Ne, že bych z toho měl radost.
Nejprve bych chtěl říci, že naprosto souhlasím s názorem pana prezidenta, pana premiéra a všech ostatních politiků komentátorů, kteří jsou znepokojeni kulturou odposlechů, fízlování, úniků informací a udavačství. Vadí to i mně, vadí mi to velmi a vadí mi to dlouho.
Je tu ovšem i tentokrát velmi důrazné ALE.

Všechny tyto popsané ohavnosti nejsou ničím jiným než symptomem stavu společnosti, v kterém se nalézáme kvůli tomu, že dlouhodobě neřešíme problémy naší politické scény. Z toho, co jsme zpočátku vnímali jako přechodné drobné vady na krásné tváři naší demokracie, se staly zhoubné a velmi ošklivé nádory. Dnes už jsme v situaci, kdy se mnozí z nás ptají, zda je nemoc ještě léčitelná. Rozhodně není léčitelná tím, že zavřeme oči a předstíráme, že žijeme ve krásném světě, jehož hlavním a jediným problémem jsou ty odposlechy.

Říci jednoduše, že svět odposlechů, fízlování, úniku dokumentů a vydírání není mým světem, a proto se o obsah uniklých informací nestarám, je asi tak stejné jako říkat "Václav Klaus není mým prezidentem", "Tato vláda není mou vládou", nebo "Václav Havel není mým letištěm". Václav Havel se usnesením vlády letištěm stal a Václav Klaus je naším v řádné volbě zvoleným prezidentem. Vláda, i tak nepopulární jako ta současná, je naší legitimní vládou. V poslanecké sněmovně a senátu nesedí nikdo, kdo by neměl mandát posvěcený hlasy voličů, dokonce i těch, kteří se dnes od nich distancují a volají po jejich hlavách.

Kultura fízlování, vydírání a odposlechů, ať se nám líbí nebo ne, se stala nedílným komponentem naší politiky. V tomto prostředí žijeme. Zavírání očí a předstírání, že nás nezajímá realita, ale jen jeden z jejích odporných symptomů, fakt, že unikají dokumenty a informace z legálních i nelegálních nahrávek, na tom nic nezmění. Informace je venku, škoda je nadělaná. Pokud se komukoliv nelíbí její obsah, neměl by před ní zavírat oči, měl by se ptát, zda je informace ověřitelná a důvěryhodná. Tím, že o ní premiér, prezident a další politici prohlásí, že je nezajímá, a odmítají se jí zabývat, jí bohužel, kvůli u nás vládnoucímu společenskému marastu, na kterém má stále rychle rostoucí a dnes již obludný objem odposlechů a úniků informací bezesporu významný podíl, dávají v očích veřejnosti punc věrohodnosti a znevěrohodňují naopak sami sebe.

Poprvé v historii máme politickou stranu vytvořenou na základě plánu soukromé bezpečnostní agentury na ovládnutí politického prostoru. To není nějaké nové odhalení, víme to přinejmenším od doby, kdy plán jejího zakladetele vyplul, opět díky těm únikům, na veřejnost. Zapřít to nešlo, bylo to jen "vysvětleno" tím, že nešlo o obchodní plán, byl míněn jinak a tuto formu dostal jen proto, že byl psán pro informaci partnerům, budoucím politikům Věcí veřejných, ze světa byznysu.

Vít Bárta operuje ve vysoké politice přesto, že jeho firma ABL byla namočena ve sledování politiků jeho partnerské strany, ODS, i po tom, co lhal svému koaličnímu partnerovi, předsedovi ODS Nečasovi, že to není pravda.

