Na známé dno se propadají nejen naši politici, ale my bohužel s nimi. Kdo by si kdy pomyslel, že prezident naší země bude sprostě urážet jednoho z největších a nejstatečnějších českých intelektuálů minulého století. Proč? Proč jej napadl na základě lživého obvinění, proč na něj musel plivnout pro jeho údajný obdiv Hitlera? Navíc na mrtvého, který se nemohl bránit.

Co by asi napsal Peroutka o Miloši Zemanovi, bývalém členovi komunistické strany? Že jej fascinovala druhá největší totalita moderní historie vůbec? Víme ale, co napsal o Bohumíru Šmeralovi, který po celou dobu války označoval Masarykovu odbojovou činnost v zahraničí za projev senility a byl za to svými vlastními soudruhy po válce napadán a urážen.

Peroutka v prvním díle svého monumentálního díla „Budování státu“ (str. 519) o tom napsal: „Potkala ho i urážka nejtěžší. Svými odpůrci byl prohlašován za policejního konfidenta. Časopisy agrární strany několikráte slibovaly, že už brzo o tom podají důkazy, ale nikdy jich nepodaly. Snad se tu navalilo příliš mnoho potupy na jednoho člověka, aby se mohl nezatvrdit… Co položit bombu pod tento svět, který ho tak trýzní, ne sice bez jeho viny, ale přece jen krutě trýzní…“

Tušil snad Peroutka, že se mu dostane podobného obvinění? To jistě ne, ale přesto je podobnost obvinění zarážející. Policejní konfident, nesplněný slib, nepodání důkazu, neprokázání obvinění, absence omluvy – skoro se chce věřit, že mladým redaktorem oněch agrárních novin byl náš nynější prezident . Vždyť to nebylo poprvé, Zeman v červnu 1999 novinářům uvedl ekologa a publicistu Ivana Brezinu jako příklad zkorumpovaného žurnalisty. „Když si přejete nějaké konkrétní důkazy o korupci novinářů, dovolte, abych vám jeden dal,“ uvedl v roce 1999 Zeman Brezinovo obvinění z korupce. Před soudem se pak hájil tím, že to někde slyšel. Ale Ústavnímu soudu to nestačilo, a proto zrušil zamítavé rozsudky vrchního i nejvyššího soudu odmítající poskytnutí satisfakce, což zdůvodnil tím, že předávat „vysvětlení“ – formou pomluvy od někoho namísto osobní zkušenosti - je jednáním vyvolávajícím nárok na satisfakci. A premiér Miloš Zeman tehdy prohrál.

Rozsudek však Miloše Zemana nepoučil. Prokázal to při prezidentské volbě, kdy lež následovala za lží. Pro zjednodušení však považujme tuto množinu volebních lží za jednu velkou lež. A nyní Peroutka! Jeden z největších českých intelektuálních duchů minulého století. Jeho charakter nezlomilo ani věznění v nacistickém koncentráku, ani nabídky na propuštění za spolupráci. Po roce 1945 se postavil proti nové nastupující totalitě a hned po únoru 1948 byl zbaven funkce šéfredaktora Svobodných novin a z nich vyhozen. Je ironií osudu, že jej na tomto místě vystřídal oddaný komunista Jan Drda. Ten komunista Drda, který po 21. srpnu 1968 napsal na adresu sovětských okupantů: „Nedejte jim ani kapku vody…“

