1.7.2016 | Svátek má Jaroslava






POLITIKA: Svátek demokracie?

14.10.2014

Volby jsou svátkem demokracie, kdy volič drží ve svých rukou veškerou moc. Říkají poučky. Je to ale opravdu tak?. Když se podíváme na kandidátku v pražských volbách, těžko uvěřit, že úvodní věty platí. Kandidátní listiny v Praze o velikosti 11 listů A2 byly všechno, jenom ne přehledné a srozumitelné. Nevím, jestli bychom v Praze našli někoho, kdo byl ochoten listovat, studovat, hledat jednotlivé zajímavé kandidáty a pročíst všechna jména a všechny kandidátní listiny. V Praze do zastupitelstva hlavního města kandidovalo celkem 1847 kandidátů, kteří se zapsali na celkem 31 kandidátkách. To je opravdu moc i na otrlého zájemce o politiku. Další stovky různých hnutí a místních spolků kandidovaly v jednotlivých městských částech. Těmi se ale v tomto článku dále zabývat nebudu.

V odborné politologické literatuře se většinou zájem o komunální volby vysvětluje jako zájem o život ve městě, různé občanské nepolitické kandidátky se vysvětlují jako výraz intenzivních sociálních sítí ve městě a tento jev je obecně hodnocen jako pozitivní znak sociálního prostředí města. Veřejná správa a politická moc nepatří jedné úzké skupině, ale je sdílena, je pod kontrolou větší skupiny obyvatel, kteří jsou navíc propojeni v systému sociálních vazeb.

Jak si vysvětlit takový zájem o celopražskou komunální politiku? Platí výše uvedené premisy i v Praze a pro proběhlé volby? Je tento obrovský zájem kandidovat opravdu vyvolán vzepětím občanské společnosti a aktivním zájmem o politiku ve městě? Tvrdím, že to tak není. Tento obrovský počet kandidátů a kandidátních listin má jiné příčiny. Stačí se podívat na jednoduchou analýzu výsledků voleb.

Rozdělil jsem strany do tří kategorií. První kategorii tvoří strany, které dosáhly na mandáty. Celkem 7 stran získalo přes 5 % voličské přízně. Kandidáti těchto stran ale získali celkem 85,99 % všech hlasů. V druhé kategorii jsou strany, které získaly alespoň 1 % voličské přízně (Úsvit, Demokraté Jana Kasla, Svobodní a hnutí Pro Prahu). Pro tyto strany s alespoň minimální podporou hlasovalo 9,46 % voličů. A pak ve třetí kategorii v Praze do zastupitelstva hlavního města kandidovalo dalších 20 stran. Tyto kandidátky vybojovaly pouze 4,55 % hlasů. Tedy ani dohromady teoreticky nedosáhly na mandát v zastupitelstvu. Průměrný volební výsledek v této třetí kategorii byl 0,22 %.

Ještě výraznější rozdíl mezi jednotlivými kategoriemi je v počtu získaných hlasů. Zatímco strany v první kategorii nad 5 % získaly celkem 17 817 680 hlasů voličů a každý kandidát na kandidátních listinách obdržel průměrně 39 160 hlasů, v druhé kategorii nad 1 % voličské přízně stejné hodnoty byly celkem 1 957 726 hlasů a průměrně na jednoho kandidáta 7 530 hlasů. V třetí kategorii, kam patří zbývajících 20 stran a hnutí, jsou již tyto hodnoty velmi nízké. Všechny další kandidátní listiny dostaly pouze 942 129 hlasů a průměrná hodnota hlasů pro jednoho kandidáta ve všech těchto 20 stranách byla pouze 832 hlasů. Ve srovnání s průměrným výsledkem úspěšných stran z první kategorie se jedná o propastný rozdíl. Vezmeme-li v úvahu, že každý volič měl právo rozdělit celkem 65 hlasů, tak průměrný počet voličů, kteří hlasovali pro kandidátky z této skupiny, je méně než 13 občanů Prahy. To je možná širší rodina každého kandidáta na kandidátní listině.

Strany a hnutí ve třetí kategorii nezískaly žádný relevantní výsledek. Jejich kandidáti neoslovili prakticky žádné občany, nemají za sebou žádné relevantní celopražské sociální nebo jiné skupiny voličů, a nemohou tedy naplňovat premisy uvedené v úvodu tohoto článku. Velký počet kandidátních listin v Praze (a pravděpodobně i v jiných velkých městech) nevypovídá o rozmachu občanské společnosti, o zájmu konkrétních zájmových skupin o veřejné dění. Míru občanského zapojení, míru zájmu o věci veřejné je třeba ve velkých městech sledovat jinými mechanismy. A o čem tedy velký počet kandidátů a kandidátních listin vypovídá? Použiji-li příkrý soud, pak o nezřízené touze některých lidí vidět svoje jméno napsané na oficiálních volebním lístku, o neschopnosti posoudit vlastní možnosti, vlastní cíle a reálně vyhodnotit veřejné dění.

Nechceme-li opakovat za čtyři roky další listování v nepřehledném seznamu bizarních kandidátek, je na místě zahájit diskuzi o dílčích změnách volebního systému tak, aby opět kandidovaly strany a hnutí, které mohou reálně oslovit určitý segment společnosti. Je nutné najít nástroje, jak se vyhnout kandidatuře bagatelních a nerealistických malých partiček známých a kamarádů. Tím nejjednodušším nástrojem je zavedení volební kauce - podmínky složení minimální finanční hotovosti pro každou stranu nebo hnutí, které chtějí kandidovat. Tím dojde k omezení počtu zbytečných a zcela okrajových kandidátních listin a volební archy se stanou pro voliče čitelné, srozumitelné a pochopitelné. Je na místě zvážit, jaké právo občana-voliče je přednější. Právo kandidovat nebo právo srozumitelně volit. Vzhledem k tomu, že je zatím pořád voličů více, než je kandidátů, je jasné, jakému právu já dávám přednost.

Pak zase volby mohou být svátkem demokracie.



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Diskuse


M. Roesel
16:00
14.10.2014

M. Pernický
11:41
14.10.2014

počet příspěvků: 2, poslední 14.10.2014 04:00









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.