhajují přípustnost výběrového řízení. Nic jiného se ovšem od nich nedalo očekávat.

Postavil se za něj také předseda vlády Petr Nečas, který shodně s Pavlem Zemanem poukázal na nekonfliktní vyznění čtvrtečního jednání. Byl to ovšem právě on, kdo nahrál politizaci řízení o obsazení funkce vrchního státního zástupce v Praze tím, že vysvětlil spiklenecký způsob odvolání Jiřího Pospíšila nevěrohodným způsobem, a otevřel tak cestu k vyslovení podezření, že skutečným důvodem byla snaha ODS nebo jeho osobně zabránit jmenování Lenky Bradáčové.

Připadá mi, že všichni účastníci trapné komedie kolem obsazování místa vrchního státního zástupce v Praze spadli z Marsu a hojí si své bolístky na úkor postiženého úřadu a tím pořádku ve státě.

Vrchní státní zastupitelství v Praze je z hlediska praktického výkonu předsoudní fáze trestního řízení nejvýznamnějším úřadem v zemi. Od března 2011, kdy Pavel Zeman návrhem na odvolání zpochybnil postavení Vlastimila Rampuly, chybí ve vedení úřadu pevná ruka. Je to krizový stav, jehož rychlé ukončení je ve veřejném zájmu.

Renata Vesecká i Zdeněk Koudelka mají pravdu, že Pavel Zeman by mohl vypsat výběrové řízení. Jeho výsledek by samozřejmě pro něj byl pouze pomocný, jeho výsledkem by nebyl vázán, monokratický princip navržení vrchního státního zástupce nejvyšším státním zástupcem by nebyl narušen. Ale Pavel Zeman by musel být neodpovědný, kdyby teprve po rozhodnutí Městského soudu v Praze o platnosti odvolání Vlastimila Rampuly začal přemýšlet, kým obsadí uvolněné místo, a teprve by vypsal výběrové řízení. S jistotou můžeme předpokládat, že již ve chvíli, kdy poslal Jiřímu Pospíšilovi návrh na jeho odvolání, začal vybírat nástupce. I to je výběrové řízení svého druhu, byť probíhalo neveřejně, pouze v hlavě nejvyššího státního zástupce. Jeho postup je ale z hlediska zákona naprosto nezpochybnitelný.

Když se v roce 2010 vrátil na ministerstvo spravedlnosti Jiří Pospíšil, začal bouráním rozhodnutí Daniely Kovářové. Např. zrušil tendr na dodavatele zařízení pro výkon domácího vězení. Díky tomu nejsou náramky, soudci odmítají ukládat trest domácího vězení, přeplněnost věznic se zvyšuje. Zrušil udělování skleněné medaile "Bene meritum" - levného nástroje pozitivní motivace soudců a státních zástupců. Galerii fotografií předchozích ministrů nechal nedůstojně přemístit ze "síně slávy" na chodbu. Zajel na Nejvyšší soud ČR, kde vzal zpět stížnost pro porušení zákona ve prospěch ods. Josefa Blažka a Rudolfa Tesárka, ač již bylo nařízeno veřejné projednání. Odsouzení se pak rozhodli zůstat v Thajsku, kde se zotavovali z "ozdravného pobytu ve vězení". Označil několik neprojednaných stížností pro porušení zákona za "kontroverzní", ač neznal příslušné trestní spisy. Soudci je pak všechny zamítli, ač většinou Daniele Kovářové vyhovovali. Žádný z předešlých 24 poválečných ministrů spravedlnosti neopravoval rozhodnutí svých předchůdců.

Pavel Blažek se ve věci obsazování Vrchního státního zastupitelství v Praze chová obdobně. Jiří Pospíšil připravoval spolu s Pavlem Zemanem jmenování Lenky Bradáčové. Nemohl je dokončit, protože v kritickou dobu byla v zahraničí. Bylo na Pavlu Blažkovi, aby jmenovací proces završil, nikoli aby narušil jeho kontinuitu. Řeči o tom, že nese odpovědnost, jsou prázdné fráze: z pozice ministra nemá prakticky žádnou možnost zasahovat do činnosti vrchního státního zástupce, který je přímým podřízeným nejvyššího zástupce, jenž za něj odpovídá. Jeho jmenovací pravomoc je pouze pojistkou proti jmenování zjevně nevhodného uchazeče, k jejímuž použití zde není důvod navzdory všemu špatnému, co média o Lence Bradáčové píší. Naopak je důležité, aby na křesle vrchního státního zástupce seděl člověk "kompatibilní" s nejvyšším státním zástupcem, k jehož nejbližším spolupracovníkům bude patřit.

Není žádný důvod, proč by místo vrchního státního zástupce v Praze mělo zůstat neobsazeno ještě několik týdnů, když úřad strádá rozviklaností řízení již déle než rok a nejvyšší státní zástupce si vybral Lenku Bradáčovou, s kterou je dohodnutý na spolupráci. Každý další den průtahů poškozuje stát, tedy daňové poplatníky, kteří si neplatí předsedu vlády a ministra proto, aby škodili.

Je pravda, že řízení o obsazení místa vrchního státního zástupce v Praze se stalo pro některé politiky záminkou k nevhodným politickým hrátkám, které by měly rychle skončit. Vyniká v tom TOP 09, která ve sporu vidí skvělou příležitost k předvolebnímu "okopávání kotníků" koaličního partnera. Není ale jiné východisko než politikům tuto hračku vzít bleskovým jmenováním Lenky Bradáčové. Jiným způsobem nelze ani podat důkaz o tom, že ODS, která jako jediná její jmenování otevřeně nepodporuje, myslí vážně mantru o nutnosti zajištění nezávislosti státního zastupitelství na politických vlivech. Zatím to vypadá tak, že státní zastupitelství smí být nezávislé jen v míře, která vyhovuje "vedoucí straně", stejně jako tomu bylo před Listopadem.

Politici měli možnost uplatnit svůj vliv při výběru nejvyššího státního zástupce. Přes práh jeho pravomoci nesmí překročit.