Tak se nám sešli přátelé. Tedy ne naši přátelé, ani nějací facebookoví přátelé, ale přátelé jaksi sami mezi sebou, v partě zvané ČSSD. Člověku, jehož dávní předkové kdysi za Rakouska pomáhali zakládat Českou sociálně demokratickou stranu, se chce částečně smát a částečně plakat. Když tu sešlost v Olomouci viděl.

Chyběl, jak si všichni všimli, supernormalizační borec Paroubek, jehož politickým cílem byla jakási obdoba maďarského gulášového socialismu pod vedení soudruhů z Raje a který vsadil na nostalgii po dobách, kdy to sice za moc nestálo.Ale všichni si zase byli rovni - tedy s výjimkou kámošů a přátel Paroubka z okolí vexlu, bonů, laciných děvek, řezníků, zelinářů a zlodějských profízlovaných taxikářů. Ti si byli rovnější.

A bylo jich dost, ne, že ne, těch nostalgiků po autobusových zájezdech do Bulharska, nákupech v NDR, pracovní době prospané v různých kutloších anebo za otevřenými křídly skříní v kancelářích. Ale nebylo jich dost na návrat do totáče. Ani když hudl Michal David. A to jsou ty jeho písničky - Rejžek by řekl „odrhovačky“- dodnes velice populární. Ovšem ta poslední, co složil pro Paroubka, to byl tedy propadák. Kde je doba, kdy národ okouzleně čučel na televizi a na mladý holky, jak pobíhají a cvičí a všichni si zpívali „Poupata“. Snad by si dneska už jen paroubkovci mohli zadeklamovat levicového básníka: “ … sbohem mé naděje, nic vám už nezbude….. sbohem a šáteček, vyplň se osude.“

Čekal jsem, co ČSSD udělá, ale že se její vedení úplně zblázní, to mne nenapadlo.

Ta jakoby nová parta kolem Sobotky se nejen vybodla na oranžové šátečky, ale i na reálný normalizační socialismus. Vyrazila vpřed …. někam směrem k maoistickému polpotismu a zhrzeným nadějím bývalých západních osmašedesátníků, kteří tak, ale tak milovali Maa a jeho revoluční skoky. Jako hlavní ideology si pozvala supersoudruhy Václava Běholhradského a Jana Kellera.

Kdo nevěří, co je to za excentrická politická esa, nabízím třeba názvy a ukázky „zásadních děl“ Bělohradského. Třeba: Postkomunistický manifest(2009), Poučení z krizového vývoje (ať už dopadne jakkoli) (2001), Proč nejsem antikomunistou(2009), v které tvrdí: "Morálka (v dnešní naší společnosti po roce 1989) je tu jen jiné slovo pro sebezotročení jednotlivce."To fakt není názor z obyčejného komunismu. To je trockismus začátku 21. století!

V eseji Být vlastencem Západu? to mydlí Běhohradský hlava nehlava. Říká například: “Ideologové ´střetu civilizací´, obhájci neokoloniální války v Iráku, nepřátelé multikulturalismu v Evropě a všichni bojovníci za nadřazenost západní průmyslové civilizace kritizují evropské intelektuály za to, že nejsou ´vlastenci Západu´, že nepodporují boj za hodnoty, které jsou Západu vlastní. Tak například kardinál Ratzinger, prefekt Kongregace pro nauku víry (dříve Svatá inkvizice), prohlásil nedávno, že Západ je obětí ´patologické nenávisti k sobě samému´, že ´si neváží už sebe sama a ze svých dějin vidí už jen to, co je odsouzeníhodné a ničivé´. …" No, tak pod toto tvrzení papeže bych se i já podepsal a jak se zdá i čím dál tím větší část obyvatelstva Evropy. Bělohradský pak pokračuje:

„Z amerických médií se k nám valí nabubřelá rétorika neokonzervativců, zvaných neocons, propagujících zásadu, že každá okupace armádou USA je osvobozením, americká hegemonie je dobrem pro svět, globální kapitalismus pod kontrolou Světové banky a Mezinárodního měnového fondu je ´objektivní morální řád´, který odmítají jen náboženským fundamentalismem či třídními zájmy zaslepení teroristé."

Kdo je gramotný, ví, že pan Bělohradský lže. Nikdo nikde, najmě v USA, ani za Bushe, netvrdil, že americká hegemonie je dobrá pro svět a že „každá okupace„ armádou USA je osvobozením. Američanům se moc nechce být světový hegemonem – proto volili Obamu, a chtěli by raději domů. Ti, kdo dosti zoufale volají na Američany, aby neodcházeli, nejsou sice žádní rytíři bez bázně a hany, ale zato nepodřezávají v televizních přenosech lidem krky, nevyvrtávají celým „nevhodným“ rodinám přenosnými vrtačkami díry do hlavy, nevyhazují lidi na tržištích do vzduchu. Pan Bělohradský, ta modla části našich intošů, je při podrobnějším čtení jeho díla jako geniální mozek, který se nenápadně přehoupl k nápadnému šílenství. To dokazuje třeba závěr jeho eseje: “Vidím v televizních zprávách francouzské dívky islámského vyznání pochodovat ulicemi Paříže na podporu svého ´práva na stud´ neboli práva nosit ve škole šátek na hlavě. Bráníme to, co je Západu vlastní, když jim to zakazujeme? Vzpomínám si na podobnou kauzu - na zoufalý boj některých mých spolužáků za právo nosit dlouhé vlasy i ve škole.“

