„Já vedu rozhovory a ať si je každý odposlouchává, jak chce. Když si je člověk jistý, že nic nespáchal, tak mu to může být jedno.“ Takhle předloni reagoval tehdejší policejní ředitel Jiří Kolář na otázku Mladé fronty, zda se nebojí, že ho rovněž někdo odposlouchává. Bezelstný výrok pronesený v souvislosti s legendární Kořistkovou kauzou dobře ilustruje současnou praxi, kdy policie tajně odposlouchává kdekoho, a nejen to: záznamy odposlechů podnikatelů, politiků i sportovních funkcionářů běžně unikají do médií, která je s chutí přetisknou či – v případě těch elektronických – odvysílají. Jiří Lábus s Petrem Čtvrtníčkem ze záznamu policejních odposlechů dokonce sepsali úspěšnou divadelní hru.

Ve zmíněné kauze Kořistka měly podle policie být odposlechy šéfa opozice s jeho nejbližším spolupracovníkem Markem Dalíkem korunním důkazem zločinu. Lehce překvapivé tak bylo, že jejich obsah zůstal tenkrát utajen. Až deset dní před volbami dochází „anonymní zásilka“ redakci internetového serveru Aktuálně. Konečně jsme se dočkali, ve chvíli nej(ne)vhodnější.

Nyní se rozbíhá debata o tom, která strana odposlechy pustila ven: Nebyla to náhodou sama ODS, která s poukazem na nový policejní únik může ukázat prstem na vládní ČSSD? Pravdou je, že zveřejněné záznamy ničí vinu neprokazují a pokud policie neměla v rukou nic lepšího, jenom to potvrzuje hypotézu, že se celá Kořistkova kauza zrodila na politickou objednávku.

Mnohem pravděpodobnější se přesto zdá, že za únikem stojí ČSSD, jež se v poslední fázi kampaně zaměřila na zpochybňování osoby Mirka Topolánka. Ve zveřejněném záznamu telefonického hovoru lídr ODS Dalíkovi oznamuje: „Stojím a padám s tebou.“ Na konci prohodí: „Já už jdu do metra… za chvilku mi skončí signál.“ Ani bych se moc nedivil, kdyby tři dny před volbami vyrukovala ČSSD s billboardem: Topolánku, vrať se do tunelu!

---

Poznámka redakce:
V červnu vyjde v nakladatelství Hejkal panu Danešovi kniha
České výpečky. Kronika let 1989-2005 v 17 obrazech
V povídkách známého novináře a publicisty vystupují jak osobnosti veřejně známé (s výjimkou prezidentů Havla a Klause ovšem nikoliv pod svými skutečnými jmény), tak fiktivní hrdinové, a politické události, které v tom kterém roce „hýbaly“ českou společností, se prolínají s každodenním životem a příběhy tzv. obyčejných lidí.

---

www.danes.cz