Komunisti by Peroutkovi jeho psaní nezapomněli – kdyby neodešel do exilu, tak by nepochybně stanul před soudem jako člen protistátní spiklenecké skupiny Horáková a spol. S Peroutkou by se asi jmenovala jinak – Peroutka a spol. Byl by popraven, nebo jen odsouzen na doživotí ? Přesto si prezident nadále trvá na svém a omlouvat se nehodlá, jak prohlásil před několika dny při diskusi s obyvateli Děčína, kde svoji lež ještě umocnil: „Chci upozornit, že jak Pavel Tigrid, tak Václav Černý, což jsou nezpochybnitelné autority, přisuzují Ferdinandu Peroutkovi onen výrok,“ řekl Zeman podle ČTK v Děčíně a zopakoval, že to považuje za selhání. Jestli Peroutka selhal, když „velebil“ Hitlera, neselhal Miloš Zeman, když v roce 1968 vstoupil do KSČ? Nebo selhaly jeho prognostické schopnosti, jestliže si myslel, že s „obrozenou“ KSČ bude zavádět socialismus s lidskou tváří? Opravdu může někdo z výšin Hradu, byť ve funkci sebevyšší, urážet a pomlouvat takové osobnosti, jako byl Ferdinand Peroutka? Jakou přezdívku si odnese do historie náš poslední prezident, který se zřejmě jen kvůli svému egu a nabubřelé samolibosti postavil nad Peroutku? Chtěl dokázat, že je lepším prognostikem než Peroutka ?

I já jsem se vypravil do Státní knihovny, abych si prostudoval Přítomnost z roku 1938 a mluvčím prezidenta tak hledaný článek jsem nenašel. Přesto, že prezident dal, jak řekl, díky své fotografické paměti vodítko – je na levé spodní straně stránky.

Hledání ztěžovala skutečnost, že jsem ale nacházel Peroutkovy další a další zajímavé články, takže jsem více četl, než hledal. Pamatuji se na jeho nedělní promluvy ze Svobodné Evropy. Byl to vždycky pro otce a mě (jak jsem rozum bral), svátek. Večer po 21. hodině musel otec být doma a nikdo ho nesměl rušit, když si z vrčení rušiček vylaďoval jeho hlas. Pak ho od roku 1958 deset let poslouchat nemohl – v kriminále neměl rádio. Přišel na svobodu v pátek a v sobotu večer už zase ladil. Ferdinand Peroutka byl takřka členem naší domácnosti, i když k nám chodil jen v neděli večer.

I kdyby se však onen článek s nadpisem „Hitler je gentleman“ našel, pak by záleželo na jeho obsahu. Dovedu si představit i několik variant pokračování nadpisu „Hitler je gentleman...“ - „... myslelo si mnoho Němců, než jejich vůdce začal vznášet své agresivní požadavky…“, nebo „Hitler je gentleman“ - „... myslí si mnozí angličtí politici, kteří své sympatie pro Německo a dnes i pro nacismus nikdy neskrývali“…a tak bychom mohli pokračovat. Napsal snad Peroutka článek „Hitler je gentleman“ s pokračováním, „… je přesvědčena většina našich spoluobčanů odmítajících politiku Beneše a přiznávajících oprávněnost Hitlerových požadavků“? Co chtěl pan prezident nadpisem článku vlastně naznačit? Zradu Peroutky nebo jeho zbabělost? Pamatuje-li si pan prezident nadpis, mohl by si pamatovat i něco z toho, co bylo pod nadpisem.

Myslím, že nejlepší odpověď najdeme zase jen u Peroutky. Pavel Kosatík ve své knize „Ferdinand Peroutka, pozdější život (1938-1978)“, cituje Peroutkova slova po politické sebekritice básníka Miroslava Holuba v roce 1973: „Jeho prohlášení chceme vystavit za odpudivý příklad, jak člověk nejen si namočí nohy, nýbrž namočí se celý, skočí do toho po hlavě… I v kapitulaci může zůstat kapka důstojnosti. I tu platí všeho s mírou…“

Domnívám se, že tato míra by měla platit i pro našeho prezidenta, když už má neodolatelnou potřebu napadnout Ferdinanda Peroutku. Jsem zvědav, kdo bude jeho další obětí. Je to už pokolikáté, kdy Miloš Zeman mluví nepravdu o jiných. Z pohledu trestního práva je vlastně speciálním recidivistou, a proto by i zde mělo platit známé lidovecké heslo: „Třikrát a dost.“