Ejhle, z očekávané měsíční pětistovky by rázem bylo nějakých dvanáct stováků. Protože jsem se nikde nedočetl, kde se tenhle rozdíl v rozpočtu projeví, zůstávám opatrný. Je to návrat k zatím platné změně zákona, která současně výrazně snižuje odpočty a tím ve skutečnosti části zaměstnanců daně zvyšuje? Pak by se můj celkový efekt blížil cca k nule a vydělali by na tom pouze občané s hodně nadprůměrnými příjmy. Horní pásmo příjmů nad čtyřnásobkem průměru je dnes zdaněno luxusními patnácti procenty, tak ještě o šestinu dolů! Nižší daň už má jen DPH na chleba.

Pro srovnání, pracovní síla zaměstnance je lineárně zatížena cca 50 %, zatížení živnostníků se blíží 40 % a ulevují pouze daňové odpočty. Logika argumentace – když jsme řekli, že musíme snižovat daň v oblasti daní, tak místo toho nemůžeme snižovat daň v oblasti „pojistného“, se nebezpečně blíží argumentaci odborů. Nebyl to kdysi Vlastimil Tlustý, který prosazoval návrh, aby na výplatní pásce byla povinně superhrubá, aby každý viděl, kolik skutečně stát z jeho mzdy bere? Dneska se jeho argumentace blíží stejným odborářům, kteří proti jeho tehdejšímu návrhu vyhrožovali generální stávkou.

Zastropováním „pojistného“ vznikla zvláštní situace, kdy progresivní zdanění fyzických osob bylo ve skutečnosti nahrazeno zdaněním degresivním, navíc, v první příjmové skupině do výše čtyřnásobku průměrné mzdy diferencované mezi zaměstnancem a živnostníkem. Právě proto jsou doporučení kdekoho rozumného, vykašlat se na snižování daňové sazby a snižovat „pojistná“, což je proces, který všechny tři dnes uplatňované sazby sbližuje. Tlustého bazírování na snížení daně tuto diferenci naopak prohlubuje.

Vlastimil Tlustý oprávněně považuje daně a jim podobné nepříjemnosti za svoji doménu. Věnuje se jim od doby, kdy se přestal věnovat zemědělské transformaci a to je sakra dávno. Je tedy ode mne dost troufalé, když mu zkusím doporučit, aby se v tomto oboru zkusil věnovat například představě MF o reorganizaci daňové správy, která sice na jednu stranu prohlašuje, že slučuje berňáky s celníky – aby jim ovšem pod úrovní společného ředitelství ponechala dvě samostatné územně nekompatibilní struktury. Také racionalizuje územní rozložení finančních úřadů – aniž respektuje strukturu krajů a obvodů obcí s rozšířenou působností. Tam se může poslanec opravdu vyřádit, odborně i prostým selským rozumem a zabránit mnoha budoucím nepříjemnostem.

Další věcí pro ostříží oko odborníka je záměr na integraci daně a „pojistného“. Již na úrovni sloučení výběru jsou záludné místa, nemluvě o vnitřním mechanismu běhu veřejných financí. O této racionalizaci mluvil nejen Vlastimil Tlustý, v záchvatech upřímnosti ji byli schopni připustit dokonce i socialisté. Není tady problém v tom, že tento složitý, ale nutný krok ponese podpis Kalouska, nikoli Tlustého?

Musím se tedy nakonec opravit. Tlustý mne svým návrhem nepotěšil. Ale má docela dost šancí, aby to ještě zkusil.