Financování Věcí veřejných se stalo otázkou po tom, co unikly informace, že není vše čisté a veřejné. Miroslav Kalousek, ministr financí, oznámil před rokem, že Finanční analytický útvar (FAÚ) ministerstva, který se věnuje odhalování nezákonných finančních operací, věc financování Věcí veřejných vyšetřuje. Vyšetřuje stále a zdá se, že vyšetřuje důkladně. Svědčí o tom to, že vyšetřuje již rok, a svědčí o tom i rétorika ministra Kalouska. Bohužel jen rétorika. Nové informace o tajemných "zahraničních" zdrojích Věcí veřejných nejsou informacemi ze soudní síně, ale z odposlechů a uniklých dokumentů. Věci veřejné jsou stále stranou vládní koalice a pokud se koalice rozpadne, nebude to proto, že by vyšetřování skončilo a jejich koaliční partneři, ODS a TOP 09, konečně řekli své finální jednoznačně DOST. Nebude to proto, že by jejich zmatenou činnost ukončila finanční či kriminální policie a justice. Bude to proto, že se Věci veřejné díky svému vzájemnému špiclování, odposlouchávání a chaotičnosti pod vedením svého "guru" Bárty a "předsedy" Johna rozpadnou samy. Bude to tak vyhovovat jak koaličním partnerům, tak opozici a dokonce i mediím.

Obchodní plán ABL, otázky jejího financování, otázky vzniku její politické odnože, Věcí veřejných, a role pánů Janouška a Hrdličky, tajné schůzky bývalého šéfa kabinetu primátora Béma a později vedoucího PR Věcí veřejných Tomáše Jirsy či spojení Věcí veřejných a Romana Jurečka již nejsou pro naše vyšetřovatele, politiky a media zajímavé. Jak se zdá, pro naše investigativní novináře je otázkou dne to, kde měla Kristina Kočí schovaný mikrofon (bylo to ve výstřihu pod šátkem) a co ještě nahrála. Vše se točí, pokud čteme český tisk, kolem toho, jak slečna Kočí v nahrávce močí na WC. Tak se ostatně označoval byt guru Bárty, kde se scházela nad lahvemi francouzského vína elita strany, aby rozhodovala o věcech, o kterých se její členové a příznivci mylně domnívali, že budou rozhodovat sami v internetových hlasováních. Otázkou je, kde tedy slečna Kočí vlastně nahrávala.

Vzpomínám si, jak se někdy v sedmdesátých letech projednávalo v kanadském parlamentu financování stavby Dempster Highway, sedmisetkilometrové cesty, která spojuje Dawson City na Yukonu s pobřežím Severního ledového oceánu. Jeden z poslanců, jehož jméno a stranu si bohužel nepamatuji, tehdy oznámil konflikt zájmů a odešel před diskuzí a hlasováním z jednacího sálu, protože bratranec jeho ženy v oblasti budoucí silnice obchodoval s realitami, jejichž cenu a tím i jeho provize by stavba silnice pochopitelně ovlivnila. Mně se to tehdy zdálo trochu přehnané.

U nás se ovšem nepřehání, a tak se podobné věci řeší daleko elegantněji.
Vít Bárta před rokem situaci v koalici vyřešil tak, že firmu prodal svému bratrovi. Jaképak konflikty zájmů a jaképak ovlivňování politiky soukromou bezpečnostní firmou. Pan Bárta přece již firmu nevlastní a nemá s ní nic společného. Jeho straně na to vláda svěřila ministrestvo vnitra.

Ještě čistší je ostatně jiná hvězda české nepolitiky, Roman Janoušek, přítel mnoha politiků a úředníků kteří měli na starost pražský územní plán.

Roman Janoušek je chudý jak kostelní myš. Veškerý majetek, který dosahuje, pokud již dávno nepřesahuje, miliardových hodnot, je majetkem jeho ženy a pan Janoušek by se, podle toho, co o jeho majetkových poměrech víme, měl ucházet o nějakou výpomoc ve formě sociální dávky. Jeho žena by si měla zažádat o rozvod. K čemu je geniální mladé miliardářce nějaký... "mazánek", který si musí přivydělávat na živobytí sháněním lyžařských bot pro své kamarády. A tak jakékoliv vyšetřování musí podle železných zákonů logiky české politiky skončit ve slepé uličce. Pan Janoušek nic nemá a jeho žena si s nikým netelefonovala.

