On to dneska nikdo nechce říci nahlas, ale praxe ukázala, že systém řízení země formou krajských uspořádání byl cestou do pekel. Byť to na první pohled není zcela viditelné. Naši maličkou zemičku jsme rozdělili na 14 krajů, jejichž aparáty bobtnají ze dne na den. Tragédií systému je i politické uspořádání. Vedle sebe existuje veřejná správa (dnes velice mocný úřednický aparát krajů) a zastupitelský systém (krajští zastupitelé). To nemůže nikdy fungovat, zejména v situaci, kdy nejsou členové krajských orgánů (rada, zastupitelstvo) ochotni sundat před závažnými jednáními stranická trička. Což je vždy ke škodě kraje jako takového.

Ze všech našich krajů je například kraj Moravskoslezský sice největší a nejpočetnější, leč také nejproblematičtější. To, že například těžba uhlí nemá perspektivu, je dostatečně známo již mnoho let.

Takže vůbec nejde o to, do kterého roku bude těžit uhlí Důl Paskov. Jde o to, že těžba uhlí v tomto kraji je logicky odsouzena k zániku. Miliony sem, miliony tam nejsou řešením. Současný stav je neperspektivní a sebevětší investice vedoucí ke zmírnění sociálních dopadů souvisejících s útlumem těžby kraji nepomohou. K tomu zákonitě dojít musí.

Základní otázkou je to, zda můžeme havířům nabídnout alternativu. Ta by mohla spočívat mimo jiné například v tom, že poměrně slušná technická zařízení na povrchu šachet by se mohla stát základnou pro rozvoj místního drobného podnikání bývalých horníků. Například nejrůznějšími formami družstevního a sociálního podnikání. Což je pro krajské zastupitele (i pro lidi ve vedení státu) cesta do neznáma. Pokud by chtěl někdo tuto vizi zpochybnit, tak bych mohl z vlastní zkušenosti uvést, že havíř je člověk, který si ví v mnoha obtížných situacích velice dobře rady. Stačí, aby mu byl poskytnut impuls a pochopitelně i ekonomická podpora.

Nedávno se jedna moje známá zúčastnila v Ostravě tzv. rekvalifikačního kurzu týkajícího se počítačové gramotnosti. Dostala se tam jako zaměstnaná, v touze zvýšit si kvalifikaci. V tomto směru byla ale jediná. V kurzu se potkala s lidmi, kteří v něm byli již po několikáté. Smyslem kurzu byla výuka dovedností, o něž není v kraji zájem. Jenže jeho účastníci musí tuto zbytečnou "rekvalifikaci" absolvovat, neboť je to podmínkou toho, aby mohli brát i nadále podporu v nezaměstnanosti. Vydělávají na tom pouze organizátoři kurzů, jimž úřad práce platí veškeré náklady (mnohdy pořádně přemrštěné), avšak zaměstnanost tento způsob rekvalifikace nezvýší. Mimochodem, předmětem "rekvalifikace" tohoto kurzu byla práce s programem, který jinak stojí okolo čtyřiceti tisíc korun. Ani jeden z účastníků této rekvalifikace neměl tento program k dispozici. Na co takový kurz je, je na bíledni.

Moravskoslezský kraj není pouze krajem havířů. Plnou jednu třetinu jeho rozlohy tvoří například Bruntálsko. Oblast zase jinak specifická. Kdysi (tedy za první republiky) tento region dokázal uživit přibližně o jednu třetinu více obyvatel, než má dnes. Nezaměstnanost je zde katastrofální. Podobně jako na Teplicku, Mostecku, Ústecku a já nevím kde jinde. Není divné, že jde výhradně o pohraniční okresy? Nemusí jít pouze o ně. Když míjím v Opavě trolejbus, na němž je uvedeno, že byl pořízen z prostředků EU, trochu mi to přijde líto. Opava je právem bohatým městem, které rozhodně nepotřebuje evropské prostředky na nákup trolejbusů. Jenže součástí okresu Opava je například Vítkovsko, kde jsou sociální poměry ještě horší než na Bruntálsku či na Teplicku. Ovšem žadatelé o podporu z evropských fondů nemají status potřebných, protože celkově je Opavsko OK. Jak tedy rozdělujeme evropské dotace? Odpovídají původnímu záměru pomoci ekonomicky slabším regionům?

Čert mě může vzít, když sleduji, jak se kraj "vlamuje" do rozvoje turistického ruchu. Což mu dle zákona vůbec nepřísluší. A tak jsme obtěžováni slogany ve stylu "jak šmakuje Moravskoslezsko", které jsou navíc doprovázeny vydáváním knih placených z prostředků kraje, které vůbec, ale vůbec nic neřeší. Úředníci neumí řešit rozvoj turistického ruchu a obrovské náklady spočívající s účastí kraje na veletrzích cestovního ruchu jsou veřejným vyhazováním peněz. Namísto toho, aby se kraj obrátil na neziskové organizace, jichž je v regionu s dostatek, a dobrých.

Naprosto nelogickým aktem je, když Ostrava dává žalobu na český stát, který má snad nést odpovědnost za znečištění ostravského ovzduší. Ono v tomto smyslu nejde o znečištění ovzduší pouze v Ostravě, ale třeba už i v Beskydech. Jenže to není na první pohled vidět. Přitom jde o žalobu zcela nesmyslnou. Nechť se kraj (i město) vzdá výnosu z daní znečisťovatelů a zakáže jim znečisťovat. Což by bylo řešením, pouze počet úředníků by se radikálně snížil. Nebyly by na jejich platy prostředky. Takže řešení zde bohužel není a nadále budou přebývat zdravotně postižené děti v mnoha lokalitách Ostravy. Jako například v Radvanicích.

Ostravských paradoxů je nepoměrně více. Od jisté doby se o Jeseníky stará zpoloviny kraj Moravskoslezský a zpoloviny kraj Olomoucký. Proč tomu tak je, ví snad je bůh. Oba kraje zvou turisty na svoji polovinu Jeseníků a nejde pouze o pozvánky. Soustředěná péče o Jeseníky z jednoho místa by znamenala daleko více. Jenže vyprávějte to někomu, kdo respektuje, že "v Praze to tak někdo moudrý rozhodl".

Téměř v každém regionu tohoto "těžce zkoušeného kraje" zjistíte, že drtivou většinu nezaměstnaných tvoří absolventi škol, matky s dětmi (a hlavně samoživitelky), zdravotně postižení a senioři. Kdyby se stal tedy zázrak a do kraje přišel velice bohatý investor a otevřel novou fabriku, musel by zaměstnance dovážet. Pokud by nešlo o systém poněkud jiný. Je jím například sociální podnikání. Zkuste se zeptat nějakého moravskoslezského zastupitele, co to je. Proč by to také měl vědět. Od toho je zde stát, aby se postaral o horníky.

Jenže stát se o horníky postaral velice špatně, když jim například ani nenabídl v privatizaci byty, v nichž dodnes bydlí. Dobře, to se stalo, jak se na Ostravsku říká, "kejsi". Jenže bude následovat vůbec něco promyšleného?

Nebude. Protože přídavné jméno promyšlený je od slova myslit. A to nám v tomto kraji setsakramentsky schází.