Během dlouhých, tvrdých a místy nečistých povolebních jednání se zapomíná na to opravdu podstatné: budeme mít nekomunistickou, nebo komunistickou vládu? Stačilo málo a Česká republika se mohla vydat na cestu proti proudu času, pryč z logiky polistopadového vývoje.

Ve volbách varianta prokomunistického kabinetu neprošla jen těsně. Poté se jí drtivě postavila členská základna křesťanských demokratů. Stále přítomný stín KSČM je důvodem, proč jsou naše vyjednávání o nové vládě tak zdlouhavá a komplikovaná. Nejde tu totiž o pat mezi dvěma rovnocennými možnostmi. Je to buď, anebo. Buď budeme pokračovat v úspěšném (znovu)zapojování do struktur Západu, nebo s Paroubkem a Filipem učiníme otočku k Východu.

Velice mi záleží na tom, aby toto veřejnost chápala a pochopila. Nejde tu o nějaké běžné stranické půtky, dokonce ani jen o úřad premiéra. V sázce je budoucnost země, a to možná na dlouhá léta.

Co se týče aktuální pozice, KSČM se od ostatních parlamentních stran příliš neliší. Roste její politický vliv i ochota veřejnosti připustit její přímý podíl na moci. Problém je v tom, že tato vnější rehabilitace nastala bez vnitřní transformace strany. Komunisté podporují Castrův režim na Kubě, dynastický kimovský bolševismus v Severní Koreji, jsou spojenci levicových latinskoamerických radikálů typu venezuelského prezidenta Huga Chaveze, svou zahraniční (nikoli jen akceptovatelnou obchodní) politiku orientují na Čínu a Rusko. Proto stále představují hrozbu pro polistopadový vývoj, hrozbu bezpečnostní a zahraničněpolitickou. Je smutné, že taková komunistická strana má silného demokratického spojence.

Jiří Paroubek se nikdy nevzdal touhy vládnout s takto orientovanou KSČM. Činil tak před volbami, přihlásil se k tomuto spojenectví ve svém památném povolebním projevu, pokusil se je neúspěšně zpečetit minulý týden. Řada lidí se domnívá, že u dnešního předsedy ČSSD jde o "pouhý" cynický pragmatismus. Bohužel tomu tak není, za jeho spojenectvím s KSČM je opravdové porozumění založené na společně sdílených hodnotách.

Byl to Jiří Paroubek, kdo se snažil vymknout geografické i civilizační logice naší země a učinit z ní "vlajkovou loď Číny v Evropě". Byl to Jiří Paroubek, kdo měl velkou starost o to, aby "jednostranně" prozápadní ministr zahraničí Alexandr Vondra neproměnil jeho pracně budované vztahy s Čínou a Ruskem v "ruiny".

Sociální demokracie je samozřejmě stranou s nezpochybnitelnou euroatlantickou orientací a dlouhou prozápadní tradicí. Jsem si jist, že tyto dlouhodobé kolektivní hodnoty v ní nakonec převáží nad aktuálními zájmy jedinců. Nicméně dokud se tak nestane, jsem jako předseda vítězné strany a premiér povinen bránit nejhoršímu. Není možné dohodnout se na čemkoli s ČSSD, dokud za ni bude jednat předseda, který se nevzdává myšlenky spoluvládnout s nereformovanými komunisty. Chci splnit předvolební sliby Občanské demokratické strany i mé osobní. Ještě důležitější je okamžitě ukončit období bezvládí a dát zemi vládu s mandátem z voleb.

Ale úplně ze všeho nejdůležitější je bránit stále reálné hrozbě návratu komunistů k moci. To pokládám za svůj hlavní státnický úkol, za úkol, který stojí vysoko nad jakýmikoli stranickými či osobními zájmy.

MfD, 5.9.2006

premiér ČR a předseda ODS