Zcela jistě nemohl mít nic společného s geniálním nápadem na pořádání olympiády v Praze. O té se sice od začátku vědělo, že nikdy nebude, zvláště po tom, co za ni Topolánkova vláda odmítla dát finanční záruky, které jsou pro Mezinárodní olympijský výbor povinnou podmínkou, ale přesto se projekt valil dál, "malej" (šifrovací mobil) se žhavil hovory pana Janouška, magistrátního vedoucího odboru obchodních aktivit Ďurici, vedoucího odboru územního plánování Votavy vedoucího odboru městského investora Tomana a dalších pražských politiků a vedoucích úředníků magistrátu a další miliony korun byly proplaceny za zbytečné studie. Ti všichni, stejně jako pan primátor, byli čistě náhodou Janouškovi přátelé, zřejmě proto, že se rádi chodili opalovat do Žlutých lázní, a jejich telefonáty se rozhodně netýkaly záležitostí magistrátu, o těch pan primátor s přítelem mazánkem nikdy ani nemluvil. Ostatně ani Petr Gandalovič či Aleš Řebíček si již nepamatují, o čem to tenkrát s panem Janouškem tak často hovořili. Janoušek, Janoušek, kdo jen to je...?

Hlavně, čeho si media nevšímala, zde vznikal prostor pro změny územního plánu hlavního města, v kterém by se nehrálo o nějaké umouněné miliony, ale o desítky miliard korun. Praha olympijská, připravovaný a pěstěný nástroj ke změně územního plánu, ukončila svou činnost až před rokem, 14. června 2011. Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, tak nějak zní olympijské motto a naděje umírá poslední.

Jaképak ovlivňování veřejných zakázek a manipulace s územním plánem. Pan Janoušek byl prostě přítel, s kterým primátor Bém přes šifrovací telefon řešil takové banální věci jako tragická smrt koně jeho manželky, koupě lednice na víno a nějaké pařezy, zřejmě úklid na chalupě. Pokud vás mate vzpomínka na jiného mrtvého koně, vlastně jen koňskou hlavu v posteli, v Puzzově "Kmotrovi", jedná se o podobnost čistě náhodnou. Pan Janoušek přece není kmotr a vůbec, kmotři v české politice? Ti jsou, jak tvrdí pan premiér, jen výmyslem zloducha Topolánka. Pan Janoušek je pouhý "mazánek" a jeho telefonní seznam je jen seznamem jeho přátel z plovárny, pan Drobil je z kola venku, protože má plnou hlavu starostí s přípravou příštích volebních vítězství ODS, a pánové Chalupa a Kuba jsou pouhými ministry protikorupční vlády. Pánové Dlouhý, Dvořák, Jurečko a Richter jsou jen řadovými členy Výkonné rady ODS a na nějaké kmotrování nemají ani pomyšlení. Ostatně předseda protikorupční vlády a předseda ODS by nic takového jednoznačně netoleroval.

Pokud se snad někdo domnívá, že jedinými dvěma skandály "postiženými" stranami jsou ODS a Věci veřejné, velmi se mýlí. TOP 09 již není onou čistou stranou, která mohla být alternativou pro pravicového voliče. Ani jí se skandály nevyhnuly, viz majetkové přiznání ministra Bessera či aféra kandidáta a bývalého poslance Ladislava Šustra, přezdívaná "zákon za milion" (Ladislav Šustr si údajně nechal slíbit milion za prosazení zákona). Šustr je dnes asistentem poslankyně TOP 09 Jaroslavy Schejbalové.

Skandály nejsou ani výsadní doménou pravice, i když se je levicová opozice snaží tak interpretovat. Úniky informací o pletichách na pražském magistrátu vyřešila tím, že se její vedení distancuje od Petra Hulinského, magistrátního veterána a donedávna předsedy zastupitelského klubu ČSSD a člena kontrolní komise (a dodnes člena finanční komise). Vzhledem k tomu, že nemám žádné konkrétní informace o zapojení pana Hulínského do magistrátních her, musím věřit, že je má jeho strana - a ta čeká, jak se situace vyvine.