Není-li někdo schopen pochopit rozdíl mezi tím, že nám esenbáci stříhali vlasy, protože jsme byli zkažená mládež a „máničky“, a mezi islámským šátkem, tedy veřejným přiznáním k náboženství veřejně deklarujícímu, že „křižáky“, tedy naši civilizaci, je nutno zničit – a prakticky nám to atentáty, vraždami a terorem ukazuje - musí mít někde v hlavě nějaký „šlus“. Nějakou chybičku. Nechci být příliš osobní, ale zeptal jsem se odborníka, co si o těchto úvahách dotyčného filosofa myslí. Odborník se domnívá, že mohou ukazovat poruchu osobnosti, chorobný nebo nenormální vztah k sociálnímu prostředí projevující se nepřizpůsobivostí, odmítáním sociálních norem a hledáním viny v okolí.

Máte-li sílu, přečtěte si něco od Bělohradského, klikněte sem, abyste věděli, kým a čím se chce inspirovat Sobotkova ČSSD.

Dalším ideologickým guru, kterého povolal Sobotka na sněm ČSSD, je vysokoškolský učitel prof. PhDr. Jan Keller, CSc. , sociolog, publicista, environmentalista. Protože je méně známý, snad několik informací. Hlásí se k levici. Dle Wikipedie. Správně by tam mělo být, že pan Keller se nejprve hlásil a byl členem normalizační KSČ, viz jeho práce „O povaze sociální reality: Soubor textů ke kritice nemarxistické sociologické teorie“ (Keller, Jan, 1987) a Sociální jednání z hlediska marxistické sociologie (Keller, Jan, 1988). Což jsou dokonalá normalizační dílka vhodná do každé knihovničky komunistického nostalgika po normalizaci.

V 80. letech absolvoval studijní pobyty na univerzitách v Bordeaux, v Aix-en-Provence a na pařížské Sorbonně. Po studiích ve Francii, ale pro jistotu až po roce 1989, se však stal významným zastáncem militantního enviromentálního levičáctví. Jen pro ukázku - Keller například zavrhuje automobil, viz článek Svoboda vpletená do kola, kde se zamýšlí „nad mýtem o automobilu jako zprostředkovateli svobody“. Celkem lacinou konstrukcí pak dochází k fantasmagorickému závěru, že "Pokud by byla tato argumentace pravdivá, plynulo by z ní, že dovršením lidské svobody může být jen planeta pokrytá od obzoru k obzoru tlustou vrstvou asfaltu.“ Je to autor mimořádně plodný a jeho díla jsou obdivována jeho přáteli, jako jsou militantní humanrightisté, feministky, ekologisté nejtvrdšího jádra atd. Výrazně jej třeba pochválil třeba soudruh Josef Heller (člen ČSTS ÚV KSČM), který vysoko ohodnotil na stránkách SDS -Strany demokratického socialismuknihu Jana Kellera „Tří sociální světy. Sociální struktura postindustriální společnosti“ (SLON, Praha 2010) cituji : Chtěl bych v úvodu výrazně prohlásit, že zmíněná publikace Jana Kellera pronikavě obohatila chudičké portfolio levicově orientované literatury a představuje podle mého názoru další kvalitativní skok v odborném i názorovém vývoji osobnosti autora…Autor zde nejen dokázal překročit meze současné sociologie konec konců ovládnuté ideologií buržoasie (před listopadem i minulé vládnoucí třídy řídícího aparátu) a říznout hluboko do ledví současného kapitalismu … viz zde. Taková pochvala od kovaného soudruha jistě potěší, že .

Sám Keller pak uvádí, že spolupracuje zejména s hnutím Duha a Greenpeace a je členem redakce časopisu Poslední generace. Zkuste si jej najít na netu, není to jednoduché, ale „to si počtete“.