Ostatně svých starších skandálů (starších jen proto, že není už několik let u moci) má ČSSD dost. Stačí jen jmenovat: Kraus, Zgarba, Mrština, Vlček, Ivo Svoboda a Snopková, Srba, Doležel, Součková, Fencl, Palas či figury z periferie ČSSD - Jansta, Kočka, Ďuričko. A nesmíme zapomenout ani na toho sympatického kluka z oranžových plakátů, Standu Grosse, dalšího mladého geniálního investora, který nedlouho poté, co jeho právní zástupkyně inzeráty hledala tajemnou neznámou osobu, od které si nešťastný Staník, aniž věděl jak, "vypůjčil" milion na financování svého pražského bytu, v sobě objevil netušené finančnické schopnosti a zcela průhledně se přes noc stal multimilionářem Nic nezákonného v tom nebylo, to mu ostatně potvrdila i protikorupční policie, která jeho případ odložila. Standa Gross si prostě náhodou a křišťálově čistě vypůjčil dvacet jedna milionů, aby je během několika týdnů zhodnotil na více než sto milionů. V jeho případě není tím geniálním investorem jeho manželka. Ta se do análů našeho byznysu zapsala jen přátelským vztahem k majitelce nevěstince Escade Libuši Barkové, jinak se živila podomním prodejem u firmy Amway. Po Standově zázračném a podle vyšetřovatelů policie ČR úplně legálním závratném zbohatnutí si rodina zakoupila za sedm set třicet tisíc dolarů na Floridě. Majitelkou tamního bytu je Šárka Grossová. Tak už to v těchto rodinách bývá.

Ani komunisté nezůstali, navzdory tomu, co o sobě tvrdí, čistí. Fakt je, že jejich strana je v posledních dvaceti letech "mimo vládu", a tak nemají tolik příležitostí jako jejich kolegové. Přesto i oni měli svou aféru "zákon za milion" a na pražském magistrátu celá léta řídili kontrolní komisi zastupitelstva, která po celá léta dávala transakcím hlavního města pod vedením Béma a Janouška své "imprimatur".

Podívejme se, jak práci pana Béma a Janouška hodnotí jejich dlouholetý "kontrolor", zastupitel KSČM a dlouholetý předseda kontrolního výboru zastpitelstva František Hoffman:

"Praha, přestože je silně pravicová, se dostala s postavením kontrolního výboru v ZHMP a protikorupční komise, která byla ustanovena jen v Praze, i posílením kontrolního odboru do lepší pozice ve srovnání s některými obcemi. Přes různé nešvary, které se zde také dějí, by se nemohlo v Praze stát například to, že by se vědomě porušovalo usnesení zastupitelstva nebo že by byla podepsána smlouva s někým, kdo neobstál ve výběrovém řízení. Je to dáno také postavením kontrolního výboru v Praze, opozice zasedá v mnoha důležitých výborech a komisích. Zastupitelé za KSČM v ZHMP mají poměrně vysokou kvalitu odbornosti, jsou respektovaní odborníci na komunální politiku a mají daleko větší možnost dostat se k materiálům, překontrolovat je a dbát na správný postup při řešení určité problematiky. Je to o kvalitě, trpělivosti a v neposlední řadě o statečnosti lidí, kteří neustále vyvíjejí snahu pokračovat v řešení problému do co nejpozitivnějšího konce."

K tomu není co dodat.

Za bezvýznamného "mazánka" pana Janouška rozhodně nepovažovala BIS. Telefonáty svého šéfa protiteroristického útvaru a bývalého šéfa ekonomického odboru Pavlíčka vysvětluje tak, že se děly s vědomím a pod kontrolou úřadu. "Naši zpravodajští důstojníci se musí při své práci v terénu stýkat s lidmi z různého prostředí, využívat různé legendy a hrát si na aktéry různých příběhů," řekl mluvčí Jan Šubrt. Na Janouška tedy BIS nasadila agenta kalibru, jakého by KGB nenasadila ani na Jamese Bonda. Ne jen tak nějaký její obyčejný agent s licencí zabíjet, ale sám velký šéf důstojníků protiteroristického (a před tím ekonomického) odboru, máme-li věřit panu Šubrtovi, si s požehnáním BIS osobně vymyslel legendu, nasadil falešný plnovous, aby jej Janoušek nepoznal (to je v BISce standardní modus operandi, použil jej již před lety bývalý ředitel Randák) a vyrazil do ulic noční metropole zahrát si s "mazánkem" na aktéra příběhu zpravodajské hry. Nejspíš té o Maorské princezně...

Ten příběh jistě nemá nic společného ani s mazánkovým vyšetřováním švýcarskými úřady pro praní špinavých peněz. To skončilo, protože české úřady, požádané o právní pomoc švýcarskými vyšetřovateli, nedodaly svým protějškům potřebné informace. Žádné prý neměly. A tolik se BISka snažila. Ani ty falešné fousy zpravodajského veledůstojníka nepomohly. Jen její účet za mobilní telefon pana Pavlíčka nepříjemně narostl.

Jestli si snad myslíte, že před panem Janouškem padá česká bezpečnostní komunita na kolena a že s ním zchází trochu nadstandardně, máte pravdu. Ale už se na tom pracuje, žádný strom neroste do nebe, a tak šest řadových policistů, kteří byli přivoláni na místo, kde pan Janoušek měl tu známou kolizi s padesátiletou pirátkou silnic, která se mu vrhla pod auto, bude kázeňsky potrestáno. Nejspíš za to, že mu zacláněli v rozhledu, když se rozběhl k telefonu, aby si zavolal o pomoc, nebo proto, že té ženě nenasadili pouta před tím, než ji sanita odvezla do nemocnice, a tím riskovali, že jim uteče.

Zajímavé je i to, jak se komentáře medií a kolegů politiků o údajném korupčním jednání Víta Bárty shodují v tom, že bude asi zproštěn viny. Úplatky pro slečnu Kočí a pana Škarku jsou totiž jen těžko prokazatelné, protože není jisté, zda šlo skutečně o úplatky nebo o půjčky, jak tvrdí pan Bárta a několik dalších svědků. Téměř nikdo, jak se zdá, nebere v úvahu, že půjčka za nestandardně výhodných podmínek je v celém civilizovaném světě považována za formu úplatku. Pamatuje na to dokonce i náš trestní zákon, který v § 334 (1) definuje úplatek takto: "Úplatkem se rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě a na kterou není nárok." Není snad bezúročná půjčka bez termínu splatnosti, která je vzhledem k tomu, že o ní není sepsána řádná smlouva, prakticky nevymahatelná, tím "jiným zvýhodněním"?

Uvidíme.

Pokud se pan Bárta vyhne potrestání, vzniká zde perfektní cesta pro jakékoliv budoucí úplatkáře - nesnažte se úplatky zapírat, nepůsobí to dobře a konec konců to, že jste stíhán, je pravděpodobně způsobeno tím, že se našli nějací oškliví práskači, bonzáci, novináři či jiná pokleslá individua bez mravních hodnot. Jen se držte toho, že ve skutečnosti nejde o úplatek, ale o půjčku. Nenabízejte úplatky, není to hezké a navíc se mezi našimi politiky začíná šeptat, že by to snad, za blíže neurčených okolností, dokonce i mohlo být trestné. Nabízejte půjčky, nejlépe hotovost v obálce. Pokud obálka nestačí, použijte igelitku. Pokud vás snad postihne ta smůla, že přeci jen skončíte před soudem, uroňte slzu nebo dvě nad nevděkem tohoto světa a nad tím, že jste se stali obětí své vlastní laskavosti a dobrého srdce. Podobně, v opačném gardu, se zachovejte, pokud jste příjemcem úplatku, promiňte, půjčky.

Máte velkou šanci, že hněv našich vedoucích politiků se vám vyhne, snese se na hlavy těch, kdo informace podle zveřejnili. Jestli nabýváte dojmu, že si z vás kdosi dělá legraci, máte asi pravdu.

P.S. Články které jsem před časem napsal k tématům, kterými se zabývám v tomto článku. Nihil novi sub sole. Nenalezl jsem v nich nic, co bych dnes musel odvolávat. Možná jen doplnit a aktualizovat.

Ucho vlasti naslouchá (26. 10. 2004)

ODS a prohrané volby (13. 6. 2010)

Jak ODS handlovala až prohandlovala (30. 06. 2010)

Kruhová obrana (24.6.2010)

Aféra, ke které muselo dojít (17. 12. 2010)

Nenechme se zmást (05. 01. 2011)

Smutný příběh plánu B (12. 04. 2011)

Jeho čas ještě nenastal (15. 05. 2011)