Na poslední ideové konferenci se dle většiny našich novinářů nic zvláštního neudálo. To je zvláštní názor. Dosavadními většinovými voliči ČSSD byly osoby, z jejichž duševního obzoru si dělal na netu nick „Kačeci tlamička“ srandu příspěvkem vyjadřujícím jejich myšlení v nadsázce takto: “Zločinecka ODStb se nestydi že tady umírají naše matky v porodnicích. Děti na ně čekají doma, hladové a zmrzlé. Nejlepší dcery a synové národa, voliči čssd, postávají hladoví před fabrikami, žmoulajíc pokorně kšiltofky v ruce a prosí tlusté fabrikanty o práci. Matky na polích zasévají úrodu bosé, aby ji v zápětí keťasové a kulaci z ODS vykšeftovali za drahé kožichy a zlato na Burze. A na chudé, inteligentní a moudré voliče sociální demokracie nezbydou ani ty drobky.“

S těmito voliči ČSSD, co takto přemýšlejí, to Paroubek projel. Jen mezi voliči 30%, ale nestačilo to. Takže Bohoušek Svoboda, liška podšitá, hledal, kde by sehnal těch cca 5-7 %, co by potřeboval (spolu s KSČM, jako věrným druhem v parlamentu) k vítězství.

Odvrhl tedy pro zjevný odpor značné části národa stále poněkud upoceného a pupkatého Paroubka, který i v obleku od Sandro Pozziho nebo Hugo Bosse vypadá jako v tesilu z NDR. A byl hnusný všem těm mladým intošům, co nosí trika a dredy, lezou na komíny a nutí babky třídit odpad. Jsou to vlastně, uvědomil si Sobotka, ti praví voliči těch pravých zelených, dnes mrtvé strany, co už dávno před našimi novináři i politiky zjistili, že Bursík není žádný ekolog. Ale firma „Bursík a společníci, spol. s r. o.“ pracující na zakázku. A Sobotkovi došlo, že tyhle romantické a v zásadě totalitní duše hledají novou Stranu a nového Vůdce. Není jich mnoho, ale když se spojí jejich lákání s vhodnou marxistickou hatlamatilkou podanou v obamovském balení, mohlo by jich být mezi mladými levičáky víc a to nějaká procenta může dát. Vždyť těchto „studentů humanitních věd“, kteří tak rádi mudrují o pomoci „ubohým pracujícím“ (sami však zásadně nepracují), je všude jak … jak nakáleno, že.

I rozhlédl se Velký Bohouš dále. A zjistil, že druhá skupinka opuštěných voličů jsou pehehovci-pravdoláskovníci. Intoši živící se v teplých kancelářích, kteří nikdy nevzali do ruky lopatu anebo kladivo, ale v podstatě po tom „kladivu a srpu“ stále silně touží. A taktéž chtějí hubou silně ochraňovat vykořisťované.

I sundal molitan z krbu, nasadil nová rovnátka, svolal konferenci a jako hlavní magnety pozval ony dva excentrické pány. Oba jistě s radostí přijali. Hvězda Bělohradského padá spolu s tím, jak jeho prognózy a katastrofické či nadšené líčení budoucnosti nevychází a nevychází. Pan profesor Keller nikde na obzoru nenachází žádné davy nadšených následovníků, kteří by pro ekologickou a morální záchranu světa jako kdysi pod vedením Maa žili jen z hrstky rýže. Nechtějící a nechtějící pochopit sqělé myšlénky dotyčných superlevičáckých mudrců. Myšlénky získané, považte, přímo až z Francie!!! No, možná je to tím, že našinci nejedí moc rýži. anebo neumí tak dobře zacházet s motykou. Takovou, co s ní sekli ekologičtí a enviromentalističtí kambodžští marxisté zezadu do hlavy své nepřátele a tak je ekologicky a úsporně likvidovali. Holt, Česko je taková malá země, pro velké revoluce a myšlenky nevhodná.

Takže nové - tedy obnovené - vedení ČSSD vsadilo na to, že staří, nepříliš vzdělaní a bohužel také nepříliš „tahaví“ voliči jim zůstanou, protože ti intošské bláboly dotyčných filosofů stejně číst nebudou. Jako nečetl nikdy Marxův Kapitál žádný čekista, estébák, buďonovec, ale myslím ani členové těch různých komunistických ústředních výborů. Ale že jim na lákadlo odkrývání, co jsou (cituji) "falešné obrazy sociální struktury tzv. postindustriální společnosti. Jejich společným znakem byla představa o zmizení či alespoň zmírňování podstatných rozdílů mezi společenskými skupinami",což s prý pochopitelně nepotvrdilo a blé, blé, blé. Takže tímto ptydepe pak přibudou noví mladí „sociálně cítící“ voliči, třeba ti, co po nich házeli minule vejce.

Sobotka se pokusil udělat zásadní obrat ve směřování ČSSD. Mohl by mu do příštích parlamentních voleb vyjít. Takže by mohli získat okolo 35% hlasů. Spolu s komunisty a pár „nezávislými“ pak dokonce většinu. Takže, ještě si myslíte, že se v Olomouci nic nestalo?

A z hlediska naší země a dalšího vývoje ČSSD? V čele se Sobotkou, superlevičíckými ideology a za zády směsku neúspěšných, ublížených a změnami unavených promísených s mladými radikálními „marxisty“ – tedy spíše maoisty a trockisty? Tak to snad raději toho Michal Davida. Co ty na to, Jyrko?